Koncem minulého týdne vyšel na aktualne.cz rozhovor s Jiřím Müllerem. Už titulek byl lákavý k další četbě… »Vlivný fotbalový agent bez servítků: „I za komunismu bylo ve sportu líp než teď.«
Klobouk dolů před panem Müllerem, že se konečně našel někdo, kdo to řekl na plnou pusu… cituji:
otázka: Podle mě to má ještě jednu rovinu: kdysi, ještě za komunismu, existoval systém sportovních tříd na základních a středních školách. I dneska jsou sice sportovní školy, tehdy jich ale bylo – zdá se mi – mnohem víc…
JM: »Systém výchovy sportovců byl za komunismu ne dvakrát, ale desetkrát lepší než dneska. Tak to je. Taková je realita. Kdyby nebylo komunistů, nemáme národní tréninkové centrum v Nymburce. Tam se tehdy jezdilo na soustředění, dnes to tam chátrá. Vždyť my jsme snad jediná země v Evropě, která nemá národní tréninkové centrum. O tom se také nemluví. Naše reprezentace – když už ji teď všichni kritizují – nemá kde trénovat. Hrozně se těším, až teď budeme hledat trenéra v zahraničí a on se zeptá, kde náš nároďák trénuje. A my mu řekneme, že nevíme. Jednou na Spartě, pak třeba na Slavii, jindy zase na Strahově, kde fouká vítr jak na Sněžce. Takové je zázemí našeho největšího sportu. Takže my na jednu stranu chceme po naší reprezentaci výsledky, přitom se ti kluci skoro nemají kde převlékat. Celé zázemí je naprosto zanedbané. Je to šílený.«
To byla řeč o fotbale. A proč tento rozhovor zmiňuji? Zase mě vytočilo to falešné češství při sobotním wimbledonském finále ženského singlu. »Český tenis válcuje svět« a podobné výlevy. Ano, válcuje, ovšem adjektivum »český« hraje pouze roli, plynoucí z toho, že Karolína Muchová a Linda Nosková mají české státní občanství. Tečka. Jinak obě děvčata nedostala od státu nic. Četl jsem rozhovor s tatínkem Lindy, jak sbíral staré železo, aby byly peníze pro dceru na tenis. Rodiče Karolíny si zase brali půjčku, když jejich dcera dospívala a cestovala po turnajích široko daleko.
Jiří Müller zmiňuje, že fotbal nemá národní tréninkové centrum. Martina Sáblíková zase neměla tréninkovou halu a nestoudné Česko si připisovalo její úspěchy. Ester Ledeckou financovali rodiče… Mám pokračovat? Historická senzace ve Wimbledonu není spěchem českého tenisu, řízeného tenisovým svazem, donedávna v čele s trestně stíhaným Kaderkou, ale rodičů obou děvčat.
Zlatá hokejová generace vyrůstala v socialismu.
Úspěšná fotbalová generace Nedvědů, Šmicrů, Bergrů, Koubů, Kuků, Poborských, Jankulovských, Bejblů a spol. vyrůstala v socialismu.
Dodnes světoví atletičtí rekordmani – Železný a Kratochvílová – vyrůstali v socialismu.
Další český držitel světového rekordu, Roman Šebrle, vyrůstal v socialismu a Barboru Špotákovou vypiplal k světovému hodu Jan Železný – všichni ze slavné Dukly Praha.
Müller to pojmenoval jasně. Bylo líp. Po listopadu se rozbilo všechno, co fungovalo a co nám záviděla Evropa, v mnohém i svět. Jak vidno, ani to nedalo žádnou práci. A hloupý lid z toho má ještě radost.
Dušan Sedlák
V tenise dosahuje samostatná Česká republika (ČR) po roce 1993 výrazně větších, ucelenějších a dominantnějších úspěchů než bývalé Československo (ČSSR).Přestože v éře ČSSR zářily naprosté megahvězdy jako Ivan Lendl nebo Martina Navrátilová, z pohledu celkového počtu šampionů a týmových trofejí moderní česká éra tu socialistickou jednoznačně poráží.Srovnání obou období v klíčových disciplínách ukazuje jasné rozdíly:👩 Ženská dvouhra (Vítězství pro ČR)Moderní český ženský tenis je světovým unikátem. Množstvím hráček v užší světové špičce současné Česko éru ČSSR zcela deklasuje.Éra ČSSR: Jedinou československou vítězkou grandslamu v singlu byla Hana Mandlíková (4 tituly). Legendární Martina Navrátilová sice vyhrála 18 grandslamů, ale drtivou většinu z nich získala až poté, co emigrovala do USA a reprezentovala americké barvy.Éra ČR (po roce 1993): Samostatná ČR vyprodukovala celou řadu různých grandslamových šampionek ve dvouhře. Patří sem Jana Novotná (Wimbledon 1998), Petra Kvitová (Wimbledon 2011, 2014), Barbora Krejčíková (Roland Garros 2021, Wimbledon 2024) a Markéta Vondroušová (Wimbledon 2023). Na post světové jedničky navíc dosáhla Karolína Plíšková.👨 Mužská dvouhra (Vítězství pro ČSSR)Toto je jediná disciplína, kde má navrch minulé století, a to díky dvěma mimořádným jménům.Éra ČSSR: Ivan Lendl získal 8 grandslamových titulů a byl dlouholetou světovou jedničkou. Před ním vyhrál slavný Wimbledon Jan Kodeš (celkem 3 grandslamy) a ještě v barvách meziválečného ČSR triumfoval Jaroslav Drobný.Éra ČR (po roce 1993): V samostatné historii získal titul v mužském singlu pouze Petr Korda na Australian Open 1998. Největší stopu poté zanechal Tomáš Berdych, který sice postoupil do finále Wimbledonu a patřil do světové top 5, ale éru Federera, Nadala a Djokoviče výsledkově neprorazil.👯 Čtyřhry a mixy (Jednoznačné vítězství pro ČR)V deblových soutěžích je samostatné Česko považováno za absolutní světovou velmoc.Éra ČSSR: Tituly sbíraly dvojice jako Suková / Mandlíková, ale konkurence a česká dominance nebyla tak drtivá.Éra ČR (po roce 1993): České tenistky kompletně ovládly světový debl. Dvojice Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková vyhrála spolu všechny čtyři grandslamy (tzv. Kariérní Grand Slam), k tomu olympijské zlato a Siniaková dál sbírá tituly s jinými partnerkami. Skvělé výsledky zapsaly i Lucie Šafářová, Andrea Hlaváčková, Lucie Hradecká, Květa Peschkeová nebo Barbora Strýcová.🏆 Týmové poháry (Vítězství pro ČR)V reprezentaci národních týmů zažilo Česko po roce 1993 zlatý věk, kterému se socialistická éra nemůže rovnat.SoutěžÚspěchy ČSSR (do 1992)Úspěchy ČR (od 1993)Ženy (Fed Cup / BJK Cup)5x titul (1975, 1983, 1984, 1985, 1988)6x titul (2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018) – nejsilnější generace kolem Kvitové a Šafářové.Muži (Davis Cup)1x titul (1980 – Lendl, Kodeš)2x titul (2012, 2013 – legendární éra Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka).Česká republika dokázala v letech 2012 a 2013 něco nevídaného – vyhrát Davis Cup i Fed Cup v jednom roce, což potvrdilo status Česka jako tehdy nejúspěšnější tenisové země planety.
Opět další potvrzení toho, že kapitalismus a kapitalistický režim nefunguje. Kapitalismus umí jen rozkrást a rozkrádačky, zmar a války. Příkladem budiž dnešní rozbité Československo alias Česká republika s devastací a rozkladem na všechny strany kam se podíváš, kde na denním pořádku je propagace války a přípravy české agresivní války proti Východu.
Je to pravda. Všechny největší hvězdy posledních let byly jakoby mimo systém. Sáblíkovou vypiplal jeden (v dobrém) magor-trenér, aniž by jí stát postavil halu. Ledecké platil vše (a klobouk dolů) její bohatý tatínek. Stejně si tatínek kdysi postavil hlavu, a jmenoval se Záhrobský. Mám dál pokračovat…?
Sedláku, vy brepto, jako správný bolševik jste záměrně nejmenoval tenisty Navrátilovou nebo Lendla, kteří naopak dosáhli světového věhlasu komunistům navzdory. Po roce 1989 jsme naštěstí zbavili státem organizovaného dopingu, který poznamenal životy řady sportovců. Už nikdy více.
Jenže, vážený a milý Karle, kdo Lendla a Navrátilovou vychoval? Socialistický systém sportu!
Jasně Noskovou, Muchovou, Vondroušovou, Kvitovou vychovali rodiče, Lendla a Navrátilovou socialistický systém. Běžte víte kam.
Lhát se nemá
Rodiče Ivana Lendla ho odmalička po turnajích nevozili, ale brali ho s sebou na kurty, protože sami aktivně hráli. Jeho matka Olga Lendlová byla přední československou tenistkou a otec Jiří Lendl rovněž hrál tenis na vysoké úrovni. Malý Ivan tak trávil celé dětství v tenisovém prostředí, kde se rozvíjel jeho talent pod mimořádně přísným dohledem matky.
Extrémní metody: Podle životopisných knih ho matka při vlastních trénincích občas i přivazovala.Role otce: Otec Jiří byl k synovi naopak velmi laskavý a později vedl československý tenisový svaz.Budování vůle: Tento raný tlak v něm vypěstoval legendární pracovitost a profesionalitu
Finance a výjezdy: Stát a tělovýchovné jednoty tehdy neměly dostatek financí na to, aby mladým talentům platily kompletní individuální cesty po světě tak, jak je známe dnes. Finanční břemeno (rakety, oblečení, doprava) tak v začátcích leželo z velké části na rodině.Státní kontrola: Jakmile Lendl začal vydělávat velké peníze na mezinárodních turnajích, musel odevzdávat obrovská procenta ze svých výher státnímu podniku Pragosport. Stát mu navíc diktoval, kde smí a nesmí hrát, což nakonec vedlo k tomu, že vztahy s režimem kompletně ochladly a Lendl emigroval do USA.Zjednodušeně řečeno: Tělovýchovná jednota mu dala kurty, trenéry a oficiální razítko na výjezdy, ale skutečný motor úspěchu byla fanatická pracovitost jeho rodiny a jeho vlastní nekompromisní vůle