V diskusích o současné situaci, když pominu propagandu okolo konfliktu na Ukrajině, je nejdůležitější stav ekonomiky a zajištění práva na rozvoj. Dlouhou dobu udával tón světové ekonomice vývoj v tzv. nejsilnějších ekonomikách světa, tj. skupiny G7. Ještě pře pěti lety byl podíl těchto zemí v HDP více než 50procentní. To je ale minulostí a podíl těchto zemí se dále rychle snižuje.
Je to dáno tím, že stagnuje jejich hospodářství a tyto země prochází cyklickou krizí, která je vlastní liberální (tím více neoliberální) ekonomice. Nemohu nepřipomenout, že tato často těžila ze zneužívání zdrojů z tzv. třetích zemí. Od založení skupiny BRICS se svět vyvíjí jinak a sázka na více polární svět, na politiku sdíleného mírového osudu lidstva a tedy i respekt k zájmům jiných, přinesl jinou formu spolupráce mnoha zemí právě s těmito zeměmi.
Státy BRICS prostě své partnery neponižovali, nekolonizovali, ale upřednostnili politiku oboustranné výhodnosti. Ať už jde o využívání zdrojů, tak o vzájemné investice až po velké projekty typu Nové hedvábné stezky.
To vedlo k následujícím výsledkům, které lze shrnout do tabulky, jež je níže přiložena, kde podle údajů Světové banky podíl zemí G7 v roce 2021 klesl na necelých 30,5 % a podle Mezinárodního měnového fondu v roce 2023 dokonce na 29,9 %, kdežto podíl zemí BRICS podle stejných zdrojů v roce 2021 vzrostl na 32,13 % a v roce 2023 na 32,47 %.
Trend je tedy jasný a přesun ekonomických aktivit a úspěch politiky těchto zemí je nepopiratelný. Také se k nim přidává stále více států, které uvažují strategicky do budoucna a nechtějí se připravit o příští možnosti. Teď jde o to, kdy to pochopí i u nás. Mám obavu, že zatím to většině nedochází… Asi to chce změnu nejen vlády, ale i opuštění překonaného neoliberálního modelu. V multipolárním světě bude více šancí než v cyklických krizích euro-atlantických byrokratů.
Vojtěch Filip