Ořezaní od obřezaných. Na tom pomyslném kmeni rozvětvené společnosti nezbyla po pětatřiceti letech více méně ani jediná větvička. Zůstal z nás jen ten pahýl coby strašidelný svědek obřezaného řádění v České republice po listopadu 1989. Šmiky, šmik… a nejednou nejsme. Ořezali nám všechno užitečné, odřízli nás od všeho.
A všichni »demokratičtí« prezidenti se jim za to ještě u té jejich Zdi klaněli. Jeden z nich dokonce prohlásil, že je ten, co jsou oni. »Tak ma byť«, ovšem »tak neni spravne« – čímž se omlouvám npor. Mazurkovi z Černých baronů, že jsem pozměnil obsah jeho legendární hlášky »tak ma byť, tak je spravne«. Byť z jejich pohledu to »spravne« je (kleknout před Zdí), z mého však nikoli. Proto to pardon Mazurkovi.
Mám pro vás stručnou rekapitulaci těch nejpodstatnějších polistopadových »ořezů« od obřezů«…
1. Odřízli nás od zemědělské a potravinové soběstačnosti – tedy od existenčního prazákladu jakékoli společnosti.
2. Odřízli nás od strategicko-energetické, takto velice prospěšné, resp. nejprospěšnější závislosti na Rusku (naposledy v těchto dnech od ropovodu Družba).
3. Odřízli nám obranu státní hranice s následky »potkatelnými« na každé kroku.
4. Odřízli nás od ochrany domácího trhu, čímž jednou ranou zabili českou produkci.
5. Odřízli nás od vlastenectví, od trvalých národních hodnot: odkaz předků, tradice, literatura, hudba (podívejte, jak soudobí filmaři zneuctívají Boženu Němcovou, Bedřicha Smetanu) atd.
6. Odřízli nás od slovanské vzájemnosti, za níž se naši předkové bili jak lvi, a násilně nás zavlekli do chapadel doslova promiskuitní západní kultury.
7. Odřízli nás od tradiční rodiny, takto nosného kořenu civilizace: jediné možné fungující spojení otec-muž a matka-žena o(b)řezali do obludných variant.
8. Odřízli nás od mateřského jazyka, čeština je dnes natolik poangličtěná, že se mně z toho zvedá žaludek, kdykoli se s tím setkám, takže 24 hodin denně – přitom český jazyk je tak kouzelný, abych nezacházel mimo dnešní anketu… »obřezaní« a »ořezaní«… přidáte nebo uberete obojetnou souhlásku »b« a jste úplně někde jinde…
9. Odřízli nás od všeho, co tu generace našich rodičů, prarodičů a praprarodičů vybudovaly do listopadu 1989, všechno zkolonizovali, chovali se tady navlas stejně jako západní kolonizátoři v Africe – my, obyčejní lidé, jsme se pro ně stali po vzoru dávných západoevropských dobyvatelů taktéž špinavými negry.
10. Odřízli nás od všeho přirozeně lidsky obyčejného, co tu bylo přítomno doslova po desetiletí, ba staletí – šmikli nám Božkov, štědrovečerního kapra (podle nich cítící bytosti), zabíjačky atd., atd., a brzy budeme jen vzpomínat na máslo.
Je toho samozřejmě mnohem více, ale pro ukázku tenhle výčet bohatě stačí. Co bude v dané souvislosti následovat, raději ani nedomýšlím. Hrůza je, že jsme se od toho nechali odříznout takříkajíc bez jediného obranného výstřelu. Dobrovolně, ba co více – často, spíš hodně často, za nadšeného aplausu, nezřídka ve stoje. Máme, co jsme si zasloužili, čili nic. A nemáme to proto, že jsme se o obranu toho nikterak nezasloužili. Tupost, lhostejnost a slepá víra ve falešné ideje demokracie nás zavedly na rozcestí. Obávám se však, že tím správným směrem se nevydáme. Nebo ano? Zvažte to v čase předvánočního rozjímání. Dopřejte si klidný víkend a za týden se na vás budu opět těšit.
Pavel Votruba