Už nejde o migrační krizi, ale o nájezd hord

Migrace je stejně stará jako lidstvo samo. Jestliže se při zrodu člověka jednalo o jeho přirozené přesuny po tehdy ještě panenské přírodě, tak dnes má migrace zcela jiné konsekvence. Bohužel, povětšinou jen zhoubné. Po druhé světové válce došlo v Evropě opět k období ekonomického růstu, a tím i ke zvýšení poptávky po zahraniční pracovní síle. Nastal boom pracovní migrace. Původně se považovala jen za dočasnou, ale velmi rychle změnila svou tvář, neboť mnozí z migrantů se v těchto zemích natrvalo usadili. Proto došlo v polovině 70. let 20. století k její nepříliš zdařilé restrikci. Následoval příchod dalších rodinných příslušníků ze zemí pracovní migrace, došlo k legálním příchodům za účelem nelegální práce a zvýšila se i nelegální migrace. S nárůstem migrantů narostla i veškerá rizika, zvláště kriminalita. Dokonce v západoevropských zemích, s velkým počtem imigrantů, měla a má policie úzus ignorovat drobnou kriminalitu migrantů. Jedná se o falešnou představu, že když se o něčem nebude mluvit, jako by to ani nebylo.

Důvody migrace se u jednotlivců liší, lze však identifikovat obecné rysy a trendy. Podle průzkumu Processing Personal Data for Risk Analysis z roku 2017 je pro polovinu migrantů důvodem špatná ekonomická situace vůči vysoké úrovni až blahobytu v cílových zemích EU. Druhým faktorem je bezpečnost. Nejčastější cílovou destinací je Itálie, Německo, Francie, Španělsko či V. Británie. Například jen v šesti zdrojových afrických zemích (JAR, Ghana, Nigérie, Keňa, Senegal a Tanzanie), ze kterých migranti směřují do EU nebo USA, se ukázalo, že zájem o emigraci přesahuje 40 % a v Nigérii a Ghaně dosahuje až o 75 %. Trend emigrace z Afriky je trvale rostoucí, což souvisí s nárůstem africké populace. Např. Nigérie měla v roce 1960 45 milionů obyvatel, v roce 1971 asi 55 milionů, v roce 2018 už 190 milionů a odhad pro rok 2050 je 400 milionů. Jinak řečeno populační exploze má zásadní vliv na trend ilegální imigrace, která rapidně narůstá a pro Evropu bude devastující. Bohužel EU v imigrační a v azylové politice nedokáže efektivně konat. Pokud se i nadále budou před tímto fenoménem zavírat oči a volit pseudohumanitární, nic neřešící hloupé přístupy, pak důsledky stoupající ilegální imigrace budou pro Evropu fatální. Přitom jen africký migrační potenciál bude v blízké budoucnosti v řádu stovek milionů lidí. Takový nápor Evropa nezvládne. Navíc více než 50 % africké populace jsou muslimové.

Už dnešní tažení muslimů na Evropu, lze chápat jako novodobý evropský džihád. Liberalismus Západu zastává toleranci vůči všem příchozím, i vůči těm, kteří jsou netolerantní a chtějí naše hodnoty zničit. Na druhé straně EU i naše vláda tvrdě vystupuje proti vlastním lidem a zavádí cenzuru jen proto, že tito občané nezastávají názor mainstreamu. Stávající EU tak ztratila pud sebezáchovy a nepochopila, že spouští sebevražedný proces. Přitom muslimové jsou nositeli skálopevného přesvědčeni, že islám je jedinou správnou cestou k Boží spáse. Proto považují islám za bohem předurčený k vítězství na celém světě. V tomto směru mají o své pravdě zcela jasno.

Zamyslíme-li se nad charakteristickými rysy totalitarismu, pak najdeme vysokou shodu s islámem. I on jednoznačně reguluje všechny aspekty veřejného i soukromého života, ovládá a řídí ekonomiku, potlačuje svobodu slova a vyznání, kritiku považuje za nepřátelský akt, maže rozdíl mezi soukromým a veřejným životem, vnucuje svou ideologii i násilím, autoritativně vládne, snadno přechází na teokratický vládní systém, v různém rozsahu aplikuje nedemokratický právní systém šaría apod. Islám je zcela nekompatibilní s demokratickými principy. Proto se muslim nemůže plně integrovat do našeho systému. A ti, kteří to dokázali, jsou jen minoritní skupinou. Ostatní muslimové je většinou považují za odrodilce, na které je možné vyhlásit fatwu a zabít je.

S procesem integrace úzce souvisí řízená azylová politika, která musí vycházet z ekonomických, sociálních a pracovních možností dané země, včetně bezpečnostních hledisek. Ilegální migrace se nesmí tolerovat. Pokud se tato pravidla nedodržují, pak se automaticky vytváří podhoubí pro radikalizaci imigrantů a nárůst jejich kriminality.

Země javorového listu má azylový systém, který na jedné straně poskytuje ochranu obětem pronásledování, ale na druhé straně umožňuje rychlé vyhoštění těch, kteří se pokusí o jeho zneužití nebo poruší zákony a pravidla kanadské společnosti. Zamítnutí žadatelé o azyl se mohou odvolat a jejich případ se musí projednat nejdéle do 60 dnů. Integrace přistěhovalců má tři etapy: usídlení (settlement), adaptace na kanadské podmínky a vlastní integrace.

Počátek této procedury je zaměřený na kanadský styl života, zákonodárství, bydlení, jazykové kurzy, školství včetně odborného a na pracovní systém. V adaptaci dochází k navazování kontaktů s místními lidmi a k přizpůsobení se na nové kulturní zvyky a normy. Ve třetí etapě je imigrant již schopen stát se plnohodnotným členem kanadské společnosti, ale to neznamená, že se při tom musí stát kanadským občanem. To je výhodné v případě jeho nucené repatriace, kdyby se ukázalo, že není schopen občanského soužití.

Pro počáteční fázi mají připravenou řadu speciálních programů, včetně asistence při hledání zaměstnání. I přes takto propracovaný integrační systém nejsou jeho výsledky zcela efektivní. Základní problém zůstává v nedařící se adaptaci migrantů, kteří pocházejí ze zcela kulturně odlišného prostředí. Proto se dnes i v Kanadě projevuje odklon od původní doktríny multikulturalismu z důvodu častých neúspěchů. Multikulturalismus vznikl jako naivní a iluzorní lidskoprávní pojetí. Sloučit dva neslučitelné systémy do jednoho není možné, neboť se nikdy nevytvoří stabilní systém. To plyne ze zákonitostí nelineárních dynamických systémů, do kterých patří i lidská společnost.

Tuto zákonitost neslučitelnosti pochopila australská vláda a učinila v migrační a azylové politice opatření, která předchází vzniku kontroverzních situací plodících zlo. EU by se měla učit právě od Austrálie. Tato země má vedle »Humanitárního imigračního programu« ještě tzv. program »Žádaných dovedností« (skills stream), pomocí kterého přijímá, přesněji vybírá, imigranty na základě požadovaných profesních dovedností. Dale má »Rodinný program« (family stream), což je příjem migrantů na základě bezproblémových rodinných vztahů k Austrálii.

Australský »Humanitární integrační program« má dva podprogramy:

1. Offshore – pro uprchlíky, které si Austrálie zařadí do programu ještě v zámoří.
2. Onshore – program pro jedince, kteří jsou do tohoto programu přijati již na území Austrálie.

Příjem migrantů se jasně řídí stanovenými pravidly. Nelegální migrace je zcela nepřípustná a nelegální migranti jsou zadrženi a přesunuti do táborů vězeňského typu, s velmi tvrdým režimem, mimo území Austrálie. Jen legální migranti mají nárok na intenzivní podporu od vlády. Pro migranty ze zcela odlišných kultur jsou připravena zvláštní opatření, neboť u nich vždy existují obrovské komplikace při adaptaci na systém života australské společnosti. V první řadě se jedná o problémy s dodržováním australských zákonů a zvyklostí. Mnozí z těchto migrantů mají navíc násilnickou povahu, absenci elementárních hygienických zásad, povětšinou jsou nevzdělaní a nositeli řady chronických nemocí. Tento australský systém nazývá vše pravými jmény, nezavírá oči před realitou a nehraje pštrosí politiku tak, jak to činí EU. Australský migrační systém a velmi tvrdá opatření proti nelegální migraci a pašerákům s lidmi, dokázal prakticky zastavit nelegální migraci a celý proces se dostal pod řádnou kontrolu.

Australanům nevadí naivní a pseudohumanitární křiklouni, kteří kritizují australská úspěšná opatření proti nelegální migraci. Jsou si dobře vědomi, že tito lidskoprávní idealisté nikdy nedokáží vyřešit tento vážný problém. V důsledku neschopnosti efektivně řešit imigraci, zvláště tu nelegální, se budou počty migračních hord putujících do Evropy nadále zvyšovat. Špatná eurounijní imigrační a azylová politika plodí narůst pouliční kriminality i násilné projevy dětských imigrantů ve školách, války gangů a klanů atd. Stávající situace v zemích EU, které připustily neřízenou a nelimitovanou migraci a zastávají toleranci vůči nelegálním migrantům, je toho důkazem. A vlády těchto zemí si s nimi neví rady.

Austrálie zcela logicky nepodepsala nesmyslný globální pakt OSN o migraci, protože je v rozporu s australskou přísnou imigrační politikou a ve svém důsledku by jeho přijetí ohrozilo bezpečnost státu. Nemluvě o eurounijním nezodpovědném a hloupém programu nazvaném »Institut strpění cizinců«. Tvrdé podmínky v uprchlických táborech, například na ostrově Manus nebo Nauru, do kterých se deportují nelegální migranti, jsou pro ně jasným vzkazem. Mohou se buď vrátit do vlasti, nebo žít trvale v uprchlickém táboře, nebo se usídlit v jiné zemi, s níž má Austrálie příslušnou dohodu se stanovenou finanční refundací – např. Kambodžou. Tímto opatřením se výrazně snížila nelegální migrace. Žádná loď s nelegálními migranty není do země vpuštěna, a to bez výjimky. Každý nelegální migrant automaticky ztrácí možnost získání azylu. Austrálie přistoupila k těmto tvrdým opatřením v roce 2013 v reakci na masový příliv uprchlíků. Jen díky zavedeným přísným opatřením se australské vládě podařilo účinně zamezit obrovské imigraci, která s sebou přináší zhoubné důsledky.

Tento australský model inspiroval i britskou vládu, která chce držet migranty na zámořských územích, kde budou žadatelé o azyl čekat na výsledek tohoto řízení s tím, že nelegální migranti přicházející z bezpečných zemí, jako např. z Francie, budou okamžitě vyhoštěni, a za pašování lidí budou až doživotní tresty.

Evropa má hledat inspiraci v Austrálii, která se dokázala s fatální vlnou imigrantů vypořádat. Bruselská selanka, pobírající neuvěřitelně vysoké finanční náležitosti, nedokáže najít optimální řešení žádného většího problému, protože neumí systémově uvažovat. Ukázkou této neschopnosti je i mnoho let trvající nelegální imigrace, která po všech stránkách sužuje Evropu. Eurounijní politici nepochopili, nebo nechtějí pochopit, že silnou imigraci lze zastavit opět jen silou. Jakákoliv jiná opatření jsou pouhou iluzí a projevem slabosti. Tato eurounijní neschopnost přivádí evropskou společnost na mez stability, kdy se snadno může projevit tzv. motýlí efekt nebo dokonce i chaos.

Kritika účinných opatření proti ilegální migraci ze strany tzv. »organizací na ochranu lidských práv« je zcela lichá, protože jde jen o žvanění, bez racionálního řešení. Problémy, které generují imigraci, se musí řešit v zemích, odkud imigranti přicházejí. Zcela obecně platí, že podporovaná nebo tolerovaná migrace v žádném případě neřeší její příčiny. Pouze dochází k přesunu bídy, násilí a všech dalších rizik, včetně těch bezpečnostních, z původních zemí imigrantů do jejich cílových destinací. Proto přijímat ilegální migranty, navíc v masovém měřítku, je principiálním nesmyslem. V případě tzv. rozvojových zemí je migrace do značné míry poplatná důsledkům kolonialismu a dnešnímu neokolonialismu, který drancuje jejich nerostné bohatství.

I v případě migrace způsobené válečným konfliktem se u mnohých prchajících jedná o ekonomické pohnutky. Klasickou ukázkou této situace jsou dnešní ukrajinští migranti, kterým válečný konflikt a následná vstřícnost Evropy umožnily legalizovat ekonomickou migraci v masové míře a zároveň se vyhnout válečné branné povinnosti. Ani se jim nelze divit, protože ukrajinští oligarchové bohatnou nadále a stále víc, korupce neuvěřitelně nabobtnala na všech úrovních, hospodářství upadá a platy jsou horší než mizerné.

I u nás máme statisícové počty ukrajinských migrantů, mnozí z nich nepracují a jen parazitují na naší velkorysé podpoře. Přesto osadníky Strakovy akademie napadla »úžasná myšlenka« o pomoci našim firmám tím, že se Česko otevře dalším migrantům. Počítají s tím vládní programy, které navyšují kvóty pro zahraniční zaměstnance. Naši vladaři zapomněli asi na to, že vedle českých »nefachčenků« máme dnes u nás i velké množství těch ukrajinských. Za této situace příjem dalších migrantů postrádá jakoukoliv logiku.

Dne 7. října Palestinci spustili neuvěřitelně pečlivě připravený a utajený útok vůči Izraelcům, který zajisté přinese řadu změn, ale také způsobí radikalizaci mnohých muslimských imigrantů. Výroky některých politiků jen přilily olej do ohně, neboť evidentně neznají, za jakých krvavých a násilných okolností vznikl stát Izrael, co všechno bylo porušeno ze strany Izraelců a jakou politiku přitom všem sehráli Američané. V souvislosti s tímto útokem se opět potvrdilo, že bruselská benevolence vůči imigraci, včetně té ilegální, je riskantní a nestoudná, protože z hlediska bezpečnosti jde o další hřebíček do eurounijní rakve.

Angličan a politický aktivista Thomas Paine (1737-1809) svého času řekl: »Nejsilnější zbraní proti omylům všeho druhu je rozum.« K tomu se sluší jen dodat přísloví: »Kde nic není, ani smrt nebere.«

Proboha, kam jsme to v Čechách po více jak třech desetiletích dostali?

František Krincvaj