O ničem jiném se ve fotbalovém národě nemluvilo v posledních dvou dnech tolik, jako o zákroku plzeňského Tomáše Chorého na sparťana Asgera Sörensena ze závěru první půle sobotního ligového šlágru (0:1).
Byla to naprosto úmyslná hlavička. Taková »Zidanovka« z finále mistrovství světa 2006. Jenže hvězdný Francouz byl za atak na Itala Materazziho vyloučen, a to k tomu tehdy sudí nepotřeboval ani vymoženost dnešní doby – VAR čili videorozhodčího. Nyní ho máme, a přesto mohl Chorý po kriminálním ataku utkání dohrát. Těžko říci, co by se dělo, kdyby nakonec duel nevyhrála poškozená Sparta.
Ale to sem až tak úplně nepatří. Spíše se je třeba ptát, jak je možné, že po zhlédnutí videa bylo všechno tak evidentní i komentátorům duelu a divákům, a tak zkušený rozhodčí, jakým je Pavel Franěk, na brutálním ataku neshledá nic divného. Raději nespekulovat…
Ještě u jedné věci bych se ale milerád zastavil. A to u dvojí argumentace Tomáše Chorého, která vyšla na webu Viktorie Plzeň včera, tedy den po inkriminovaném utkání.
Zaprvé:
»Míč se mi na chvíli ztratil ve světle reflektoru, počítal jsem s tím, že jde mezi nás, ale nakonec propadl za nás a došlo ke srážce. I já jsem měl v první chvíli obavu, jestli jsem se nezranil a byl trochu dezorientovaný,« dodal.
Přeloženo do češtiny: Spletl jsem si míč se Sörensenovou hlavou. Prima. Vzpomněl jsem si na legendární: »To byla nešťastná náhoda, bodnu do kabátu, a on v něm byl chlap. Padnul mi na kudlu a pak ještě devětkrát.«
Zadruhé:
»Sörensenovi jsem se ihned po zápase prostřednictvím jeho spoluhráče omluvil.«
Přeloženo do češtiny: Nejsem chlap, abych šel přímo za tím, koho jsem zranil. Vzkázal jsem to po jeho spoluhráči, čili jsem o to více přiživil úvahy, že nemám čisté svědomí.
Ba ne, teď Chorému zjevně křivdím. On jen neumí dánsky a chtěl se vyhnout jazykové bariéře…
Petr Kojzar