Přemýšleli jste někdy o tom, za co dneska váš život stojí? Jestli vám dává smysl? Zda jen nepřežíváte, ale opravdu žijete? Jestli se vlastně pořád jen nepachtíte za něčím, notabene nedosažitelným? Myslím, za něčím OBYČEJNÝM nedosažitelným, nikoli že sníte např. o letu do vesmíru. Ale fakt výhradně za tím základním, co dělá život plnohodnotným, smysluplným – co mu dodává tu potřebnou jiskru.
Stejnou jiskru, jakou měli naši předci, byť z toho, co dnes máme my, oni neměli vůbec nic. Krom té jiskry, která jim ovšem bohatě stačila, protože díky ní oni byli bohatí. My bohatí sice také jsme, narážím zejména na technické vymoženosti, jež nás obklopují (podle mě ničí), ale bez té jiskry. Co do té obohacující jiskry řadím já?
1. SKROMNOST – lidé si vystačili s málem, co měli, toho si vážili, nebyli rozhazovační, měli jen to, o co se výhradně sami přičinili, nežili na dluh – když něco mít nemohli, tak to prostě neměli a smířili se s tím.
2. POKORA – neměli ve zvyku nad nikoho se povyšovat, nezáviděli jeden druhému, pokorně vnímali štěstí i smutek.
3. RADOST – uměli se radovat a těšit z každé maličkosti, protože ty maličkosti (zdánlivé) dokázali i vnímat všemi smysly – vycházející slunce, kvetoucí strom či květina, brouček v trávě, modré nebe, narozené telátko, ptačí zpěv atd., atd.
4. PRÁCE – fyzická zejména, ta byla každodenní součástí jejich života, ta je utužovala a učila vážit si všeho, co mají, protože se o to přičinili jen oni sami, aniž by si brali půjčky, úvěry, hypotéky, leasingy apod.
5. RODINA – ta byla nade vše a kolik dětí se rodilo, a všechny jejich rodiče nějak uživili – dnes nepředstavitelné, tehdejší rodiny byly chudé a na nic si nestěžovaly, nedostávaly žádné sociální dávky, nepodporovali je žádné nadace…
6. ASKEZE – neboli zdrženlivý způsob života, lidé nebyli zvyklí marnotratně rozhazovat, kupovat nepotřebné, jezdit za šílené peníze kamsi do tramtárie.
7. ČEST – tenkrát ještě platilo, že když se dva na něčem dohodli rukou dáním, že to platilo – být čestným tehdy značilo to samé, co dnes být nečestným – obojí byl/je ve své době společenský úzus.
8. STUD – naši předkové se ještě uměli přirozeně stydět, za mnohem nicotnější prohřešky, než kterých jsme nyní každodenními svědky a nikdo ani brvou nehne, natož aby se zastyděl.
9. TRADICE – ty bývaly nedotknutelné, uctívané, respektované, oslavované, děděné z generace na generace.
10. VLASTENECTVÍ – láska k rodné zemi bývala láskou vrozenou – prostě v každém existovala, aniž by musela být halasně deklarována – oč halasněji, o to méně upřímněji.
Jsme i my dnes takoví? Nejsme. Obecně řečeno, jsme pravým opakem našich předků – výjimkám čest. Říkáme, že naši předkové neměli jednoduchý život, že museli moc pracovat, aby se uživili. Ptám se – je tohle to správné měřítko k posuzování života našich předků v porovnání s tím naším dnešním? Není. My jsme si ho zvolili proto, abychom jaksi podvědomě omlouvali ten fakt, že my jsme oproti našim předkům obyčejní lemplové, zdegenerované lidstvo, které samo sebe připravilo o tu jiskru. Bez ní to opravdu nejde, bez ní bude každý život jen přežíváním, byť na první pohled to vypadá právě opačně.
Toto je jeden z největších klamů dnešního světa, klamu, který jsme my sami vymysleli, uvedli ho v život, abychom se měli tak zvaně dobře, což však v reálu a do důsledku znamená, abychom nežili, poněvadž žít opravdu by pro nás bylo moc těžké. Že žijeme, to si opravdu pouze namlouváme. Proto je současný svět tak morbidně zvrácený. Říkáte, že život našich předků za nic nestál, když si tak zvaně nemohli nic dovolit, když nemohli cestovat do cizích zemí atd.? Jó, abych nezapomněl důležitou věc – určitě taky neměli banány, dokonce ani svobodné volby a demokracii, a toaletní papír tehdy ani neexistoval, že? Mýlí se každý tak hluboko, jak nejhlouběji to jde, kdo si myslí, že naši předkové žili nenaplněné životy.
Přeji vám šťastný víkend a zkuste se nad tím svým životem zamyslet.
Pavel Votruba
Diskuze je uzavřena.