Vánoce jako čas zastavení. A letos i smutku…

Vánoce pro mě a pro moji rodinu vždycky byly, jako pro věřící katoličku, spíše časem zastavení, rozjímání a samozřejmě spojení se s celou rodinou.

Moje babička mně vždycky říkala, že Vánoce nejsou o milionech jídla, ale o milionech lásky. Také u nás, byť byla vynikající kuchařka a na stole bylo všechno, jsme měli pravidlo, že dárky se dávají drobné, pro potěšení a překvapení. Ne něco, co zkrátka potřebujete. Protože pokud potřebuji koupit svetr, je mi líto, když dítě běhá celý listopad a prosinec ve starém, aby pak mělo ten nový zabalený pod stromečkem. Radši svetr koupím a daruji hned v listopadu a pak pod stromeček zabalím úplnou drobnost – knížku, hračku… V rodině jsme mívali úzus – dárek do 200 korun. Teď, jak inflace šíleně narostla, je to do 500 Kč.

Horší je, když si uvědomím, že jsou rodiny, pro něž i jedna pětistovka je obrovská hranice, často nedosažitelná. Já jsem byla v pátek nakupovat poslední věci na bramborový salát a vedle mě v obchodě stála maminka se dvěma dětmi. V ruce držela 800 korun a říkala dětem: »Víc prostě nemáme.«

Myslím si, že poselství Vánoc pro nás, kteří tak trochu pracují v politice a chtějí říkat svoje názory, by mělo být takové, aby nemusely být mámy, které budou o Vánocích přemýšlet, jestli mohou dětem koupit tři rohlíky navíc.

Nemohu opomenout ani to, že letošní Vánoce jsou Vánocemi obrovského smutku. Já jako matka dvou dětí si uvědomuji, jak strašné musí pro rodiče být, když je dostali až na vysokou školu, těšili se na jejich promoce a prožívali každou zkoušku, a teď, v den, kdy měli být společně u jednoho stolu, začínají chystat jejich pohřeb. Vánoce budou pro tyto rodiny do konce života svátky smutku. Nejhorší na tom je, že jim vlastně nemůžeme pomoci. Můžeme na ně jen myslet a můžeme se za ně modlit.

A tak bych chtěla poprosit všechny, kdo jsou věřící, aby jednu vánoční modlitbu poslali k nebi těm, kterým byl ukončen život tou hroznou střelbou v centru Prahy. A pro nás všechny ostatní je to hlasité upozornění na to, že rodina a život jsou to nejdůležitější. A že lidský život žádný dárek, byť za stamiliony, nemůže nahradit.

Jana Volfová, předsedkyně ČSSD