POMOC UKRAJINĚ – to je novodobé, již přes rok a půl všemi (ne)možnými variantami aplikované zaklínadlo. Napadlo vás někdy položit si otázku, zda se skutečně jedná o pomoc samotné Ukrajině? Ne, nejedná.
Ta odpověď je nabíledni. Pomáhat tímto způsobem do morku kosti korupcí prošpikované zemi je podobné, jako zásobovat alkoholika lahvemi rumu, třeba i v dobré víře, aby měl, chudák, co pít, peněz nemaje.
Ve vztahu k Ukrajině ta pomoc stojí tak, aby měla s čím kšeftovat – oficiálně se tomu říká, z čeho a čím střílet. Válku do toho netahejme. Byť se to může zdát paradoxní, o ni v té servírované mainstreamové podobě vůbec nejde. Proč? Protože ve skutečnosti neválčí Ukrajina, ale zaprodaný kolektivní Západ + USA proti evropskému obyvatelstvu a národním ekonomikám. Na Ukrajině se to »jen« odehrává.
Příklad: Finále prestižní fotbalové Ligy mistrů se také nikdy nehraje na hřišti jednoho ze soupeřů… Tohle je z principu to samé. I tohle je jakési další prestižní finále a někdo někdy rozhodl, že se odehraje na východě Ukrajiny (minulé roky se hrálo např. v Afghánistánu, Sýrii, ještě dávněji třeba ve Vietnamu, Koreji atd., atd. – konec konců v srpnu 1968 i v Československu). Ovšem odehrát se může kdekoli, na místě konání až zase tolik nesejde, to se vždycky nějak okecá, proč zrovna tam a ne jinde (fotbalové MS v Kataru bylo pohledem lokace také totální pitomostí – důvodů, proč zrovna zde, se přesto vyrobily desítky).
Že jsem cynik, že srovnávám válku s fotbalem? Ó, nikoli. Podstata je právě tatáž. Geopolitičtí stratégové a byznysmeni pod taktovkou Rothschildů prostě a jednoduše ukážou a rozhodnou – lhostejno, zda se jedná o válku či MS ve fotbale. Lidské životy nikoho nezajímají. Takže, je-li kdo cynikem, nejsem to já, ale všichni ti, které diriguje pan baron = jemu podřízení a věrně sloužící lóžoví frajeři v šik zástěrách… Fotbal je stejný byznys jako válka, jakkoli to zní bizarně. Ostatně dnes je všechno byznys v mnoha ze svých nepřeberných podob.
Jedno však jisté je – České republika nepomáhá Ukrajině. Na žádný pád. Pomáhá vzkříšení americké ekonomiky skrze tamní zbrojní průmysl. Vše, co vláda, resp. Ministerstvo obrany ČR darovalo Ukrajině, bude muset z rozkazu Pentagonu znovu nakoupit a za sakra draho. Hádejte od koho? Stejně jako všechny členské země NATO, prašť jako uhoď. Tady se kruh uzavírá. Koloběh peněz je sakra čitelný.
Naznačuji tím, že tohle není až tak válka USA proti Rusku (nedělejme z Američanů blbce, ti skutečně velící nejsou Alzheimer Biden, a ti rovněž velmi dobře vědí, že Rusko není porazitelné), ale Spojených států proti Evropě, nějakou shodou náhod (blízko Rusku) dějící se na ukrajinském teritoriu. Proč myslíte, že Bílý dům tolik cpe do Ukrajiny, když jestřábové vědí, že všechny ty půjčky a dodané zbraně nejsou splatitelné? Pro Američany lepší, než kdyby reálně splatitelné byly. Protože po válce Spojené státy kleknou na Ukrajinu a začnou se dít věci. Veškeré ukrajinské nerostné bohatství, obilí atd. půjde nekompromisně na splátky. Lepší než peníze, v každém případě. A tohle vydrancované nerostné bohatství začnou Američané nelítostně kšeftovat s Evropou, kterou si skrze nadiktované sankce vůči Rusku předpřipravily do podoby chudého příbuzného. Právě na tomhle obchodu – nesčetněkrát předražené ukrajinské suroviny v americkém držení vs. starý kontinent – se Spojené státy chystají brutálně vydělávat. To teprve bude tóčo.
Dokonce začínám nabývat přesvědčení, že hlavním americkým cílem téhle války bylo právě toto – ne Rusko, ale Evropa. Že dokonce globální stratégové i věděli, že dopad sankcí na ruskou ekonomiku bude marginální, ale že ony sankce především hospodářsky rozklíží Evropu. Ono se totiž přesně tohle stalo. Ano, Rusko posloužilo jako onen rudý hadr na býka – na protirusky zdivočelou veřejnost, jež neví, která bije, hlavně když graduje nenávist proti Rusům, Ruské federaci.
Přirozeně, cokoli proti Rusku se šikne náramně, nicméně když už ho nikterak nelze dobýt, ovládnout a drancovat, aspoň zorganizujeme, vyšponujeme a zneužijeme nálady proti němu a postavíme proti němu celou Evropu, kde máme oddané vlády a politické režimy, které beze studu zlikvidují národní ekonomiky a seberou občanům všechny základní sociální jistoty. V náš, americký prospěch. Evropa se na nás stane závislou. Já, Bílý dům, rozhodnu, kdy, kolik a za kolik prodám Evropě ruský plyn, ruskou ropu, ruská hnojiva, strategické nerosty apod…, neb já, Bílý dům, jsem s Ruskem obchodovat nikdy nepřestal a nepřestanu, byť Evropské unii jsem nařídil pravý opak. Tímto způsobem rovněž Evropa zaplatí Americe za Ukrajinu ukrajinský dluh.
A proč Ruská federace v této nenávistné atmosféře nestopla byznys se Spojenými státy? I na to mám odpověď. Neidealizujme si příliš Putinův režim (zdůrazňuji REŽIM, nikoli Rusko jako zemi), ani on není zdaleka »čistý«, také on má své nadřízené, kteří mají s vřelým vztahem k vlastní ruské zemi společného asi tolik, jako můj milenecký vztah s Markétou P-A. Jak jsem už v úvodu zdůrazňoval, na prvním místě je globální byznys a jeho největší překážkou jsou silné národní ekonomiky. Ty musí zmizet. Tečka.
Existuje-li scénář tzv. ukrajinsko-ruské války v písemné podobě, dám hlavu na špalek za to, že od téhle MÉ podoby se příliš lišit nebude. Shrnuto a podtrženo, abych to nějak smysluplně ukončil – obyvatelstvo Evropy, jsouc vyučováno svými vládami, označuje za původce všeho zlého Rusko a přitom si samo pod sebou řeže větev, nevědouc, že v prvé řadě jde o něj samotné, nikoli o to Rusko. Že hlavními postiženými (= oběťmi) tohoto válečného konfliktu nebudou Rusové, ani Ukrajinci a už vůbec ne Američané, ale právě a výhradně obyvatelé Evropy.
Robert Fish
Kyjevská loutková diktatura není Ukrajina a nereprezentuje Ukrajinu.