Nejednotná koalice polských levicových stran sice drží něco přes 13 % mandátů v Sejmu, dolní komoře polského parlamentu, ale celkem vzato si stojí špatně.
Kde jsou ty časy, kdy tehdejší Strana demokratické levice v parlamentních volbách v roce 2001 získala více než 41 % hlasů a vytvořila poslední polskou levicovou, resp. levostředovou vládu. Tato vláda ale na místo prosazování levicového programu uzavřela kompromis s katolickou církví ve věci zákazu potratů až na tři výjimky za její podporu při kontroverzním vstupu do Evropské unie a zradila tak polské ženy, zle postižené zákazem potratů na žádost. Vzápětí se zkompromitovala spoluprací s velkokapitálem podporou války USA proti Afganistánu na podzim 2001 a Iráku na jaře 2003 ad.
Pravda, za to je média hlavního proudu nepřekvapivě nekritizovala. Věrnost vojenskému paktu NATO a stále kontroverznější Evropské unii s levicovou politikou nesouvisí.
Ano, svým základním úkolům – bojovat za práva neprivilegovaných – se polská umírněná levice nevěnuje, a to ani v opozici, v které se nachází od roku 2005. Smutně se listuje polskými levicovými týdeníky Politika a Przeglad. Levicových témat tam mnoho není. Antiklerikarismus, feminismus, LGBT, občas ještě něco dalšího.
Polský satirik Robert Gorski si v Politice 52/2022 nebral servítky. Levice se podle něj zabývá hlavně feminismem, pohlavími a jak se liší vagína a vulva. Práva pracujících, boj s chudobou a vytváření a prosazování programu boje s hospodářskou krizí ji nezajímá. Smutné.
Lze dodat jen jedno: taková levice širokým neprivilegovaným vrstvám obyvatel, živícím se vlastní prací, příliš platná není. Tomu také odpovídá její podpora polskou veřejností.
Jan Zeman
Diskuze je uzavřena.