Před propadem porodnosti nejde strkat hlavu do písku, naopak je třeba urychleně jednat! I když jde o problém celé Evropy, u nás je tempo propadu skoro nejvýraznější. Máme nejnižší porodnost od vzniku Československa!
Za poslední tři roky Fialovy vlády navíc klesla celková plodnost z hodnoty 1,8 na 1,3 dítěte na ženu, což je strašně málo. Optimální plodnost pro zajištění stabilního stavu naší populace je přitom alespoň 2,1 dítěte na ženu a více. Diví se tomu někdo? Já NE!
Jednak nám rodí populačně slabé ročníky, a jednak tady máme řadu faktorů, které růstu porodnosti jednoznačně brání. Jakých?
1) V nestabilním prostředí s vidinou možné války, klimatické krize (hrozba uhoření) se jenom těžko někomu chce rodit děti.
2) Ekonomické podmínky – životní úroveň Čechů klesla nejvíc z celé Evropy. Měli jsme největší propad reálných mezd ze všech zemí OECD. Máme nejdražší bydlení v Evropě, předražené hypotéky i nájemní bydlení a nedostatečnou bytovou výstavbu. K tomu drahé energie i potraviny a průmysl hlásí propouštět. V takto ztížených podmínkách jen těžko chtějí lidé zakládat rodiny.
3) Změna životního stylu a preference mladých lidí. Mnozí dnes chtějí cestovat, studovat, budovat kariéru a k tomu mizí model tradiční rodiny jako vzoru a základu společnosti. Když dnes na školách dětem vymývají mozky nesmysly o mnoha pohlavních teoriích, myslí si že budou chtít zakládat tradiční rodiny??
4) Stále chybí dostatečná kapacita předškolních zařízení. Pro zhruba 40 tisíc dětí nejsou místa ve školkách a »hlídací« babičky, kvůli Jurečkově důchodové »reformě«, místo hlídání, musejí déle pracovat.
5) Není dostatečná kapacita částečných a flexibilních úvazků, aby mohly rodiče skloubit mateřství s prací a vládní podpora (sleva 5% na sociálním pojištění) je směšně nízká a nepokryje ani náklady zaměstnavatele na zřízení částečného úvazku.
6) Chybí vládní podpora rodinné politiky. Místo, aby vláda rodiny podpořila, tak jim naopak doslova škodí.
Zrušila jim školkovné 20 800 ročně.
Osekala slevu na nepracujícího partnera (který se stará o malé dítě) 24 840 ročně.
Rodiče dětí od 3 do 7 let tak obrala o 45 640 korun čistého ročně!
Rodiče dětí do 3 let pak o 20800 korun ročně.
K tomu zvedla rodičovský příspěvek o směšných 50 tisíc (jen o půlku inflace) a odmítla ho pravidelně valorizovat. Maminky na rodičovské tak musejí vyjít s částkou v průměru kolem 9 tisíc korun. To je ani ne 1/2 průměrného důchodu a dokonce ani ne 1/4 průměrné mzdy v ČR – tedy směšně málo!
Jaká jsou tedy možná řešení?
1) Místo strašení válkou, by se měla vláda pokusit uklidnit situaci a zdůrazňovat mladým lidem význam zvyšování porodnosti.
2) Zajistit cenově dostupné bydlení pro mladé rodiny. Toho lze dosáhnout zjednodušením a zrychlením stavebního řízení a masivní výstavbou městských a družstevních bytů za férové ceny. Obce by měly stavět startovací byty a podporovat městské a družstevní bydlení jako šanci pro ty, kteří nedosáhnou na hypotéku. Vláda musí zkrotit drahé ceny energií i potravin a důsledně využívat tlaku na obchodní řetězce (lepším fungováním Antimonopolního úřadu, aktivací Zákona o cenách apod.)
3) Stopněme vymývání mozků našim dětem ve školách! Místo nesmyslů o mnoha pohlavích, je třeba dětem vštěpovat význam klasické rodiny jako základního kamene společnosti (osvětou, zvyšováním prestiže mateřství apod.).
4) Vláda musí více podporovat flexibilní pozice a více motivovat zaměstnavatele k vytváření zkrácených, částečných a rotačních pozic tak, aby bylo možné lépe skloubit mateřství s prací. Tak jak to funguje třeba ve Skandinávii. Toho může docílit vyššími slevami na SP a dalšími daňovými nástroji – odpočty apod., tak aby se zaměstnavatelům vyplatilo takové pozice zřizovat.
5) Vláda musí přestat s poškozováním rodin a začít s masivní prorodinnou politikou. Buďto formou přímé podpory (adekvátním zvýšením rodičovského příspěvku a nastavením jeho pravidelné valorizace o výši inflace, poskytováním výhodných půjček se státní garancí na bydlení apod.), nebo formou slev na dani, či slev na sociálním pojištění u pracujících rodičů.
Některá opatření, jako třeba zpřístupnění cenově dostupného bydlení, nebo větší skloubení práce a rodiny (více flexibilních úvazků či školek) a podpora rodin, mohou zabrat relativně brzy. Změna postoje mladých generací a návrat k tradiční rodině, může trvat o poznání déle. Je to běh na dlouhou trať, protože jde o komplex více opatření, ale začít je třeba hned a včera bylo pozdě. Jinak by mohlo v budoucnu dojít k destabilizaci celého důchodového i ekonomického systému.
Karolína Kubisková
Diskuze je uzavřena.