Vánoce jsou časem promluv našich duší

Pokyn »milujte se a množte se« není pokynem pro početní zvyšování populace, ale týká se to našeho JÁ. Vyjadřuje se tím, abychom milovali sebe a zároveň tím i vše ostatní a v tomto směru množili sebe sama, a tak zároveň rozmnožovali naše vnitřní dimenze a obzory. Myslí se tím i vlastní objevování vnitřních skrytých prostorů. Rozmnožujme naše vnitřní poznání a vztahy k okolí cestou lásky. Řada našich problémů vyplývá z faktu, že jsme sobečtí, netolerantní, chamtiví moci i hmotných statků a myslíme si, že jsme ti praví a jediní tvorové nadřízení všem ostatním, a přitom zapomínáme, že jsme pouhou jednou součásti velkého celku. Ale zároveň platí, že celek se svým způsobem promítá do každé své části. Celek je v každé části a tím si každá částice může uvědomovat, co dělají ti ostatní. Tuto univerzální skutečnost potvrdil i experiment vedený fyzikem Alainem Aspectem na pařížské univerzitě v roce 1982. Při tomto experimentu přišli na to, že za určitých okolností mohou subatomární částice okamžitě komunikovat mezi sebou navzájem bez ohledu na vzdálenost – viz kvantová provázanost. Ale to platí zcela obecně pro myšlenky i vibrace všech forem vesmíru, ať živé nebo neživé. Kvantová fyzika, která je také částí celku, v teorii strun hovoří o energetických či silových vibracích.

Tato obecná vlastnost projekce celku do každé jeho části zároveň znamená, že žádná část nemůže existovat bez celku a má smysl jen ve vztahu k tomuto celku. Proto lze dosáhnout stavu, kdy dokážeme »rozmlouvat« i se stromy i s kameny, čili »rozmlouvat« se vším a navzájem. Filosofie šamanů říká, že i kámen k nám hovoří a dokáže nás učit. Je jen třeba se otevřít a přírodě naslouchat. Ale tyto rozhovory předpokládají, že se dokážeme zpomalit, zastavit a rozestřít mysl. Musí se odstranit všechny bloky a zábrany a potlačit různé vnitřní výkřiky a šumy, které nás rozptylují. Musíme dokázat utišit hlas vnitřních »křiklounů« a »našeptávačů« v naší mysli. Vždy se snaží strhnout naší pozornost na jejich stranu. Tento vnitřní hluk obsahuje naše běžné reakce, naše vzteky, zlobu, negativní emoce, snaží se rozbouřit naší mysl, snížit úroveň jejího vnímání a toto vše nám pak zabraňuje v rozmluvách s okolním světem. Jedná se o vnitřní šumy, ve kterých snadno zanikají pozitivní myšlenky. V žádné bouři nejsme schopni vnímat krásu. Pokud tento vnitřní šum nedokážeme potlačit, pak se také snadno vytratí i pocit štěstí a spokojenosti a nahradí se iracionálním pocitem obavy, která je spojena s negativní energií. Člověk se pak může změnit v ideologického uzurpátora, násilníka, masového vraha či v jinak deprimovaného člověka.

Každý v životě zažije nepříjemné okamžiky. Lidskému osudu asi nedokážeme zcela uniknout, ale je na nás, zda danou událost protrpíme, nebo ji pozitivně prožijeme. S každou událostí je spojena dualita prožitku a záleží jen na nás, který z dvojice protichůdných emocionálních prožitků si zvolíme – pozitivní nebo negativní. Ale pokud s nepřízní osudu spojíme negativní formu prožitku, pak volíme cestu, která velmi často vede do pekla. Tak došlo k bestiální masové vraždě, která nás zasáhla jako blesk z čistého nebe, protože se dosud něco takového nestalo. Dvacetičtyřletý student pražské univerzity D. K., dne 21. 12. 2023 zavraždil 14 lidí (včetně vlastního otce) a 25 dalších zranil. Před tímto masakrem si vyzkoušel vraždění 15. 12. v Klánovickém lese, kde zavraždil dvouměsíční holčičku a jejího 32letého otce. A to přesto, že v tomto případě existovalo hodně varovných signálů. U některých lidí se stává, že se začnou nenávidět za všechno, co udělali či naopak neudělali, nebo začnou nenávidět ostatní za to, co udělali nebo ne, a tím spolehlivě směřují k vlastnímu utrpení.

Biblický příběh, ve kterém Ježíš změnil vodu na víno, je obrazem hlubšího významu, který nám říká, že lze charakter vody, a nejenom ji, měnit duchovní energií vycházející z naší mysli. Na základě experimentů profesora Konstantina Korotkova z Petrohradské univerzity se potvrdilo, že skutečně lze na vodu působit lidskými kladnými nebo negativními emocemi. Projevuje se to v schopnosti vody vytvářet odlišné molekulární struktury klastrů, což se pak demonstruje ve formacích krystalů hluboce zmražené vody v závislosti na kladných nebo negativních emocích. Ukázalo se také, že strukturu těchto klastrů ovlivňují i zvuky. Zjistilo se, že modlitby, náboženské citace nebo vážná hudba klasiků vibrují na kmitočtech, které pozitivně ovlivňují vodu, což se projevuje v graficky úhledných strukturách klastrů. Naopak negativní vulgární zvuky vytváří neuspořádané struktury podobně jako v případě negativních emocionálních energií. Jasně odlišné u těchto struktur jsou i odpovídající fraktálové dimenze.

Existuje princip harmonie s univerzem. Starobylí Egypťané tento řád nazývali maat, který personifikovali bohyni Maat. Jeho protipólem je chaos, Egypťany nazývaný isfet. Žít v souladu s maat pro Egypťany také znamenalo přijmout a respektovat společensky přijatelný a etický způsob života. Pokud lidé poruší tento řád, pak nemohou dosáhnout štěstí a spokojeného smysluplného života a společnost v takovém případě čeká úpadek. Toto tvrzení se v průběhu více než třítisícileté existence staroegyptské civilizace mnohokrát potvrdilo a platí to i dnes.

Představa, že pouhou modlitbou si vysloužím hmotné statky a úspěch, je zcela naivní. Zrovna tak je naivní představa, že obojí mohu získat krádeží či nepoctivostí a následnou zpovědí a modlitbou dosáhnu odpuštění bez ztráty klamem získaných hodnot. Tak to nefunguje a tudy cesta nevede. Princip života není o kupčení.

Každý z nás žije ve svém vesmíru, ve své interpretaci tohoto vesmíru. Lidé se nemusí hádat, ale naopak naslouchat tomu, co k ním přichází, a v míru komunikovat mezi sebou navzájem. Pokud se člověk dokáže udržovat v nějakém harmonickém stavu, v klidu, a očistit si vědomí od všeho rušivého, pak k nám dokáže promluvit vlastně všechno. Najednou zjistíme, že vše ve vesmíru dokáže s námi mluvit ne slovy, ale svými vibracemi. Ale naše určité blokace, vnitřní zábrany a klapky způsobují to, že to nevidíme a neslyšíme a v tomto zajetí nevnímáme podstatu hlasů přírody, ale rozeznáváme jen jejich zvuky. Čím více se dokážeme s naší myslí vnořit do přírody, tím více začínáme rozumět jejímu jazyku a vnímat, co nám sděluje. Zjistíme, že matka Země k nám trvale promlouvá.

Je třeba si uvědomit, že energie prostoru, ve kterém existujeme, je inteligentní, protože souvisí se silou, která vytvořila neuvěřitelně strukturovanou hmotu na bázi subatomárních částic, náš velice komplikovaný vesmír, a tím i prostor a čas. Před vznikem vesmíru neexistoval prostor ani čas, neboť oboje je svázané s hmotou. Toto poznání a vnitřní přesvědčení o tom je prvním nutným krokem k přijímání vysílaných zpráv. Vedle všeobecných informací se k nám dostávají i informace speciální, týkající se nás samotných, které z neznalosti popudu mnohdy nazýváme intuicí. V mnohém jsou pro nás varováním a rádcem. O tom svědčí řada příhod z válečných scén, varovných podnětů před následným ohrožením nebo jasně vnímavé náhlé »osvícení« mysli typu antického »deus ex machina« při hledání správného rozhodnutí atd.

Inteligentní energie prostupující celým vesmírem nám také poskytuje tzv. volnou energii, kterou se snaží mnozí odborníci využít i v technické aplikaci. O tomto fenoménu věděli i staří Egypťané, experimenty v tomto směru prováděl Nikola Tesla a v současné době, např. v Maďarsku, se této oblasti úspěšně věnuje atomový fyzik George Egely. Zjednodušeně řečeno, všechna tato technická řešení poskytují na výstupu vyšší energii, než jaká byla vložena na jejich vstup. Nelze si to plést s perpetuem mobile. A sám Egely říká, že všechny své informace získal z přírody, od které se dokáže učit. Více o tomto jevu lze najít v různých publikacích. Vše ve vesmíru je vzájemně propojeno. Proto nelze budovat technický pokrok a zároveň devastovat duchovní svět, devastovat naší mysl, devastovat lidskou společnost ve jménu pochybných mocenských zájmů, jak se dnes děje.

Našim vynikajícím učitelem je příroda. My sami nic jiného nedokážeme, než aplikovat to, co příroda sama umí. Ukázkou v tomto směru je např. hmyz. Udělal se zajímavý pokus. Do vývěvy se umístily mouchy a odsával se vzduch. A ukázalo se, že i při nízké hodnotě hustoty vzduchu, kdy fyzikálně nemůže už mouchy nic nadnášet, mouchy přesto létaly. Za těchto podmínek dokázaly létat, pokud se jim neodstřihla malá přídavná křidélka. A právě tato křidélka byla tím klíčem k této schopnosti. Jakmile se odstřihla, přestaly létat. Nebo jiným příkladem z přírody jsou pstruzi, kteří dokážou prakticky nehybně stát na místě i proti proudu toku řeky.

Civilizace indiánů je dnes příkladem toho, že my, lidé, máme v sobě schopnosti, jak promlouvat s přírodou, jak se od ní učit, a že umění harmonizace s přírodou dokáže léčit i neduhy, které klasická medicína léčit nedokáže. Pouze tlumí vnější projevy pomocí produktů farmaceutického průmyslu, ale příčinu neléčí. Navíc každý z těchto produktů má destruktivní vedlejší účinky. V nastoleném životním směru a ve vyznávaných hodnotách současnosti se moderní civilizace dostala na scestí. A proto tak snadno, ve jménu pokroku, sami v sobě potlačujeme fenomén našeho vnitřního duchovního světa místo toho, abychom umocnili duchovní rozvoj do úrovně, která tomuto procesu i nám přináleží. Neuvědomujeme si, že každá lidská činnost v sobě vždy obsahuje určité nebezpečí sklouznutí do umrtvující rutiny, do duchovní prázdnoty, do spirály mlčení. Je to stav, kdy si člověk nechá zamrznout vlastní mysl a nechá se ovlivnit tím, co si myslí jiní lidé. Jinak řečeno, automaticky se přebírá většinový názor, protože je hlasitější.

Člověk by neměl dopustit toto duchovní vyprazdňování sebe sama, naopak má vnitřně podporovat životní síly. Dokážeme-li zabránit tomuto sklouznutí do nicoty, pak nás dokáže učit i příroda, neboť najednou porozumíme jejímu hlasu, a pochopíme, že vše kolem nás dokáže učit, pokud jsme ochotni nechat se učit. Ale podmínkou je potlačit v sobě lidskou nabubřelost, bohužel mnohdy i cílevědomě vštěpovanou, že jsme zde pány všeho tvorstva a dění, že jsme tím nejvyšším produktem přírody a že jen ten náš systém je správný. Podaří-li se nám pochopit všechny souvislosti, pak naše ego není potíž, ale učitel. Stává se však také, že ti, kteří jsou stoupenci duchovní cesty nebo alespoň to tvrdí, mají někdy snahu omlouvat své problémy, přenášet příčinu tohoto stavu na vyšší předurčenost, že se pyká za něco z minulosti, nebo za špatnost lidí ve svém okolí. To může, ale také nemusí být pravda. Někteří touto cestou omlouvají i partnerské rozchody s odůvodněním, že co si měli předat, to si již předali a jejich setkání bylo jen dočasné k tomuto bodu života. Ale pravda bývá jiná. Je to pouhé zastírání vlastních chyb a nedokonalosti v otevření se skutečné univerzální lásce.

Díváme-li se na noční oblohu, vnímáme svit hvězd, které ho vysílají a které zároveň z prapůvodního »světla« vznikly. Ale jak naše Země, tak i my, jsme součástí tohoto vesmírného orchestru, a proto i součástí tohoto stvoření hvězd. Jsme také vtělením původní síly, která toto vše způsobila a z nehmotné substance vytvořila náš hmotný svět. Odborníci tuto změnu nazývají »Velký třesk«, který nemohl vzniknout náhodně. V univerzu žádná náhoda neexistuje. I mutace mají svou příčinu, kterou jen nechápeme a neznáme. Proces Velkého třesku musel mít inicializaci, která byla důsledkem záměru. Inteligence nesouvisí jen s naší myslí. Náhodou nazýváme jev, jehož vzniku nerozumíme.

Lidská společnost došla do stádia, ve kterém ji ovládají různé systémy víry, mezi které patří i politická seskupení. Každý přijatý systém víry je »Knihou pravidel či zákonů«, ať již v psané či nepsané formě, která ovládá mysl daného společenství. Ale tato »Kniha« není totožná s legislativou dané společnosti.

Většina z nás hledá pravdu, spravedlnost, krásu a smysl života. A právě způsob této cesty zásadně ovlivňuje náš vnitřní systém víry. Tento systém víry je obecnější a nezastupuje jen náboženskou víru. Ta je pouze jednou z možných projevů. Každý systém naší vnitřní víry je konkrétním projevem některé ze všech možných představ, mezi které bohužel patří i falešné představy a představy, ve kterých naše pravda upírá pravdu ostatním. I naše víra, založená na souhrnu představ, může být také jen iluzí.

Řada lidí ve snaze dosáhnout osobní prestiže často předstírá, že jsou někým jiným, a proto nasazují společenské masky, aby okolí nepoznalo, že nejsou tím, kým předstírají, že jsou. Jejich problém je v tom, že si pouze přejí někým být, ale vnitřně dobře vědí, že tomu tak není. Pocit vnitřní nespokojenosti se tak snadno změní v pokrytectví. Všichni máme potřebu být přijímáni a milováni, ale pokud nedokážeme nesobecky milovat sami sebe a své bližní, nikdy nedosáhneme harmonického vztahu a lásky a zůstaneme v sebeklamu. Nikdo není dokonalý. Pokud podlehneme představě o vlastní dokonalosti, je to důvodem, proč nakonec odmítneme sami sebe s tím, že nedokážeme přijímat věci, jaké jsou a ani lidi takové, jací jsou.

To, že se dokážeme vyjadřovat slovy, je dar, kterým dokážeme vyjadřovat naše schopnosti a myšlenky. Je třeba si ale uvědomit, že slovo je síla, která je dvousečná. Dokáže pohladit, ale i zničit. Proto bychom měli vždy zvažovat vyřčení každého slova, neboť jeho zneužití dokáže ze života učinit peklo. »Co jednou přejde přes hradbu zubů, nelze vrátit«, říká jedno čínské přísloví. Hra se slovy patří i k černé magii, která využívá slov k vybuzení negativní energie. Proto i pomluva patří do černé magie a dokáže se šířit jako virus. Bohužel, každý z nás je schopen i bezděčně vytvářet negativní formou slova a šířit jak v sobě, tak i v okolí, nepříjemnou až zhoubnou atmosféru. Taková je síla slov reprezentujících myšlenku.

Nejenom slovem, ale i myšlenkou je každý z nás schopný hřešit. Každé náboženství o tom hovoří, ale již nehovoří o tom, že žádné náboženství nás nedokáže před hříchem ochránit. Každý náš negativní přístup nebo postoj k okolí, a zvláště proti sobě samotnému, je potenciálním počátkem hříchu. Proto je třeba se naučit vyhýbat negativním formám našich výrazů a zvládnout umění, jak potlačovat nenávist. Obojí je emocionální jed, protipól lásky, která je smyslem našeho života. Chceme-li se vyvarovat hříchu, nebo jinak řečeno žít v harmonii s vesmírem, znamená to využívat veškeré naší energie ve shodě s pravdou a láskou k sobě i ke všemu ostatnímu. Dokážeme-li myslet, mluvit a jednat jen pozitivně, pak spolehlivě získáme imunitu proti veškeré negativní energii, která nás v té či oné podobě obklopuje a útočí.

Každý z nás je schopný nebrat si nic osobně a být vždy nad věcí, ale ne každý z nás tak činí. Přitom právě tato schopnost nám umožňuje odrazit každou infekci emocionální otravy. Abychom dosáhli této schopnosti, je třeba si uvědomit a vnitřně zafixovat, že každá situace jevící se jako osobní, i ta, co nás přímo uráží, nemá ve skutečnosti s námi nic společného a odráží pouze mysl jejich původců. Pokud toto nedokážeme a pojímáme věci osobně, pak se stáváme snadnou kořistí těchto lidských bezohledných dravců. Je třeba si uvědomit, že mnozí z nich tak činí úmyslně s cílem nás vyprovokovat k negativním reakcím, které vždy jen oslabí naši mysl a ve svém důsledku zapříčiní naše špatná rozhodnutí, a tím posílí pozici těch, kteří nás tímto způsobem napadli. Ale má to ještě jednu nepříjemnou vlastnost, pokud se necháme těmito aktéry strhnout, pak jejich původní emocionální zlo se stane našim vnitřním zlem, které vede jen k vnitřním i vnějším konfliktům.

To, že jsme dosáhli úrovně nebrat věci osobně, se potvrdí i tím, že nebereme osobně ani pochvalu a zůstaneme opět nad věci. V této úrovni jsme si za každých okolností jisti, že jasně víme, kdo a co jsme. Naučme se v každé vzniklé situaci zůstat vždy svými, ať už k nám promlouvá lež nebo pravda. Dokážeme-li si v dobrém slova smyslu takto vytrénovat mysl, pak nás nic nemůže zaskočit a navždy se zbavíme strachu. Budeme-li vše konat s láskou a jak nejlépe dovedeme, pak prožijeme krásný a smysluplný život.

Lze amputovat různé části těla a dokonce je nahradit. Ale kdo připustí amputaci ducha, zemře dříve než umře. Smutná a zároveň tragická pro ostatní je existence duchovních impotentů. Tato sorta lidí se většinou živí politikou nebo aktivitou spojenou s politikou či mocenskými strukturami. Jinde by se tato  bezduchá parta vlastní prací neuživila. Proto se nikdo z nich nemíní dobrovolně vrátit ke svému původnímu povolání. Paradoxní na tom je, že tyto společenské parazity udržujeme při životě platbou z našich daní. Společnost jako taková nepotřebuje politické strany, ty potřebují jen politici. Nepotřebujeme ani zastupitelskou demokracii, která je podvodem na voličích. Je to klamání občanů. Politické vlády nikdy nebyly a ani nejsou garantem pozitivního vývoje, prosperity a duchovních hodnot. To po nich ani nemůžeme chtít. Neposlouchejme ty, kteří nás vedou do spirály beznaděje nakažených zlobonosičů rozsévajících sžírající negativní energie.

Uspěchaný život a politika mocichtivých nám přináší jen stres, nespokojenost a civilizační choroby. Čas je vázán pouze na hmotný svět, jehož hodnoty jsou pomíjivé, a proto potřebujeme odlišovat staré a nové, rodící se a umírající. Všechno v našem třírozměrném prostoru, přesněji ve čtyřrozměrném časoprostoru, má určenou chvíli a veškeré dění svůj čas. Vše v našem světě je konečné. Pláč, radost, bolest, válka, existence slunečních soustav i planet. Nic netrvá věčně. Univerzální síla, primární entita, která vytvořila vesmír, bez ohledu na to, jak ji různí lidé různě nazývají, v nás zachovala touhu po věčnosti, byť člověk není schopen princip neomezené věčnosti pochopit.

Ale s člověkem a s časem je svázaná i moudrost. Mudrci odjakživa vždy vnímali ve vesmíru božský řád, ať už ho nazývali jakkoliv. Pokud ho lidé pochopí a harmonizují si s ním svůj život, pak naleznou opravdové štěstí pramenící z lásky. Pokud ne, pak bude jejich údělem bída, strach, neštěstí a války. Pravdou ale také je, že míra poznání tohoto vesmírného řádu je omezená, neboť lidská mysl jej nemůže v plné šíři odhalit. Nevíme proč, ale tak to bylo učiněno. To ale neznamená, že nebudeme usilovat o jeho hlubší a hlubší poznání, protože jen touto cestou se můžeme zdokonalovat. Model Velkého třesku vymyslel člověk. Tato znalost nám nebyla shůry dána. Je to jen další stupínek lidské snahy přiblížit se k okamžiku zrodu »Všeho«. Ale ve fyzickém světě nejsme schopni pochopit a vysvětlit, co bylo před časem nula.

Jak už bylo výše řečeno, již staří Egypťané i mudrci starověkého Blízkého východu chápali, že »moudrost« představuje pojetí nebeského řádu, který se projevuje ve všech aspektech vesmíru i v naší mysli. V egyptských textech je moudrost spojená s bohyní Maat, která personifikuje princip maat, božský celosvětový řád, harmonii, pravdu a spravedlnost. Je srovnatelná s kanaánskou bohyní Ašerou, jejímž symbolem byl strom života. Bohyně Maat je dcerou Rea, slunečního boha starého Egypta. Tím bylo řečeno, že lidská moudrost je dítětem božské moudrosti, tedy nějaké vyšší, obecně platné moudrosti.

Všichni chceme být šťastní, ale ne všichni pro tento cíl činíme správné kroky. Pro šťastný a smysluplný život nepotřebujeme vládu ani politiky, kteří nedokáží nic jiného než parazitovat na lidské společnosti, a bohužel i s našim souhlasem jim umožňujeme uzurpovat si právo na totální rozhodování a ovládání nás. Jsou trestem za naší hloupost a nepochopení skutečného smyslu života. Politické systémy zvenčí vypadají jako funkční, ale ve skutečnosti jsou uvnitř zcela absurdní a odlidštěné. Vládnoucí politici zaměnili správu země za správu svých statků a mocichtivých cílů, a proto nedokáží nalézt optimální řešení nastolených společenských problémů. Existence stávajících politických institucí a establishmentů jsou jasným důkazem toho, že se lidská civilizace ubírá špatným směrem. V každé společnosti existují jednotlivci i skupiny lidí, kteří se chovají ke svému okolí nepřístojně, hrubě a velice špatně. Ale pod patronací politiků a vlád se takto špatně až nepřátelsky dokáží vůči sobě chovat celé národy nebo etnické skupiny. Pokud se nevzpamatujeme a nezměníme stávající systém těchto vlád produkujících jen diskrepance, ukončíme naší pozemskou existenci mnohem dříve, než jak je stanoveno životním cyklem planety Země. Nezastavíme-li tyto nežádoucí až nestoudné lidské machinace, pak úspěšně kráčíme k hromadné sebevraždě celé lidské civilizace.

František Krincvaj