»Tak nám v uplynulém roce 2022 zase stouply emise skleníkových plynů!« chce se parafrázovat klasika. Prý, jak to můžu vědět, když k 6. lednu 2023 nejsou známy ani odhady výše emisí skleníkových plynů za rok 2021? Nejsou. Podívám-li se na předběžné údaje o těžbě a spotřebě fosilních paliv, je další růst emisí skleníkových plynů nutný, o pokračujícím odlesňování v řadě zemí nemluvě.
Může za to válka na Ukrajině? Také. Jen její energetická bilance v přepočtu na emise skleníkových plynů byla k 15. červnu 2022 jedním expertem odhadnuta na převyšující roční výši emisí skleníkových plynů České republiky v roce 2020, tj. asi pandemií koronaviru sražených 133,3 mil. tun CO2ekv. Je možné, že ten odhad emisí skleníkových plynů v důsledku války na Ukrajině byl podseknutý. Solidnější podklady totiž nepřekvapivě chybí. Hlavně ale válka dosud trvá a její krutá bilance včetně klimatické neutěšeně narůstá.
Je pravda, že ruské rakety loni v květnu zničily významnou rafinérii ropy v ukrajinském Kremenčungu a ta po vyhoření již není zdrojem emisí, stejně jako zničené hutě Azovstal v Mariupolu, že si pokračující ostřelování Rusy obsazené Záporožské jaderné elektrárny Ukrajinci vynutilo zastavení její výroby elektřiny, stejně jako ruské rozstřílení rozvoden elektřiny ochromilo koncem roku 2022 výrobu elektřiny v jaderných elektrárnách kontrolovaných Kyjevem. Elektřina jednak chybí, jednak se musí vyrobit jinde, obvykle z fosilních paliv a se značnými emisemi skleníkových plynů.
Pirátské zničení plynovodů Nord Stream spojené s vysokými úniky zemního plynu (hlavními podezřelými jsou USA a Velká Británie) prý nestálo za řeč – podle některých ekologů. Existují ale i čísla, která mluví o něčem jiném. Hrozba, že válka přeroste ve světovou, je prý jen malou vadou na kráse. Nutné je prý bojovat až do zabití posledního Ukrajince, reálně za neukrajinské zájmy, a potírat »mírové štváče«.
Rozvoj světa se ale nezastavil, zejména rozvojové státy v něm pokračují a tím i v růstu spotřeby energie, kterou zdaleka nejsou s to zajistit jen z tzv. obnovitelných zdrojů. Následně pak nepřekvapivě rostou i jejich emise skleníkových plynů.
K růstu emisí skleníkových plynů významně přispívá i sama Evropská unie, navzdory halasně vyhlašované a brutálně prosazované klimatické politice Zelená dohoda pro Evropu. Green Deal sice chce v EU antropogenní emise skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého a metanu, do roku 2050 srazit na nulu, ale odmítá atomové elektrárny, které vyrábí elektřinu a teplo bezemisně a jejichž nepřímé emise toxických i skleníkových plynů jsou velmi nízké, i podle odborných podkladů autorů Green Dealu, zhruba na úrovni energie získávané z tzv. obnovitelných zdrojů.
Embargování Ruska začalo dávno před 24. únorem 2022, stejně tak snaha odpojit se od ruských dodávek fosilních paliv, k radosti ruských, čínských, indických a dalších podnikatelů, kteří se vrhají na uvolňované ruské trhy. Tlačí na to ekologové energetici a USA, snažící se EU vnutit svůj mnohem dražší a horší břidlicový plyn, viz deset let trvající zápas o plynovod Nord Stream 2. Že za ruská fosilní paliva EU nemá rozumnou náhradu? Prý nevadí, napřed rusofobie, pak zase rusofobie, poté další fobie a zájmy států EU vem čert. Ekonomika může zbankrotovat, energetická a další chudoba se může šířit, ale my to Rusku »nandáme!«
Samozřejmě, odpojování se od dovozu ruských fosilních paliv znamená je buď ušetřit, nebo dovést odjinud. S úsporami paliv a energie to není nijak slavné i v situaci, kdy si vymodlili mírnou zimu v Evropě (při silných mrazech a bezprecedentní sněhové bouři v Severní Americe). S náhradou to vypadá všelijak. Ceny paliv a energií na světových trzích Západ léta stlačoval na minimum, mimo jiné odmítáním dlouhodobých smluv o dodávkách. Paralyzoval tak investice do těžby fosilních paliv. Jejich rostoucí deficit na podzim 2021 vyvolal prudký růst cen na světovém trhu. Tento růst eskalovaly státy EU embargováním Ruska za jeho speciální vojenskou operaci na Ukrajině po 24. února 2022.
Následně s překvapením zjistily, že tím zásadně zvýšily příjmy států tato paliva vyvážející, včetně Ruska. Embargo mělo Rusko ožebračit, ale Rusko pohotově přesměrovává vývoz svých EU embargovaných fosilních paliv z evropských na asijské a další trhy včetně USA. Ty sice embargují často kdekoho, ale jen pokud se jim to hodí. Někteří ekonomové spočítali, že EU takto financuje Putinovu válku na Ukrajině. Ale věřte panákům v Bruselu, že jde jen o sprostou pomluvu. V embargování Ruska bude EU pokračovat až do svého zničení.
Rozmohla se praxe derusifikace fosilních paliv, jež obnáší podstatně vyšší dopravní náklady, u ropy i její úniky při přečerpávání do jiných tankerů na širém moři a nejčastěji stoprocentní přirážku. Zadarmo nehrabou nejen církve, ale ani kapitáni lodí, zodpovědní za derusifikaci převážených nákladů.
Hlavní náhradou za ruská fosilní paliva mají být jejich dodávky z jiných států. Dodávky ropy se ale nekonají, protože tyto státy jsou buď Západem již léta embargovány (Venezuela, Irán), nebo neinvestovaly do rozvoje těžby fosilních paliv s tím, že při nízkých cenách se tyto investice nevyplatí, zvláště když se EU rozhodla od fosilních paliv odejít. U zemního plynu nastal problém, že dodávky zkapalněného zemního plynu (LGN) pro Evropu přeplatila Čína a další asijské státy, takže EU utřela nos. Teprve koncem roku 2022 začaly do evropských přístavů připlouvat tankery s americkým břidlicovým plynem, jež je ale 4-7krát dražší než ten prodávaný v USA, o jeho nižší výhřevnosti proti ruskému plynu nemluvě. Kolik ho při jeho těžbě unikne, USA nesledují. Při praxi svěření vytěžených ložisek firmám – bílým koňům – spojené s jejich ponechání osudu, jsou obavy značné. Platí ale »Amerika na prvním místě!«
Je tu ale i problém emisní. Zkapalnění zemního plynu za účelem přepravy tankerem a jeho následná konverze na plyn spotřebuje asi třetinu energie v něm obsažené. Odchod od dodávek ruskými plynovody ve prospěch dovozu LNG znamená nárůst emisí skleníkových plynů o třetinu, o zvýšených energetických nárocích přepravy LNG nemluvě. Tyto zvýšené emise zatěžují ale emisní bilanci států těžících a vyvážejících fosilní paliva, takže EU předstírá, že je podstatně čistší, než odpovídá realitě. Stalo se tedy očekávatelné: v rámci Green Dealu ještě víc vzrostly emise skleníkových plynů v EU i mimo ni.
Jan Zeman