Třeba se jednou vrátíš, Zetore

Ještě jednou se vrátím k Zetoru, anžto mě to vážně sere. Nerad mluvím sprostě, ale tady každé sprosté slovo je slušné oproti tomu, co se u nás 36 let děje.

Vzlykáme, že nejsou peníze nejvíce na důchody. A z čeho by jako měly být, plus na všechno další, kde jich je zapotřebí? Nikdy jsem nesouhlasil s těmi ekonomy, kteří hlásají, že stát nemá nic vlastnit, že stát je špatný hospodář apod. A z čeho má stát tu státní kasu plnit? Jen z daní, když to daňové gró končí bůhví kde a řadoví podnikatelé šulí stát, kde se jen dá? Mnohým se ani nedivím, když jim hází klacky pod nohy. Tisíce a tisíce miliard v dividendách odsud zmizely na účty zahraničních firem, kterým tu po listopadu nechali demokratičtí zločinci volné pole působnosti.

Od počátku 60. let vyvezl Zetor do Indie přes PZO Motokov tisíce svých traktorů. Kdo by si tehdy pomyslel, že jednou ho tam vyštvou kompletně… Zvracet se mi z toho chce.

K tomu Zetoru…  Koncem 80. let zaměstnával národní podnik Zetor Brno zhruba 9000 až 10 000 lidí v rámci svého hlavního areálu v Brně-Líšni. Kromě samotných traktorů vyráběl i motory a další komponenty pro vysoce industrializovanou produkci, která dosahovala až desítek tisíc kusů ročně. Ve stejné době vyvážel Zetor své traktory do více než 80 zemí světa, zdaleka nejen do států RVHP, ale i do západní Evropy – Velké Británie, Francie, Irska a do severských zemí (Dánsko, Švédsko). Traktory se s velkým úspěchem prodávaly také v USA a Kanadě. Zetor rovněž hojně zásoboval země Latinské Ameriky (Brazílie), Střední východ, Afriku a Asii. Co je podstatné, že zisky končily ve státní pokladně. A těch plus mínus 10 tisíc zaměstnanců mělo stabilní a slušně placenou práci.

Takových národních podniků byly v socialistickém Československu desítky. Že se dnes dehonestují, že se po nich plive, je jiná věc. Fakta jsou fakta a ta hovoří jasně. Všechny tyto národní podniky (SONP, ČKD, Škoda, NHKG, VŽKG, ZVÚ, VTŽ atd.) byly koncem 80. let minulého století sakra konkurenceschopné, až z nich Západu naskakovala husí kůže. Dnes státu kromě Budvaru a pár drobností nepatří nic, proto i to nic má ve státní kase. Prostá logika. Skrze EET kasu nenaplní. Stát potřebuje spravovat velké ryby, takto strategické podniky, a ne se vozit po drobných prodejcích někde v Horní Dolní, kde ženská prodá ve svém krámku 20 rohlíků, čtvrtku chleba, dvě másla, kilo točeňáku a pět desítek Frantovi od vedle…

No nic, tak se měj, Zetore a nevzpomínej na nás v té Indii ve zlém. My obyčejní lidé za ty svině nemůžeme. Třeba se jednou vrátíš…

Robert Fish