Nevím kdy a při jaké příležitosti následující slova pronesl premiér Fiala. Možná, že je vůbec takto nevyslovil, že slova byla poskládána jinak. Možná. Obsah však v každém případě zůstává stejný, a tak si je ocitujme ve znění, které jsem si zapsal. Petr Fiala měl říci: »Nezajímá mě, že ostatní státy ukončují podporu Ukrajině a uprchlíkům, my i třeba jako poslední stát na této planetě budeme bránit Ukrajinu před ruským agresorem a dál jí jak vojensky, tak finančně podporovat«. V úterý jsem si přečetl slova ministra zdravotnictví Válka, která zaznamenal časopis ZZZ (Zprávy ze zdravotnictví). Tedy orgán určený především zdravotníkům. Pan ministr v něm sděloval, že dvě z přehršle našich zdravotních pojišťoven jsou na pokraji krachu a jedna, tedy Vojenská zdravotní, je v pozitivních číslech. Prostě je příkladná a jistě může být na své manažery hrdá. Tak alespoň jsme to měli pochopit.
Poctivě jsem si přečetl zmíněný článek, který byl přetištěn na jednom serveru. Ostatně ne dlouho. Asi někdo dostal pokyn ho raději stáhnout. Měl totiž dost výbušný obsah, tedy pro málo zasvěcené. Pochopil jsem ovšem, proč právě Vojenská zdravotní pojišťovna patří mezi ty úspěšné a ostatní vlastně bojují o život. Především připomínám rok starý boj o snížení, ze strany státu, prostředků na zdravotnictví údajně proto, že to za prvé musí stačit – naše vláda je přece vládou rozpočtové odpovědnosti, a za druhé, že pojišťovny mají stejně přebytky. Jak se ovšem ukazuje, v době stále se nezastavující inflace přebytky rychle mizí mezi prsty. Jen šéfové té Vojenské si dokázali poradit.
Dokázali? Znovu musím připomenout slova ministra zdravotnictví ze zmíněného článku. Zdůrazňuje v něm, že stát nalil do zmíněné pojišťovny několik miliard, aby pokryl zdravotní potřeby uprchlíků z Ukrajiny. Ti byli ošetřováni a hospitalizováni z jejich pohledu zcela zdarma, aniž si tedy svou prací na ošetření vydělali. Bylo jich statisíce. To potvrzuje i Válek.
V onom roce 2022 bylo ovšem nutné stanovit, jak se zabezpečí pobyt uprchlíků. Nešlo jen o dávky, příspěvky na bydlení nebo bydlení samé, ale také o další náležitosti. Mezi nimi byla také péče o zdraví. Skoro půl milionu migrantů – možná tehdy i víc, muselo být zdravotně a sociálně zajištěno. Ti Ukrajinci, co zde již pracovali, pokud zde nebyli ilegálně, zabezpečeni byli. Díky své práci. Pro ty ostatní byl Sněmovnou schválen tzv. Lex Ukrajina, později několikrát posunovaný a v současné době znovu schválený (o další rok), už osmý v pořadí. A jsme u zdraví. Tehdy »došlo k tomu, že téměř všichni nebo drtivá většina Ukrajinců byla pojištěna u Vojenské zdravotní pojišťovny. Ne že by chtěli. Ale protože ty ostatní pojišťovny to (údajně) odmítly« (citace ministra Válka).
Takže Vojenská zdravotní dostala péči o zdraví utečenců befelem a pokud jde o lékaře a nemocnice, preferovány byly ty vojenské. Tím se ovšem zahltila vojenská zdravotní zařízení, protože personál ani počet lékařů se nezvýšil, nepřibyly ani nové přístroje a české pacienty (dnes je módní říkat klienty) začaly čekat delší lhůty. Celé zdravotnictví pak problémy s některými léky. Ukrajinci, jak si lze ověřit, dostávali přednost. Byli, moc se mi nelíbí ten termín, jakýmisi národními hosty. Příliš mně připomíná jistou dobu v polovině čtyřicátých let. Proto zřejmě není obecně užíván.
Oni přicházející, často z míst, kde se neválčí, viz Romové ze Zakarpatské oblasti, utečenci z Haliče a Podněpří, se k nám coby uprchlíci přijeli léčit. Známí lékaři mně vyprávěli, jak si sem někteří přijeli léčit nemoci, jež se u nich neléčí zcela zdarma, kvůli očkování, TBC, a chorobám, které u nás už vymizely, např. záškrt, či kvůli pojišťovnami placeným či zčásti placeným lékům. V šeptandě se mluví i o neštovicích, atd. Nevím, zda je to ověřené, ale na každém šprochu bývá pravdy… doplňte, prosím… trochu. Věřím ovšem, že léčba u nás nebyla na prvním místě, že byla jen bonus na vcelku vysoké zajištění, které se dostalo všem, kteří o sobě prohlásili, že jsou utečenci. Ostatně bylo těžké ověřovat, jak to vlastně je, i když drahá auta, jimiž se přesunují po naší republice, a nákupy, které si my, čeští důchodci a třeba kuchařky ze škol, prodavačky v marketech, anebo pošťačky, nemůžeme dovolit, a které nesvědčí o tom, že jde o utečence před válkou. Ale to je na jiné zamyšlení.
Podle Válka jsme za minulý rok na léčbu Ukrajinců, tedy Vojenská zdravotní pojišťovna, vynaložili 2,1 miliardy korun. Tyto prostředky nejsou v oněch čtyřiceti pěti miliardách pomoci, o nichž hovořila ministryně obrany Černochová. Zřejmě i letošek byl obdobný. Jsou navíc. Stejně jako to, že nemusí pravidelně jezdit se svým vozem na STK, prý nemusí mít ani jízdenku v metru či třeba platit školní potřeby pro školáky, kterým zároveň zabezpečujeme školní výuku. Zdůrazňuji, že nemám na mysli Ukrajince, kteří zde léta pracují. Těm díky za práci. Mám na mysli ty, kteří přijeli a často ani pracovat u nás nechtějí. Ostatně, proč by to dělali, když český stát je nejštědřejší ze všech. Dokonce ani do Německa se už nehrnou.
Myslím si, že pomáhat se má. Těm, kteří jsou v nouzi. Ale vždy mít na paměti, že naše vláda je tu pro nás Čechy, kteří jsme staletí budovali tuto zem, a jestliže se rozdává, pak by to mělo být z přebytků a nikoli z toho, co je nedostatkové, nebo co se jím okamžikem rozdávání stane.
Heslem by se mělo stát, že ten, kdo tu pracuje, má mít stejně podmínky jako každý obyvatel naší vlasti, a ten, kdo přijel jen se mít lépe než doma, by si měl nadstandard zaplatit. I když je to třeba Ukrajinec, Syřan, Rus, Íránec, nebo pochází z Mali anebo Libye.
Jiří Vábr