»Historie je učitelkou života« (Historia magistra vitae), napsal kdysi Marcus Tullius Cicero a měl pravdu. Učí nás, čím jsme, čím jsme byli a co úsilí lidstvo musilo vynaložit, aby dospělo do dneška. Proto se režimy pokoušejí předělat ji po svém. Ten minulý byl jednostranný, akcentoval dělnické a revoluční hnutí, ten současný ji chce úplně předělat, proto se snaží vzít jí minulé hodnoty, pomluvit nebo úplně vytěsnit postavy a nahrazuje je svými idoly, byť třeba byli protinárodní, protidemokratičtí a nesahali těm odstraňovaným ani po kolena.
Proto Nezval je vytěsňován Zahradníčkem a Čepem, Wolker Demlem, po Olbrachtovi nesmí být nazvána stanice metra, i když podle jeho předlohy napsal Uhde svou vychvalovanou hru Balada pro banditu, pomník Koněva je odstraněn, ale Churchillův a Marie Theresie jsou slavnostně umístěny na pražských náměstích. Jak před třemi lety napsal známý rybář a cestovatel Jakub Vágner, »Pomalu, ale jistě si necháváme krást naši identitu, naši kulturu, naši historii, naše tradice a necháváme extrémistické menšiny a lidi bez respektu k lidskému životu rozhodovat o většinové generaci.«
Tak v televizním seriálu byla pomluvena Božena Němcová a vlastně i Bedřich Smetana, tak dehonestován je Julius Fučík i Edvard Beneš, tak znevažována je Dukelská operace a její velitel generál a pozdější prezident Ludvík Svoboda… a právě u něj se chci dnes zastavit. Jakýsi Raven ho totiž rozebral doslova do posledního šroubku a pokusil se na pátečním Seznamu dokázat, že neměl žádný charakter. Spojil se totiž s komunisty a co je snad ještě horšího, s Rusy, tedy s tehdejším Sovětským svazem.
Článek je tedy podepsán jménem Raven. Kdo se skrývá za tímto jménem? Kdo se pokládá za svědomí národa a nemá odvahu hrát s otevřeným hledím? Kdo se pokládá za Got fun nekome (Boha pomsty)?
Jméno Raven, přeloženo Havran, známe z básně, jíž napsal Edgar Allan Poe. Jeho Raven (Havran) přilétá z bouře, aby narušil pokoj a klid v horečce blouznícího básníka, aby mu sdělil, že vše co bylo, je vlastně špatné…
»Vyrazil jsem okenici, když tu s velkou motanicí
vstoupil starodávný havran…,
usadil se znenadání v póze velmi výhružné…«
…a jako anonym Ravense nevybíravě pustil do prezidenta Svobody.
Realisticky myslící Ludvík Svoboda je pro zbabělého anonyma předmětem zlomyslného útoku. Nezastal se údajně svých tří vojáků, kteří bojovali za svobodu a podlehli tehdejší zlovolné moci. Při tom rozebral celý život generála a nevyhnul se ničemu, aby to nevyužil proti muži, který šel bojovat za naši svobodu, ač věděl, co to bude obnášet. Stálo to život jeho syna a mnoho ústrků i ze strany hostitelské země, energie, která ho nakonec dovedla k nasazení do bojů (Sokolovo, březen 1943) a naše jednotka se mohla v řadě dalších bitev postavit po bok Rudé armády a zasazovat nacistům tvrdé údery. Prošel i poválečnými událostmi bez ztráty kytičky, aby po všech zbytečných ústrcích se stal prezidentem republiky. Svou vlast nikdy nezradil, ani nepřísahal pokaždé někomu jinému. Můžeme se v této souvislosti zeptat, proč právě těm překabátivším se věnuje tak málo pozornosti a vyzvedávají se na rozdíl od těch, kteří dodrželi svou přísahu? Ale takové téma si Raven nezvolil.
Jisté však je, že v poslední době se útoky na některé postavy z minulosti, ať již z národních nebo dělnických kruhů, množí, stejně jako obviňování českého národa za tzv. excesy po osvobození, aniž se přihlédne k tomu, co bylo příčinou a co byl vlastně následek, glorifikují se potomci feudální šlechty, vrazi z období padesátých let. Proklamovaná polistopadová demokracie dostává trhlinu za trhlinou. Stává se jednostrannou. K tomu potřebuje ovšem i jednostranné vidění minulosti, a tak se ti různí Ravenové snaží. Proto takový atak tentokrát na prezidenta Svobodu.
Připomenul bych na závěr myšlenku Oscara Wilda: »Minulost je vždycky možno sprovodit ze světa. Tím, že ji litujeme, že ji prostě popřeme nebo že na ni zapomeneme. Ale budoucnost je nevyhnutelná…« (z Obrazu Doriana Greye, s. 176). Dodal bych ovšem, že neznalost nebo svévolné upravování minulosti stejně nevede nikam. Časem se totiž všechno vrátí na správné místo, ať se to ti Ravenové snaží znevážit sebevíc.
Jaroslav Kojzar
Pan Jaroslav Kojzar píše opět skvěle. Velmi rád čtu jeho pojednání zde v iportaL24. Děkuji.
Ani bych nevěřil, jak bude slavný hokejový výrok „přepište dějiny“ znít v dnešní době, kdy se ty dějiny opravdu přepisují. Přiznám se, že úplně nejvíc mi vadí výklad toho, že II. světovou válku začaly společně Německo i SSSR, a neustálé omílání paktu Molotov-Ribbentrop, když předtím podobný pak podepsalo s Hitlerem 8 zemí, včetně mocností Velké Británie, Francie i toho Polska.
Soudruh Kojzar nám v iPortálu24 předvádí jako obvykle dokonale bizarní literárně-historický kabaret. Propojit internetového komentátora s přezdívkou Raven s Poem, do toho namíchat Jakuba Vágnera, citát z Doriana Greye a pasovat armádního generála Ludvíka Svobodu na svatořečeného mučedníka, který po roce 1948 i 1968 prošel dějinami „bez ztráty kytičky“, vyžaduje opravdu silnou dávku nostalgické slepoty.
Fascinující je především autorovo zděšení nad tím, že si někdo na internetu dovolí psát pod pseudonymem – jako by to v prostředí online diskuzí nebyl naprosto běžný standard, ale obskurní spiknutí. Místo věcné argumentace k historickým faktům, tak dostáváme dramatický rozbor básně Havran a lekci z ublíženého národního patosu. Pokud je toto Kojzarova představa o tom, jak se má bránit „pravdivá historie“, pak je nejlepším důkazem toho, že jediný, kdo tu minulost ohýbá a přikrášluje podle svých ideologických preferencí, je on sám.
Brázda se opět snaží dehonestovat pana Kojzara. A jako vždy je to u Brázdy snůška trapnosti a ubohosti. Brázda si tady chce hrát na něco, co není.