Víte, co postrádají Vánoce už dost roků zpátky? Skromnost a pokoru. Mám už nějaký věk, mohu srovnávat, aspoň si to myslím. Nechci být nostalgický, ale ani nevšímavý. Vidím to kolem sebe. Schází mi atmosféra. Tu ovšem nevytvoříte, když v půlce října ozdobíte supermarkety. Ta atmosféra je v lidech, v každém z nás. To těšení. Dneska ho nevnímám.
Tak zvané celebrity se předhánějí, která z nich stvoří větší kýč v podobě výzdoby domu a vánočního stromu, a média se zase předhánějí, jen aby s nimi a o tom kýči zplodila senzaci. Tohle k Vánocům nepatří. Takže jo, asi jsem na tyhle móresy starý a odmítám je. Mám nehezký pocit, že ani dnešní děti se na Štědrý den netěší jako my. Jako my na dárky a na všechno kolem. Na tu atmosféru, i když tenkrát jsme tomu samozřejmě atmosféra neříkali. Nemuseli jsme, byla v nás. Přirozená. Dnešní dítka všechno mají. Nač by se potom měla těšit, že? Není dobře, když člověk má všechno. Když si všechno může koupit, protože všechno je v obchodech k mání. Nic není vzácné. Divná doba.
Vánoce musejí být v nás, ne kolem nás. To kolem nás, to už je jen takový přídavek. Na dokreslení té atmosféry v nás.
Vánoce musejí vonět, člověk je musí cítit, jinak to není nic jiného než obyčejná póza.
Ona celá doba, kterou teď žijeme, je pozérská, komediantská, chcete-li. Vytratila se opravdovost. Většina toho kolem nás je jen jako. Podání ruky, pozdrav, slib, pohled z očí do očí… jen jako, málokdo třeba obyčejný stisk ruky myslí poctivě. Ostatně, třesu se odporem pokaždé, když mně chlap jak hora podává ruku silou stisku leklé ryby. A že takových je, o tom žádná.
Nechci vám kazit Štědrý den, jen jsem se trochu zamyslel a zavzpomínal. Mějte hezký večer splněných přání. Pokud jste si totiž pod stromeček něco přáli…, něco, po čem toužíte a může vám to nadělit jen Ježíšek, jste na správné cestě a dozajista si atmosféru štědrého večera vychutnáte se vším všudy. I bez mých vzpomínek…
Dušan Sedlák