V jakém režimu to probůh žijeme?

Že nesmím číst tohle a támhle to, stýkat se s tím či oním, že jednu učitelku si zve ředitel na kobereček za to, že žákům po vytrvalém naléhání bez jakýchkoliv vedlejších úmyslů prozradila, že bude volit Babiše, že mě nekorunovaní nadřízení určují, co ještě je informace a co už dezinformace – to vnímám jako přímý následek toho, v jakém režimu žiji.

Neakceptuji tento diktát moci, ale vím, že tyto diktatury, rostoucí z mimořádně plodného nacistického podhoubí, takto fungují. Ovšem aby mně kdosi zakazoval, že nesmím být nespokojena, a nařkl mě z toho, že když budu nespokojena, ohrozím demokratické základy České republiky, resp. že se vinou oné nespokojenosti ocitnu (obecně řečeno) mezi řádky situační zprávy ministerstva vnitra o projevech extremismu, to je gól z božské Maradonovy ruky.

»‘V České republice se etablovala jako relevantní politická síla skupina nespokojených občanů, kteří nedůvěřují vládě, demokratickému systému a nesouhlasí se zahraničním směřováním státu,‘ konstatovalo vnitro. Úřad dodal, že skupinu nespokojených silně ovlivňují konspirační teorie a že je snadno manipulovatelným cílem pro extremistické a xenofobní politiky, případně pro působení cizí moci. Velká skupina lidí, která je nespokojená s uspořádáním a směřováním státu, má potenciál ohrozit demokratické základy Česka,« referují seznamzpravy.cz.

Mám jednu kamarádku – 33 let, dvě děti ve věku 8 a 5 let, rozvedená (manžel alkoholik a násilník, na děti neplatí), bydlí v pronajatém krcálku 2+kk. Lépe řečeno – živoří. Kamarádka prodává v marketu na směny a jediné štěstí má, že děti jí pohlídají rodiče. Aby aspoň nějaký ponižující peníz od nadnárodních kolonizátorů vydělala. I tak by ale bez rodičovské pomoci nevyžila a už dávno byla někde pod mostem a Jirka s Marcelkou v děcáku.

Něco vám povím – tahle ženská nemá o konspiračních teoriích ani páru, nějaké demokratické základy v Česku jí jsou docela ukradené, protože bojuje doslova o přežití. Den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Nic špatného v životě neudělala, nikomu nikdy neublížila, nic neukradla, pracuje, až se z ní kouří – jen měla smůlu na chlapa. Stát ji hodil přes palubu stejně, jako tisíce dalších samoživitelek. Samozřejmě nejen je. Vždyť přece jeho povinností není pomáhat, jak nám před časem sdělila budoucí čestná rodačka Tchaj-wanu.

A nas*raná je ta moje kamarádka od rána do večera tak velmi, že potenciál ohrozit demokratické základy má celosvětový. A dost ještě i na rozdávání, kdyby byl zájem…

Marie Krejčíková