Víkendová anketa – Ukrajina na prvním místě!

Jsme silně ukrajinizováni. Na každém kroku, za každým rohem, na každý pád. Nastal nezvratný proces tvrdé, nekompromisní ukrajinizace české země, českého obyvatelstva, české ekonomiky, české kultury, školství, zemědělství, služeb – nač si jen vzpomenete. Dokud nám reálně nevypíchají oči, o spekulativnosti toho nemůže být ani řeč, neboť zmíněný proces je viditelnější než sychravé vzrušení (nechtěl jsem psát »vlhké«, tak jsem požádal o radu slovník synonym a ten mně k »vlhký« nabídl »sychravý«… asi tak, no) ministryně obrany, mazlíc se s leopardím kanónem.

Jaká z těchto »ukrajinizovaných« představ je pro vás noční můrou? Neakceptovatelná, nestravitelná, nepřijatelná?

1. Ukrajinská pošta v objektech bývalé České pošty – jede, jede, ukrajinský panáček, jede, jede, ukrajinský pán… Ne!!!

2. Ukrajinská pšenice, jejíž dovoz už mnohé země zakázaly (Polsko, Slovensko, Maďarsko, Moldavsko…) a která – navzdory proklamovaným ujištěním českých inspekčních orgánů, že je ok, ok být prostě nemůže, poněvadž Ukrajina má mnohem benevolentnější podmínky pro její pěstování – zejména co se užití pesticidů a dalších chemických svinstev týká.

3. Ukrajinský/á lékař/ka (zdravotní personál obecně) – množí se jich/ho tu jak hub po dešti – žel, s doložitelností kvalitního odborného vzdělání velmi pochybnou, chatrnou, téměř žádnou.

4. Ukrajinština jako druhý (první?) mateřský jazyk blízké budoucnosti – to není pohádka na dobrou noc (neumíš, nemluvíš, nerozumíš ukrajinštině? – tak to máš hodně blbý…).

5. Ukrajinský oligarcha v Praze – v nejzdravějším produktivním věku, tuplovaně vyžraný, ledva se vešlý do svého SUV – hybaj na frontu, vlastenče!

6. Ukrajinská pokladní v marketu – nezřídka nesrozumitelná, vytvářejíc zajímavé konečné platby, s obsahem nákupního košíku majíce společného pramálo či úplné prd.

7. Ukrajinské děti coby spolužáci vašich dětí ve škole – nic proti nevinným dětem, ale ty české taky mají své dětství a svá práva a nárok na kvalitní výuky, nebrzděnou »novými« spolužáky…

8. Ukrajinský zaměstnavatel jako takový, který koncem každého měsíce bude rozhodovat o vaší mzdě – silná, velmi silná káva, leč se již servíruje – movitý migrant, prchající před vlasteneckou povinností (často i před tamními děravými zákony coby pachatel trestné činnosti) se v mé rodné zemi stává jako zaměstnavatel pilířem státního rozpočtu, české ekonomiky (tak praví Vláda ČR)…

9. Ukrajinská vlajka na úředních budovách – Ústava neústava, zákony nezákony, Ukrajina přece bojuje i za nás, za celou Evropu, abychom se měli čím dál hůř a ona čím dál lépe, abychom my platili to, co ona v nedávné i dávnější minulosti, lidově řečeno, prošustrovala na mnoho způsobů.

10. Ukrajinské nacistické symboly veřejně a beztrestně prezentované – např. nedávná plzeňská Bandera párty: koho chleba jíš, toho píseň zpívej – my jíme ukrajinský chleba, a to doslova (z UK pšenice nabušené rakovinotvornými pesticidy), nuže pějme z plna hrdla… Ukraine, Ukraine über alles, über alles in der Welt! A nestyďte se. V devětatřicátém se také mnozí nestyděli… »Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět. Já jsem taky Čech,« když budu citovat nadporučíka Lukáše ze Švejka.

11. Všechny.

Pavel Votruba