V Německu se říká, že fotbalová bundesliga je dlouhodobá soutěž plná překvapivých a zajímavých výsledků, kterou stejně na konci vyhraje Bayern Mnichov. V Česku by totéž mohlo platit u hokeje. Extraliga je dlouhodobá, dočkáme se nejednoho nečekaného výsledku, ale s pohárem stejně nakonec budou slavit Oceláři Třinec.
Ano, Sparta hrála dobře. Možná byla i o kus lepší ve většině duelů. Ale řekněte – pochybovali jste o tom, že titul zůstane ve Slezsku? Oceláři si šli za svým. Ač je Sparta mlela a leckdy měli pořádnou dávku štěstí, vždy dokázali vystrčit drápky a rychle uštknout jako had.
Možná mohou Pražané litovat prvního duelu, kdy dvě třetiny vedli, navíc je zastavila tyčka. Nebo třetího, o kterém i kouč Josef Jandač prohlásil, že v něm jeho svěřenci hráli nejlépe z celé série, ale nedávali góly. To je pravda. Takových střel vedle z vložených šancí jsem snad ještě v jednom duelu neviděl, a to už leccos pamatuji. Mnohé mohlo převrátit misky vah na sparťanskou stranu. Vždyť takovou partu dlouho v Praze neměli. Jenže patnáctileté čekání na titul ani ona neprolomila. Protože Třinec si šel za svým a sálala z něj síla. Obrovská.
Vzpomínáte, jak v pátém duelu pustil gólman Kacetl gól po střele přes celé hřiště? To by s leckým zamávalo. Ne tak s Třincem. Toho nepřízeň osudu ještě posílila. Jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. A Třinec byl hodně silný. Od počátku play off až do sladkého konce. Pokud však v Praze vydrží v nastoupeném trendu, mohou se jim letošní zkušenosti sakra hodit.
No jo, ale co když zase po dlouhodobé části plné překvapivých výsledků stejně bude mistrem Třinec…?
Petr Kojzar