Styčný důstojník

Jakou úlohu vlastně má styčný důstojník? Ta funkce mně nenechává spát. Podle vojenských řádů jde o muže jedné složky armády v jiné, nebo chcete-li, důstojníka u cizí armády, který zajišťuje součinnost se svou vlastní. Pro lepší pochopení dám příklad. Plukovník XY mající české hvězdy na výložkách slouží třeba u americké a odtud přenáší rozkazy, příkazy, potřebné informace, do českého hlavního stanu, aby se naši vojáci nedali náhodou nesprávnou cestou, nezaútočili, když nemají anebo není na koho, prostě nechovali se jako ti známí Švejkovi vojáci, kteří nevědí, co je disciplína.

Asi byste se mě chtěli zeptat, proč si vůbec kladu takovou otázku. Máte pravdu. Také bych se, pokud by si někdo jiný vymýšlel podobné dotazy, zeptal, co tím sleduje. Není přece normální se zabývat zřejmým nesmyslem, jako je existence styčného důstojníka. Jsme přece v NATO, přímo ve štábu máme své zástupce, proč tedy styčného důstojníka, když velet našim vojákům, nebo alespoň náčelníkovi generálního štábu a příslušnému ministrovi, tedy v našem případě ministryni, lze skoro přímo. Přenášet pak informace prostřednictvím vybraného důstojníka je vlastně hloupost. To by spíš zavánělo kontrolou a naši váleční šéfové jsou natolik vychovaní a, řekl bych, věrní ideálům, na nichž »stojí Aliance«, že to ani není potřeba.

Já, který se rozhoduji, koho volit ve druhém kole prezidentských voleb, jsem si přečetl životopisy obou hlavních kandidátů, jak jsou prezentovány wikipedií. U generála v.v. Petra Pavla jsem však narazil na jednu větu, která mě zarazila. Pro jistotu ji budu citovat, jak je zaznamenána: »Během americké invaze do Iráku v březnu 2003, kdy působil jako styčný důstojník na americkém velitelství v Kataru, varoval, že Irák by mohl použít proti invazním jednotkám zbraně hromadného ničení.«

Při přečetní zmíněné věty mě zaujaly dvě myšlenky. Začnu druhou, tedy zbraněmi hromadného ničení. Už tehdy se toto tvrzení zpochybňovalo, později se ukázalo, že šlo o zdůvodnění amerických zvláštních služeb, jež navenek vyslovil britský premiér Tony Blair, jenž se později k mystifikaci přiznal. Blair nemusel nic znát, ale štáb amerických ozbrojených sil v Kataru ano. Vědělo se, že vlastně jde jen o zajištění důvodu, aby vpád, který neschválila Rada bezpečnosti OSN, jevil alespoň náznak zdůvodnitelnosti pro svět. Jak je známo, podobných příkladů z dějin bychom mohli uvést řadu – útok na gliwickou vysílačku, provokaci v Tonkinském zálivu či třeba newyorská dvojčata a útok na Afghánistán.

A nyní k té první myšlence. Pavel byl »styčným důstojníkem u amerického štábu v Kataru«. Ale koho vlastně zastupoval a tedy i spojoval, když se Česká republika samotného vpádu neúčastnila, tedy nebyla součástí »ozbrojené koalice«, jež napadla Irák? Teprve později byli i do obsazeného Iráku posláni naši specialisté, ale to se už neválčilo a snad už v té době bylo známo i to, že žádné chemické zbraně v zemi nejsou a nebyly. Ale ropu, chybějící ve Spojených státech, tady čerpat lze. Co tam tedy důstojník Pavel dělal a jaké si »vysloužil ostruhy«, že pokračoval dál ve své strmé kariéře? A jak se vůbec československý socialistický rozvědčík (zatím v tajném kurzu jen připravovaný, ale kádrově vyhovující) může stát jedním z hlavních představitelů NATO? Co všechno musel novým šéfům říci, nebo dělat, aby získal takovou důvěru?

V onom Iráku měl tedy funkci »styčného důstojník«. Na jednom konci byla jeho povinností US Army, ale kdo na druhém? Jestliže jsme se akce neúčastnili, tedy naše armáda, pak přece jeho »styčné úkoly« nemohly směřovat k nám. Ale ke komu nebo kam mířily? Z akce »Záliv«, či jak se vojenský útok na Irák jmenoval, neměl svět profit. Ani naše republika. Jen velký americký petrokapitál. Že by tady bylo vysvětlení? Sice tomu nevěřím, ale odpovědět si, pokud jde o tehdejší úkol »styčného důstojníka«, neumím. Proto raději právě jeho za prezidenta volit nemohu.

Jaroslav Kojzar