Varský děs skončil, zapomeňte

Psát o em-ef-ef jsem už nechtěl. Psal jsem o něm loni a myslel jsem si, že stačilo. Stačilo k téhle navoněné bídě určitě. I letos šlo o všechno jiné než o filmy. Řekla to bez obalu Jiřinka Bohdalová… »Dřív tady bývalo víc herců.«

Dneska přijede kde kdo, nejvíce těch, kdož s filmem mají společného asi tolik, co Nerudová s inteligencí. Nejde o filmy, ty jsou až na konci. Jde o outfit, večírky, chlast, zvracení, močení a páření. Má-li tohle pan Bartoška zapotřebí, nevím. Je mi to jedno. Z em-ef-ef je ovšem čtvrtá cenová, byť ta je pravdivější, nenavoněná – na rozdíl od té varské.

A proč jsem změnil názor, že psát o MFF tentokrát nebudu? Když jsem viděl, jak se skoro kanálem, bez většího zájmu médií, ploužili to Varů herečtí bardi… Carmen Mayerová, Libuše Švormová, Petr Kostka, Jaroslav Satoranský… Najednou jako by tam byli navíc. Z toho mě mrazilo, když jsem to v televizi viděl. Nulová úcta, nulový respekt, nulový zájem.

Na druhou stranu si říkám, čemu se vlastně divím, vždyť je to »jen« odraz otrávené celospolečenské atmosféry. Občas si na youtube pouštím pořad ČST z 80. let minulého století »Než se zvedne opona«, který uváděl Miroslav Horníček a zval si do něho skutečné herce… »Lálu« Peška, Josefa Větrovce, Svatopluka Beneše, Danu Medřickou, Josefa Langmilera, Jiřinu Petrovickou, Josefa Beka, Janu Hlaváčovou, Luďka Munzara a desítky a desítky dalších. Dívám se na ně nejen jako na mistry svého oboru, ale kochám se jejich češtinou, jejich slušným oblečením, jejich noblesou, pokorou…

A ve Varech? Šašek vedle šaška, nula vedle nuly, tragéd vedle tragéda – čest výjimkám. Sice dopodrobna vím, kdo se kde ožral, které kde vykoukla celá koza (už ani ňadro se dneska nepíše – tu kozu jen cituji), od jaké návrhářky má šaty, ovšem filmová tvorba…? – o té jsem se mnoho nedozvěděl. Pročež – nechť žije příští ročník em-ef-ef, třeba už úplně bez filmu a jako host by mohla přijet nějaká luxusní světová pornoherečka, že by se místo promítání filmů šu*alo na pódiu…

Martin Kalous