Vilém Mrštík. Před čím varoval a co je stále aktuálnější?

Je tomu sto padesát let, co spatřil světlo světa jeden z největších českých (moravských) realistických spisovatelů 19. století – Vilém Mrštík. Ač řadu děl s ním psal či napomáhal je vytvořit jeho bratr Alois, přesto mu jeho samostatné práce přinesly nesmrtelnost. Mám na mysli nejen Pohádku máje, ale především jeho divadelní zpracování Maryši a malé doslova dílečko, jeho burcující Bestia triumphans, o němž jsem se již na iportaL24.cz zmínil.

Narodil se 14. května 1863 v Jimramově, zemřel v roce 1912 v Divákách, kam se odstěhoval, protože tady už žil jeho bratr. Nastoupil na studia gymnázia v Brně, maturoval v Praze na Malé Straně. Následná práva nedokončil, literatura zvítězila. Ani s tehdejší pražskou společností se nesžil. Ač signatář známé Moderny, necítil se v hlavním městě dobře. Odejel tedy na Moravu za bratrem. Přesto se dokázal za hlavní město, jeho historii, postavit, když došlo k bourání pražského Josefova a části Starého Města. Jeho Bestia triumphans ilustrovaná Zdenkou Braunerovou dokázala pozvednout českou literární a uměleckou scénu proti a snad i zčást cenných staveb umožnila zachránit.

Měl veliké literární nadání a velkou znalost jazyků. Kromě svých vlastních děl, kterých bylo vydáno přes dvaadvacet, a tří divadelních her, napsal nesčíslné množství samostatných článků a studií a také jedenadvacet ucelených překladů. Přispíval do Ruchu, České revue, Lumíra a jinam.

Překládal z ruštiny – např. Dostojevského Uražené a ponížené, Tolstého Vojnu a mír, Puškinovu Pikovou dámu, Pisemského Bojarštinu, Gončarovova Oblomova…, ale i Silhuetky Catulla Mendese z francouzštiny. Byly to »nadlidské úkoly«, ale zvládl je. Čtenář si jistě připomene, jak těžký text je Vojna a mír.

Jeho Pohádka máje sice zdánlivě zasáhla jen jeho generaci mladých, stejně jako to bylo i se Šrámkovým Stříbrným větrem, či s Čapkovým Loupežníkem, ale čas ukázal, že všechna tři díla dokázala ovlivnit další mladé lidi a noví autoři podle jejich »poslání« vytvářeli nová díla s podobnou či blízkou tématikou. Jen posunutá zkušenostmi a současná dění jim dávala jinou tvář. Vždy však někdo musel být prvý a někdo musel zvednout prapor, nebo chcete-li »bolesti«, abych využil šrámkovského příkladu, které si musí protrpět mládí. A tím někým byl v tomto případě se svou Pohádkou máje Vilém Mrštík.

Stejně jako u zmíněných Jiráska a Šrámka také u něho vlastenectví nebylo prázdné slovo. Připomeňme třeba jeho knížečky O významu boje za Prahu pro náš kulturní život či Cestou ke svobodě, ale i ducha společného díla s bratrem Rok na vsi, což je románová kronika jedné moravské obce, či skoro autobiografickou Santu Lucii, jež potvrdila jeho zklamání z pražské kosmopolitní společnosti.

Nesmrtelná je ovšem především jeho divadelní hra Maryša (s podkladem od bratra Aloise – premiéra v Národním divadle roku 1894). Málokdo ji v naší vlasti nezná. Kupčení s city a životy kvůli majetku, které skončilo tragicky, mělo svůj reálný podklad. Ukazovalo na zrůdnost systému, pro něhož je bohatství víc než spokojená budoucnost vlastního dítěte. Maryša se tomuto systému dokázala vzepřít, byť způsob, který zvolila z čirého zoufalství, nemůžeme schvalovat. Ale nešlo jen o Maryšu. Mrštíkova hra vyvolala bouři nevole u pambíčkářské společnosti, ale zároveň také množství souznících hlasů. Byla realistická. Reálná událost jí dodala nejen autentičnosti, ale i významný sociální náboj. Byla dokonce burcující. Už nešlo o klicperovské Naše furianty, kde nakonec všichni byli spokojeni, ale o výkřik, zolovsky sociálně laděný protest. Tak Vilém Mrštík o mnoho let předešel Olbrachtovu Annu proletářku, Včeličkovu Kavárnu na hlavní třídě či Sirénu Marie Majerové.

Zfilmovány byly jeho Pohádka máje a Maryša. Nabídku operního zpracování právě Maryši bratři Mrštíkové odmítli. Teprve E. F. Burian se pokusil o její operní ztvárnění.

Vilém Mrštík byl také významný včelař. Jeho rady, pokud jde o včelařství, byly vyhledávány. Vlastně chvíle u jeho včeliček byla tou poslední před duševním kolapsem a sebevraždou. Je škoda, že jeho psychické trýznění nebylo odhaleno dřív, než se mohl rozhodnout k osudovému činu.

Pro naše národní písemnictví je postava Viléma Mrštíka nezastupitelná. Jím skončila idealizace venkova, kde se vše řeší sousedsky. Dal svou Maryšou a Rokem na vsi rozhodující ránu ideálním postavám, které známe ze Zámku a podzámčí (Božena Němcová), z Čeledína a dcery ze statku (Gabriela Preissová) či třeba z Prodané nevěsty (libreto Karel Sabina).

Vilém Mrštík, spolu s bratrem Aloisem, který, jak jsem již napsal, na části díla s bratrem spolupracoval, patří k nejvýznamnějším autorům naší národní literatury, k části, jež nás doslova dovedla na venkov, který nebyl jednotnou frontou vesnického obyvatelstva, ale kde rozhodoval majetek a nenalézalo se usmiřovacích řešení. Tvrdá realita byla až příliš krutá.

Dnešek Mrštíkům není nakloněn. Prý musíme být evropští či dokonce světoví. Proto naše média preferují anglo-americké umění a na našich obrazovkách se prosazují většinově americké pořady a filmy. Jejich krutost, nenávistnost, které se zdají být jen hrou z počítačů, podněcují i k reálné krutosti a nenávisti. Setřely dokonce i sociální ostny. Před tím vším Vilém Mrštík svými díly varoval. Za to jemu, i jeho bratrovi, patří dík.

Jaroslav Kojzar

Související články

11 KOMENTÁŘŮ

  1. Faktem je, že se v posledních desetiletích kromě mediálního mainstreamu objevila řada nových možností v oblasti agitace (což vždy byla hlavní zbraň levice), ovšem levicoví lídři zůstali někde v pravěku. Je to ostuda, vzpomeňme na VŘSR a bolševickou práci s tehdejšími moderními technologiemi, jako byl film.

  2. Svá tvrzení dokládám za přesně uvedených parametrů. Jinak zcela jistě máme kopu programů, kde je jenom sport, české filmy, vážná hudba, dechovka, dětské pořady atd. Z toho může kdokoliv usuzovat na cokoliv.
    Americké filmy téměř nesleduji. Ale pokud vám vadí, doporučuji na dálkovém ovladači použít jedno kouzelné tlačítko.

    • Karle, v jedné písni se zpívá: „statistika nuda je, má však cenné údaje…“ Vy tady dokládáte přesně uvedené parametry, na kterých dokazujete, že autor článku lže. Když Vám někdo přesně uvede jiné parametry, odkážete ho na dálkový ovladač 🙂 .
      Sorry jako, ale to je debata… To se tu můžeme bavit, že mi k snídani nechutnal chleba a druhý bude tvrdit, že lžu, protože jemu k snídani housky chutnaly 🙂 . Autor ve článku přesně neuvedl žádné parametry, s těmi (a svými) jste přišel Vy, taxe hoďte do klidu 🙂 Ono to kouzelné tlačítko vlastně platí i na Vás – stačí nechodit na iportaL24.cz a nebudete muset nikoho přesvědčovat o své pravdě, když zde se dle Vás lže 🙂

      • Soudruhu Kupský, zcela správně poukazujete na to, že americké filmy se vysílají pouze na marginálních televizních stanicích, popřípadě v časech, kdy se normální občan věnuje bohulibějším činnostem. Pokud k tomu připočtu, že mladí do 40 let většinou vůbec lineární TV nesledují, je sledovanost amerických pořadů vskutku mizivá.
        Máte pravdu, že autor ve svých tvrzeních nikdy žádné parametry neuvádí. Právě v tom jsou jeho výroky „do větru“ nepodložené a zkreslující. Např. tvrdí, že dnešek Mrštíkům není nakloněn. Přitom aktuálně je tento kus i v repertoáru Národního divadla. Je to důkaz přehlížení tvorby Mrštíků? Není to náhodou jen potřeba pomluvit, dehonestovat současný režim, kde je „přeci všechno špatně“? A to i za cenu lži?

        • Karle, možná, kdybyste takhle argumentoval hned na začátku, nevznikla by tato diskuze 🙂 Ale to Vy nejdřív musíte naplkat plno zbytečností a až na potřetí zkusit argumentovat věcně… Tak třeba příště 🙂

        • Brázda, ale ono je v rozbitém Československu opravdu všechno špatně. Současný režim je špatný se vším všudy. Nevšiml jsem si, že by pan Kojzar nebo kterýkoliv z autorů na iPortal24 podpíral svoje argumenty lžemi. Na lži jsou v rozbitém Československu jiní machři, třeba takový šéf Rychetského Pětikoalice Fiala, ten všechnošpatnař před volbami, kterého už jeho předvolební lži dostihly a lámou mu krk s jeho Rychetského Pětikoalicí.

  3. Články pana Kojzara jako vždy skvělé. Poučení z historie pro současnost je pravdivé. Kultura v rozbitém Československu je veskrze zamerikanizovaná, to může nevidět jenom omezený hňup, který lituje, že večer dávají jen dva americké filmy, na dezinformačních televizních stanicích rozbitého Československa.

  4. Dnešní doba má odstín tragédie a český jazyk je tvrdě znásilňován. Československo se vymanilo z německé síly ,aby podlehlo paradoxně americké síle ,která jej zničila a vojenský ovládla.

  5. U těch Kojzarových historických exkurzů je zajímavý vždy až ten závěr, kdy přichází poučení o dnešku. Že je většinou plný lživých a překroucených fakt, jsme si už zvykli. Tak např. dnes tvrdí, že „…naše média preferují anglo-americké umění a na našich obrazovkách se prosazují většinově americké pořady a filmy…“. Letmým pohledem na programy hlavních celoplošných televizí ČT1, Nova a Prima se můžeme přesvědčit, že za celý minulý týden byly v čase 19:00 – 23:00 uvedeny pouze 2 americké filmy s tím, že od 20:00 žádný.
    Zkuste si, soudruhu Kojzare, příště vymyslet nějakou méně průhlednou lež. Tyhle tendenční povídačky vám už neuvěří ani babičky v Babovřeskách.

    • Karle, další z Vašich oblíbených polopravd až nepravd 🙂 . Když už píšete o těch programech, podívejte se pořádně: třeba relativně před chvílí na Primě skončil „maratón“ pěti dílů známého seriálu – v jiné dny bývají „pouze“ tři. Programy Novy s druhým slovem v názvu CINEMA, GOLD, FUN nebo ACTION jsou z amerických pořadů vesměs poskládány celodenně. Převážně i na různých odnožích Primy – ale Vy tady jako „důkaz“ musíte použít něco, o čem vlastně ani řeč není. Ale to byste ani nebyl Vy 🙂

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy