TEPLO SE ČECHŮM OD LEDNA PRODRAŽÍ – čtu titulek na Seznamu. Jako kdyby se to teplo neprodražovalo už léta, že? A určitě za to mohou komunisti, kteří tady 40 let neurvale kradli, na co přišli. A právě díky tomu, jak se všichni ti straničtí tajemníci nestydatě obohacovali na náš úkor, tak jsme mohli topit v podstatě za pusu. Moji rodiče ještě uhlím a dřevem. A na dřevo jsme chodili do lesa, na soušky – jo, to bylo teplíčko.
Kdyby většinová část obyvatelstva české země netrpěla pětatřicetiletou blbostí, žili bychom dneska úplně jiné životy. Vždyť od počátku roku 1990 se nám tady den co den PRODRAŽUJE úplně všechno. Systematicky, s železnou pravidelností. Když čtu ty prostoduché analýzy obhajující lichvářskou politiku těch, o kterých se nesmí mluvit – jako že ve srovnání s nominální hodnotou peněz se teď máme rozhodně lépe než za socialismu, dělá se mi blbě. Oni vycházejí z průměrného platu, akorát že v těch analýzách chybí počet lidí, kteří na něho dosáhnou. To ale není zdaleka všechno z výčtu toho demagogického, co v oněch rozborech postrádám, neboť všichni ti demokratičtí odborníci z redakcí pomýlených mainstreamových médií si pokaždé vyberou jen jednu komoditu, třeba máslo, a spočítají vám, kolik toho másla jste si mohli koupit za socialistické platy třeba v roce 1989 a kolik dnes. Jenže ten pes je zakopaný v tom, že se v tom srovnání jedná pouze o tu JEDNU vybranou komoditu.
Chci tím říct tolik, že těch komodit je samozřejmě bezpočet, de facto všechny, které potřebujeme k životu. Takže ve finále, když to lehce nadnesu, mně dnešní průměrný plat vystačí tak akorát na ta másla… Táži se oněch rádoby analytiků – a kde máte energie, pohonné hmoty, základní potraviny, služby, jízdné, zdravotní péči, oblečení atd., apod.? To jsou právě ty cíleně matoucí analýzy – snad jsem jejich podstatu vysvětlil dostatečně srozumitelně. Všechno tohle moji »obyčejní« vesničtí rodiče za Husáka platit zvládali (a to moje maminka byla mnoho let na mateřské – pocházím ze třech sourozenců), a ještě každý rok uškudlili nějakou tu korunu na dovolenou, třeba na Mácháči. Nehráli jsme si na Ameriku, takto snoby, a místo apartmánového all inclusive a předraženého jídla v tamních restauracích jsme nocovali ve stanu, k obědu byla polévka z pytlíku a guláš z konzervy a večer se na ohni opékaly »buřty«. Nechybělo nám vůbec nic. A ta zasraná svoboda a demokracie už vůbec ne. A hlídali nás tu sovětští vojáci… Škoda, že ne na věčné časy.
Dušan Sedlák
Poté, co v roce 1989 zradili někteří funkcionáři KSČ, loajálním občanům ČSSR ani nezbylo nic jiného, než zkusit hledat štěstí jinde, nelze jim to vyčítat.