Dřív do Havířova…, když se na ni ptal manažer Kyselý Luboše Hrouzka, dnes do Pardubic. Jo, jo, už je to tak. Dědek je toho důsledek. Vykopnul jak prašivé psy Rulíka i Varaďu, nyní Zadinu, byť ten se dušuje, že jako sám… Houbelec.
Je to masakr sledovat, co tenhle movitý chlápek vyvádí se slavnou Teslou Vláďů Martinců, Bohoušů Šťastných či Jirků Nováků a desítek dalších tělem i duší oddaných Pardubáků, kteří ve své době byli rádi, když dostali zadarmo hokejku. Dědek chce titul zřejmě už v 10. kole a nikým si nenechá vysvětlit, že základní část se hraje na 52 kol a pak ještě play off. Jenže natlučte to do palice elektromontážníkovi, který viditelně příliš rozumu nepobral. A to chce ještě v Pardubicích stavět největší hokejovou halu na světě. Aby v ní pak nakonec jako divák nezůstal sám, až úspěšně »dovede« Pardubky do kraje či okresu…
I když vím, že Dědek mě neposlechne a že zbytečně plýtvám svým časem, vybral jsem mu pár adeptů na elektrické křeslo head coach of Pardubice. Myslím, že bratelní jsou všichni…
PS: Omlouvám se, že jsem nedodržel klasickou desítku a protentokrát se omezil jen na půl tucet. Nebylo to z lenosti, ale z nedostatku vhodných trenérských kapacit. Ať jsem přemýšlel, jak přemýšlel, nikdo další, kdo by zapadal do Dědkovy poděšené strategie, mě nenapadl a vymýšlet úplné kraviny jsem nechtěl.
1. Dominik Hašek – odchovanec, šílenec, skandály vyrábí s ohromným přesahem do zámoří a Ruska, čili publicita grandiózní, ještě větší blbec, než jsme doufali… – jak se říká, abych neurazil: Hašek k Dědkovi sedá…
2. Jana Černochová – koule by na to měla…, střelecky je disponovaná, miluje bitvy, zuřivá válečnice do přesilovek – chtěl jsem ještě připsat, že by se jednalo o první ženu coby hlavní trenérku, ale cosi mě zarazilo, asi ty koule, a nenapsal to…
3. Luboš Hrouzek – ten už byl v médiích zmiňován, tudíž nepřicházím s novým jménem, nicméně když by si to Deniska od některých z borců nechala fouknout, nejen morál by raketově stoupal, kabina by byla zajedno. Spíš za jednu… To se to pak hraje s vysypaným pískem…
4. Vladimír Růžička (při vší úctě ke kapitánovi z Nagana), po »dobrovolném« pádu Zadiny taky mediálně propíraný kandidát – Vláďa už ne, on sám si kdysi trenérsky zdřímnul a už se neprobudil, ale ta jeho z umělé hmoty by impuls k lepším a šťastnějším zítřkům vystřelit mohla, třeba i opačně, a sice z šokujícího úleku borců, až by vešla do kabiny.
5. Alois Hadamczik – boha jeho, to by bylo charakterní duo, přímo vzor ctnosti – říká se, že snad jen my máme tolik úspěšných komediálních dvojic (Voskovec-Werich, Suchý-Šlitr, Šimek-Grossmann, Bohdalová-Dvořák, Svěrák-Smoljak atd.), a odteď by se říkalo, že i morálních dvojic s vytříbeným citem pro férovost, slušnost, poctivost, čestnost, co? Dobrý, ne?
6. Petr Fiala – letošní MS v Praze porodilo krom titulu i jednoho »velkého« fanouška – našeho profesora. Ostatně, pamětníkům a znalcům nemusím opakovat, že jednoho profesora jsme u hokeje už měli, byť ve všech jsoucích parametrech s tím brněnským nesrovnatelného, samozřejmě: v 60. a 70. letech minulého století – pana profesora Vladimíra Kostku (trenér mistrů světa, Praha 1972). Signály má náš Péťa zmáknuté na všechny možné způsoby, skrze himmlerovky vidí detaily, lže jako když tiskne – Dědku, vážně, chceš-li dokoučovat pardubický hokej na buben, moc lepších výběrů nemáš.
No, to bychom měli. Když se zamyslím seriózně, vidím i ideální řešení pro pardubický hokej: vykopnout Dědka daleko za Taxis a dotáhnout zpátky Vencu Varaďu. Než bude pozdě a ono to pozdě může taky nastat sakra brzy. Peníze nejsou všechno, když prioritu hraje osobní velikášství a neúcta k historii klubu. K Pardubicím hokej vždycky nerozlučně patřil, Dědek však nikdy, je to naplavenina. Tak ho, milí Pardubáci, fofrem vyplavte, než budete chodit na krajskou ligu proti Chocni nebo Litomyšli.
Mějte krásný víkend a držte palce pardubickému hokeji. Zaslouží si to.
Pavel Votruba