Tuhle mobilizaci bych chtěl vidět

Trochu toho zasetého strachu mezi občany před vánočními svátky jistě neuškodí, proto novinky.cz přišly s návodem, »Jak by v Česku vypadala mobilizace«. Nic neříkající blábol, co se obsahu týká, avšak i z té formy mrazí. O nic jiného nejde, jen aby zamrazilo, když už příroda nás v tomto období teplotami pod nulou neobdařuje.

A teď z jiného soudku. Červeného jsme už ochutnali, tož teď trochu toho bílého, a sice na téma aktuálního stavu Armády ČR. Té samé, která rozstřeluje strach mobilizací… Poslanec ANO, MUDr. Jiří Mašek, zveřejnil na svém facebookovém účtu velmi výstižný komentář právě k tomu aktuálnímu stavu »mobilizující« se AČR. Stojí za přečtení ten komentář.

MUDr. Jiří Mašek, poslanec PČR za ANO, Facebook, 20. prosince 2025:

Říkáme tomu Armáda České republiky. Ve skutečnosti je to často institucionalizovaná fata morgana, obalená maskáčem, hodnostmi a ideologickými kecy. Na papíře moderní, v realitě bezzubá, těžkopádná a zoufale nepřipravená na cokoli, co by se jen vzdáleně podobalo skutečné válce.

Začněme tím nejviditelnějším symbolem téhle hry na válku: tankem Leopard. Ano, impozantní stroj. Ano, respektovaná technika. Ano, moderní válka se bez něj neobejde.

Jenže je tu drobný detail – ten tank se po Česku prakticky nemůže pohybovat.
Váží přes padesát tun. Moderní varianty přes šedesát. Nejnovější skoro sedmdesát.
Nosnost mostů v ČR? Běžně 26 tun. Výjimečně 48 tun.
Takže co máme? Tank, který nepřejede vlastní zemi.

Tank, který musíme vozit po kolejích nebo podvalnících – a ani na to nemáme přepravní kapacitu. Takže si převoz tanků pronajímáme od soukromníků. Nic se neděje, přece není válka. Fantastické. Tohle není detail. To je smrtící strukturální problém. 

Armáda, která neumí přesunout těžkou techniku po vlastním území, není armáda, ale klub modelářů s drahými hračkami, který si to jen postavil ve větším měřítku.

A to samé letectvo. Papírově špička.
Ve skutečnosti běžná provozní realita: polovina techniky nebude letuschopná.
S tím se v kontraktu na 26 bojových letadel počítá, jen veřejnost o tom není informována. Tajné!

Ne proto, že by byla válka. Ale proto, že nejsou a nebudou lidé, nejsou díly, nebudou peníze, nejsou dostatečné servisní kapacity – a přitom budou předepsané revize atd.

Mezitím vycházejí tiskové zprávy, strategie do roku 2035 a slohová cvičení o interoperabilitě.
Válka ale nečeká na audit. Válka neřeší, jestli je letoun »v modernizačním cyklu«. Válka se ptá na jediné:
Vzletíš, nebo shoříš na dráze?

A teď personál AČR. Černochová tvrdí, že předává armádu ve výborném stavu. To je kapitola sama pro sebe.

Máme přeplněnou pyramidu hodností.
Generálové, generálové, generálové.
Plukovníci, náčelníci, zástupci náčelníků, poradci poradců.
Lampasy jak v armádním muzeu.

Ale kde je mužstvo? Kde jsou lidé, kteří ponesou batoh, zbraň, munici a odpovědnost za obranu naší země? Kde jsou jednotky, které vydrží víc než cvičení s cateringem a návratem do kasáren v pět?

Bez povinné služby prostě není masa.
Bez masy není armáda.
Bez armády je jen ozbrojená administrativa.

A teď přijde ta největší absurdita:
Do toho všeho nám někdo vážně tvrdí, že se máme připravovat na válku s Ruskem (NGŠ Řehka). Dobře. Tak se na ni připravujme. Ale proboha ne ideologií.

Válka se nepřipravuje:
Green Dealem,
inkluzí,
LGBT workshopy,
genderovou citlivostí ve výcviku,
uhlíkovou stopou tanku.

Tank je od toho, aby zabíjel a posádka přežila, ne aby byl hodnotově sladěný s Evropskou komisí.

Skutečná příprava na válku znamená:
 těžký průmysl,
 ocelárny,
 chemii,
 munici,
 energetiku,
 zásoby,
 sklady,
 infrastrukturu,
 mosty, které unesou vlastní techniku,
 a lidi, kteří vědí, že válka není hra.

Jenže my děláme pravý opak. Vysáváme hospodářství. Likvidujeme průmysl. Zdražujeme energii. Dusíme výrobu regulacemi. A pak se divíme, že nemáme s čím a za co válčit.

Chceme armádu, ale nechceme:
 povinnou službu,
 brannou výchovu,
 fyzickou přípravu mládeže,
 psychickou odolnost,
 nepohodlí,
 disciplínu,
 národní cítění a schopnost oběti.

Chceme válku bez bolesti. Obranu bez nákladů. Bez toho, aby to kohokoli uráželo. To nejde.

Pokud se:
 nezačne podporovat průmysl,
 neobnoví se v přiměřeném rozsahu povinná služba s alternativou náhradní služby,
 nezavede se systematická branná příprava,
 nepřesměrují se peníze z ideologických blbostí do obrany a infrastruktury,
 nepřestane se lhát o reálné připravenosti armády,
 pak si jen lžeme do kapsy.

A každá tiskovka, kde se říká – »vše je OK«, je jen další cihla z vepřovic do chatrné zdi téhle lži.

Tank, který nepřejede most, letadlo, které nevzlétne, armáda bez mužstva a stát bez průmyslu — to není obrana. To je kolektivní sebeklam, za který jednou zaplatí někdo úplně jiný než ti, co dnes mluví do kamer.

Robert Fish