1. TEHDY MĚL JASNO…
(Z Pavlova »vojenského« životopisu, který v plném znění přetiskl server idnes.cz 23. listopadu 2022)
Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo účinnější než cokoli jiného a také trvalejší. A posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou oblibu našich přátel mě v názoru tenkrát pouze utvrdil.
Členství v KSČ mě ovlivňuje ve dvou směrech. Na jedné straně mi dává dobrý pocit, že se mohu osobně účastnit a ovlivňovat řešení společenských i pracovních problémů, na druhé straně mě motivuje k dosahování lepších výsledků než ostatní i ve vztahu ke kolektivu.
Pojem socialistický způsob života konkretizuji na své podmínky následujícím způsobem: pracovat svědomitě a efektivně, dosahovat dobré a výtečné výsledky ve všech oblastech, iniciativně a samostatně přistupovat k řešení problémů, navést dobré a konstruktivní pracovní vztahy s nadřízenými i podřízenými.
2. DNES MÁ TAKÉ JASNO…
(Z Pavlova dopisu nově zvolenému americkému prezidentu Trumpovi, který v plněné znění přetiskl oficiální web Pražského hradu 22. listopadu 2024)
Českou republiku a Spojené státy americké historicky pojí přátelské vztahy, které jsou již čtvrt století podloženy spojenectvím v NATO. Jsem přesvědčen, že pevná transatlantická vazba je základem prosperity a bezpečnosti obou břehů Atlantiku a že je zásadní i pro stabilitu dalších regionů světa. Spojené státy americké jsou symbolem a obhájcem svobody. Před pětatřiceti lety se součástí svobodného světa stala opět i Česká republika a další státy střední a východní Evropy. Dnes se Rusko snaží tento příběh přepsat. Česká republika si je plně vědoma toho, že z aliančního spojenectví vyplývají nejen výhody, ale také závazky. Od začátku ruské agrese proti nezávislé Ukrajině vynakládáme maximální úsilí, aby Rusko i další autokratické státy pochopily, že brutální agrese nemůže zvítězit. Díky muniční iniciativě od nás v letošním roce Ukrajina obdrží na půl milionu velkorážové munice a dodávky budou pokračovat i příští rok. Na obranu letos vynaložíme 2 % svého HDP, přičemž toto číslo vidím jako začátek, nikoliv strop. Vedle obrany jsme připraveni posílit naši spolupráci také v oblastech kybernetické bezpečnosti či energetiky. Pojí nás rovněž naše dlouhodobě nadstandardní vztahy s Izraelem.
3. A URČITĚ BUDE MÍT JASNO I ZÍTRA – třeba takhle…
(Z Pavlova slavnostního vítacího projevu armády Ruské federace v Praze, který v plném znění přetisknou všechna strachy zhnědlá média, a sice kéž by hodně brzy…)
Českou republiku a Ruskou federaci pojí dlouholeté přátelské vztahy, které mají své pevné ukotvení v květnu 1945, kdy Rudá armáda osvobodila převážnou část Evropy od německého nacizmu. Včetně mé rodné vlasti, tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Tuto skutečnost jsem permanentně zdůrazňoval jak na schůzích ZO KSČ, tak mým kolegům ve zbrani Varšavské smlouvy.
Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo účinnější než cokoli jiného a také trvalejší. A posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou oblibu našich přátel mě v názoru tenkrát pouze utvrdil. Velice lituji neuvážených kroků, které jsem podnikal po roce 1989. Považuji to za velkou chybu a ruským přátelům se od srdce omlouvám.
Já na závěr: A pak se už snad konečně spláchne do hajzlu, páč, jak se říká – TŘIKRÁT A DOST.
Pavel Votruba