Už i Bulharům došla trpělivost

Bulharsko prozatím nepošle na Ukrajinu žádné vojenské vybavení… Po Rakousku a Maďarsku se k menšinové skupině zemí Evropské unie, které odmítají posílat zbraně na Ukrajinu, přidalo také Bulharsko, píše zpravodajský portál Mandiner. Bulharsko prohlásilo, že se nezúčastní programu společného nákupu munice, jenž pochází z dílny Evropské unie, ani nedodá Ukrajině stíhačky nebo tanky, uvádí pro změnu Euronews.

Bulharský prezident Rumen Radev (taky generál, dokonce s podobným profesním osudem jako náš fešák Clooney – akorát pronárodní) je sice pod obrovským tlakem opozičních stran, ale uvedl, že si za svým postojem stojí. »Bulharsko nepodporuje společný nákup munice pro Ukrajinu a nepodílí se na něm. Budeme však podporovat úsilí o obnovení míru. Dokud bude u moci prozatímní vláda, Bulharsko neposkytne Ukrajině své stíhací letouny, protiletadlové raketové systémy, tanky a ani žádné jiné další vybavení,« uvedl Radev.

Koncem ledna maďarský ministr obrany Kristóf Szalay-Bobrovniczky a jeho rakouská kolegyně Klaudia Tannerová v Budapešti prohlásili, že ani jedna ze zemí nenabídne Ukrajině žádnou vojenskou pomoc, aby »zabránila další eskalaci«.

Ačkoli mnoho západních spojenců obviňuje Maďarsko, že se ve válce staví na stranu Ruska vinou svého pevného postoje neposílat na Ukrajinu zbraně, premiér Viktor Orbán už loni v prosinci prohlásil, že jeho vláda je prostě na straně Maďarů. »Jsme promaďarští,« řekl Orbán v rozhovoru pro deník Magyar Nemzet. »V rusko-ukrajinské válce stojíme na straně Maďarů.«

Orbán argumentoval, že pokračující hospodářské vztahy s Ruskem jsou zásadní nejen pro Maďarsko, ale i pro celou evropskou ekonomiku. »Odpověď na otázku, zda jsme na správné nebo špatné straně dějin, zní, že jsme na maďarské straně dějin. Podporujeme Ukrajinu a pomáháme jí, je v našem zájmu zachovat suverénní Ukrajinu a je v našem zájmu, aby Rusko nepředstavovalo bezpečnostní hrozbu pro Evropu, ale není v našem zájmu vzdát se všech hospodářských vztahů s Ruskem. Na tyto otázky se díváme maďarskými brýlemi, ne brýlemi někoho jiného,« zdůraznil nedávno Orbán.

Zato česká vládnoucí reprezentace má brýle poseté americkými vlajky. Z bývalých členských států Varšavské smlouvy takhle fest zrazují národní zájmy svých zemí vlastně už jen Česko-Slovensko a Polsko. Postoj Maďarska a Bulharska jsme si popsali před chvílí, NDR neexistuje (navíc po celém Německu se konají mnohasettisícové pochody za mír – snad mě nezačnou stíhat, když argumentuji mírem), Rumunsko se do vášnivých protiruských akcí v podstatě nezapojuje a většina Albánců, v nadsázce řečeno, možná ani neví, že se na Ukrajině střílí. A pokud ví, je jim to jedno.

Na chování těchto bývalých socialistických zemí (myslím tím ty dnešní horlivě protiruské) lze pohlížet z vícera úhlů – kromě jiných i z toho geografického. Vždycky, když se podívám na mapu, říkám si, cožpak vy v sobě nemáte ani nepatrný pudíček sebezáchovy? Však Česko, Slovensko a Polsko jsou doslova na dostřel. To není jako čelit trestňáku z 35 metrů, tady se už Rus chystá k exekuci pokutového kopu a ti premiéroví blbečkové si myslí, že penaltu chytí. Ani kdyby se do brány postavili všichni tři najednou a každý z nich risknul opačnou stranu a jeden zůstal stát uprostřed, ani tak nemají sebemenší šanci.

Martin Luther King pravil: »Přichází čas, kdy mlčení je zradou.« Já jen dodám – ne JEJICH, ale NAŠE mlčení je zradou. Od NICH nemůžeme nic dobrého čekat. To dobré si můžeme vydupat jen my sami. Nebudeme-li mlčet, nezradíme-li sami sebe.

Robert Fish