Přemýšlel jsem, jak se vůbec mohl bývalý student tajného kurzu pro špiony (rozvědčíky) či jejich budoucí řídící důstojníky stát vůdčí postavou vojenské části NATO? Do zmíněného kurzu v minulém režimu nemohl být přijat každý. Prověrka musela být velmi důkladná.
O tom, že šlo o velmi tajný kurz, svědčí také to, že jeho posluchači dostali jinou identitu (Petr Pavel byl i pro další spolustudující Pavel Pávek, druhý jeho občanský průkaz zněl totiž na toto jméno) a byli v Praze ubytováni v tajném bytě. Po takových, pochopitelně, pátrají všechny tajné služby. Věděli však o kurzu Američané, Britové, Francouzi, německá BND či Mossad? Nevíme.
Mnoho dalších otázek mně v této souvislosti proběhlo hlavou, ale nikdy jsem nebyl zpravodajec a ani nesloužil jako agent žádné takové služby. Ani té československé. Neocitl jsem se tudíž v »Cibulkových seznamech«, a proto si mohu dávat i mnohé velmi spekulativní otázky. První jsem vyslovil. Ale cesta k odpovědi jde přes zodpovězení jiných.
Měli bychom totiž napřed znát, proč byl do kurzu vybrán komunistickými kádrováky právě třeba Petr Pavel? Protože byl dobrým vojákem? To těžko stačilo. Musel být velmi aktivní – ostatně jeho stranicko-služební hodnocení to potvrzuje. Bylo již zveřejněno. Píše se v něm o dobré znalosti »marxismu-leninismu« a jeho vysvětlování podřízeným. Musel být znám i jeho vztah »ke vstupu vojsk 21. srpna 1968« na naše území. Obyčejně každý, kdo měl zájem o vstup do KSČ, nebo byl vybrán pro členství a později přizván k pohovoru, říkal, že šlo o »internacionální pomoc«, s čímž se vlastně ztotožňuje. Také Petr Pavel, když byl přijímán do KSČ, zřejmě takto odpověděl. Často se dokonce do zdůvodnění přihlášky psávaly důvody, jež vedly ke »vstupu vojsk«. Tento dokument musí být archivován, tedy, pokud za období vlády Petra Pavla nad armádou nebyl z »příkazu vyšší moci« z archivu vyňat. Pokud by nově přijímaný »komunista« třeba jen »lehce« zpochybnil tento vstup, mohl se jistě, byl-li o něj stále zájem, stát sice členem KSČ, byť třeba »se štráfem«, ale nemohl být vybrán do zmíněného studia. Pavel však prý navíc byl přímo na něm vybrán za velitele francouzské skupiny. »Štráf« tedy žádný neměl. Naopak.
V jeho životopise lze totiž ještě číst, že byl předsedou základní organizace KSČ.
Kým byl do kurzu doporučen, nevíme. Můžeme se domnívat, že podíl sehrál jeho otec, »zpravodajský důstojník« (plukovník Vojenské kontrarozvědky) z Tábora. Ale jen otcův vliv by zřejmě nestačil, když jeho bezprostřední velitelé měli k jeho přesunu »na štáb« (tedy zřejmě do zmíněného studia) údajně výhrady. Jaké, nevíme. Nikoli ovšem stranicko-politické.
Kurzistu Pavla tedy zastihly politické změny »na tajné škole«. Je zřejmé, že o ni a její frekventanty měly brzy zájem zahraniční západní služby. Že by nový ministr, generál Vacek, umožnil okamžitě vstup cizích rozvědek do přísně skrývaného hájemství svého resortu, lze ovšem zpochybnit. Muselo k tomu dojít jinými cestami, anebo? Anebo byly už někým podrobně informovány.
Neznám zmíněné cesty. Vím jen, že netrvalo dlouho a kapitán Pavel (nevím, zda v té době již nepovýšil) se náhle ocitl na stážích (studiích) britských škol se speciálním »obranným zaměřením«. Proč právě on? Jen kvůli znalosti francouzštiny? V kurzu (tedy předlistopadovém) se učili i anglicky a Pavel zřejmě také tento jazyk zvládl. Je až nápadné, jak všechno v případě důstojníka Petra Pavla šlo rychle a jakou měl důvěru nových mocipánů. To může vyvolat mnoho dohadů.
Pokud jde o další Pavlovu kariéru, musel však napřed projít patřičným školením. Podle zveřejněného životopisu šlo o stáže v Defense Intelligence College v Bethsedě, v Staff College v Camberley, v Royal College of Defence Studies v Londýně. Magisterský titul pak získal v oboru mezinárodní vztahy v Kong´s College v Londýně. Další kariéra mohla pak tedy začít.
Musím se ovšem zeptat: Co všechno musel udělat zpravodajský důstojník jedné strany, aby se stal významným důstojníkem té druhé? Stačí říci, že se v době předlistopadové mýlil? Asi by byl jediný, kterému by pouhé takové tvrzení prošlo. Musel se svěřit novým šéfům (zpravodajcům?) se svými znalostmi a věděl nemálo. Je to pravděpodobné.
Nesdílím názor, že takové tříleté vzdělání – a v Listopadu 1989 byl právě v polovině studia – bylo určeno jen pro vojenské přidělence. Proč by posluchačům, bylo-li tomu tak, dávali při studiu novou identitu? Mezi předměty byly totiž takové, jako jsou »postupy pro získávání spolupracovníků«, šifrování, umísťování »mrtvých schránek« a další špionážní způsoby získávání a odesílání informací. Tak to tvrdí jiní posluchači kurzu. Ani ubytování v tajných bytech v Praze nesvědčí o tom, že šlo o diplomatickou výchovu. Navíc kurz neřídili diplomaté a ministerstvo zahraničí, ale ministerstvo národní obrany a Státní bezpečnost.
Zdá se, že mnohé by stálo ještě za vysvětlení, ale zřejmě ani Blažek z ÚSTR nedostane čas, aby ověřil další tvrzení a uvedl všechno na pravou míru. Je tu totiž takový zájem o Pavlovo zvolení prezidentem, že veškeré otázky a informace musí být potlačeny. Proto jsem další otázky ani nevyslovil, i když je stále mám na jazyku.
Přesto si říkám společně s Werićhem a Voskovcem: To přece jen záleží na nás, stane-li se ambiciózní Petr Pavel hlavou našeho státu.
Jaroslav Kojzar
Docela by mě zajímalo, jak by můj předřečník pojmenoval voličky generála Pavla. A že jich bude. Přiznám se, že chvíli jsem o Nerudové uvažoval i já. Dnes už ne. Uměle stvořené marketingové produkty nesnáším. Co se týká ostatních kandidátů, tak jednu kategorii prezidentské volby, totiž hlavního klauna, je možné vyhlásit už teď. Mrzí mě, že je to bývalý disident a signatář Charty 77.
Pane Brázdo asi bych je pojmenoval jako „matky oněch tažných kastrátů.“Souhlas s tragikomickým kandidátem Jaroslavem Baštou, na jehož kariéru lze aplikovat „Bože jak hluboko jsem klesla“. Ta „devítka“ kandidátů je ovšem odrazem personální politické kultury ČR. S pravděpodobností, která se blíží volebním výsledkům předlistopadových kandidátek „Národní fronty“ na Hradě usedne jeden z dvojice Nerudová – Pavel, oba dva by si ve druhém kole měli Bureš bez problémů namazat na chleba. Jejich volbu proti Babišovi vcelku logicky podpoří poražený z favorizované trojice a určitě Fischer s Hilšerem.
Karel Šíp teď ve Všechnopárty: „Do politiky se nemíchám, je mi jedno, jestli bude zvolen Petr, nebo Pavel.” Mám to taky tak.
Myslím, že z mé glosy to také vyplývá pane Brázdo.
Dvě jména generála Pavla (volit ho může jen kastrované tažné zvíře) nejsou zajímavá. Kojzar jistě zná politika (vlastnícího dvě partajní legitimace, tu KSČ v trezoru na ÚV) který historickou stranu založenou v roce 1878 v osvěžovně „U Kaštanu“ dovedl ke špalku pod komunistickou seker,.Došlo k tomu 27.června 1948. P.S. není vyloučeno, že dvě legitimace vlastnila genderově rovněž paní Ludmila Jankovcová. Dodejme, že cca 200 000 členů popravené partaje „slučovák“ neakceptovalo, části se podařilo emigrovat a ti co zde zůstali byli v řadě případů tvrdě v 50.letech pronásledováni.
Bylo správné, že levice spolupracovala. Jenom tak mohla mj. ustát pokus reakce o puč v únoru 1948. Sjednocení bylo dalším logickým krokem. Sjednocená levice dosáhla v době socialismu nebývalých úspěchů.
Pronásledování v 50. letech? Tak třeba dva moji prarodiče vystoupili nezávisle na sobě počátkem 50. let z KSČ, bez jakýchkoliv následků. Oproti tomu, co se dělo za okupace nebo i v letech 1945 až 1948 došlo po Vítězném únoru ke značnému zklidnění, počet vězněných i zabitých byl mnohem menší. Např. vrah Mrázek prý ani nevěděl, že se v Československu v 50. letech stále provádí trest smrti.