Bastlová ze Seznamu rozprávěla s prezidentem Petrem Kolářem. Už sám titulek mě nadchnul… »Co zásadního chce prezident říct na summitu NATO? Jeho poradce odpovídá«. Aby to náhodou Pavel nespletl, že ano? Myslím, že o řídících poměrech na Hradě máme i po tomto titulku docela jasno…
Chci ale zmínit trochu něco jiného, byť na stejné téma. Bastlová říká, že… »podle Babiše nositelem zahraniční politiky je vláda…« Toliko nejen podle Babiše, milá paní Marie. Ta vaše jednostrannost je učebnicová…
Sledujte, něco vám teď předvedu, jo? V lednu 2022, to se ovšem jednalo o jiného prezidenta, mainstreamem nesnášeného, vystoupil v Partii u Terezie Tománkové »prezidentův« syn Ondřej (Kolář ml.), aby zpražil Zemana za to, že se příliš montuje do zahraniční politiky. Kolářovu argumentaci vzápětí prozkoumal vševědoucí, vždy pravdivý a jediný spravedlivý demagog.cz, a ten došel k následujícímu závěru – cituji kompletně a doslova:
DEMAGOG.CZ, 30. ledna 2022
Tento výrok byl ověřen jako »Pravda«
V České republice je vrcholným orgánem odpovědným za zahraniční politiku vláda.
Pro kontext uveďme, že Ondřej Kolář tímto výrokem reaguje na Miloše Zemana, který uvedl, že se chce o zahraniční politice bavit jen s premiérem Petrem Fialou. Nehodlá ji řešit s ministrem zahraničí Janem Lipavským, předsedou Senátu Milošem Vystrčilem a ani předsedkyní Sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou, které v rozhovoru pro Frekvenci 1 kritizoval.
Koncepci a koordinaci zahraniční politiky má na starost ministerstvo zahraničních věcí, jehož působnost upravuje § 6 kompetenčního zákona: »Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim.« V zákoně č. 2/1969 Sb. je také uvedeno, že vláda »řídí, kontroluje a sjednocuje« činnost ministerstev. Vláda tedy prostřednictvím ministerstva zahraničí vykonává a řídí zahraniční politiku státu.
Co se týče pravomocí Parlamentu ČR v oblasti zahraniční politiky, je dle čl. 49 Ústavy k ratifikaci mezinárodních smluv potřeba souhlas obou komor.
V čl. 63 Ústavy jsou ukotveny pravomoci prezidenta, který může v oblasti zahraniční politiky sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy. Tuto pravomoc však může přenést na vládu nebo na její jednotlivé členy, což je již učiněno rozhodnutím č. 144/1993 Sb. Prezident také přijímá, pověřuje nebo odvolává vedoucí zastupitelských misí. Tyto pravomoci nicméně vyžadují ke své platnosti kontrasignaci, tedy spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. (konec citátu)
»Alea iacta est« už dávno a zřetelně, jen když se mění prezidenti, např. za nehodícího hodící se, ty kostky se vrhají znovu a znovu v očekávání, že padne víc, než těch maximálně možných jedenadvacet…