Štvanice

Štvanice! Nemyslím tu se psy a stresovanou zvěří, jíž se chlubí anglická šlechtická tradice. Ostatně tak štvali Angličané i nepoddajné Iry, když se pokusili mluvit svým vlastním jazykem, o obyvatelích černé Afriky či vzdálené Indie ani nemluvě. Jsou ovšem také politické štvanice. Také ty známe a dokonce naši předci je prožili na své kůži. Stačí si připomenout přívržence Národní obce fašistické ve třicátých letech, všelijaké ty ligisty, stříbrňáky a vlajkaře. Ti poslední dokonce na počátku třicátých let uskutečnili pogrom v Příbrami. Stoupenci Stříbrného a generála Gajdy také vybíjeli levicové schůze a byli za štvanicemi na Wericha s Voskovcem, tedy za narušováním her v Osvobozeném divadle. I ten mrtvý po jedné z jejich akcí tu byl. O štvanici na pokrokové umělce v oné humanismem se chlubící republice se dnes nemluví. Je ovšem pravdou, že pro své štvanice měli ultrapravicové síly podporu zvenčí. To nepíši jen o iredentistických stranách, oficiální Sudetendeutsche Partei, ale i o všelijakých českých odnožích fašismu jako byla Vlastenecká akce, Bílé bratrstvo, Klub slovanských Arijců apod., a nakonec i o pravici v agrární straně. Ale jsme v dnešku. V příkladné demokracii, kdy každý může vyslovit svůj názor. Jenže… v těchto dnech se uskuteční v České televizi Moravcova diskuse o svobodě slova. Pozvání přijali, jak jsme se dozvídali z obrazovek, stoupenci pravdoláskových názorů. Nikdo z protistrany. Od takových postupů je jen kousek ke štvanici, pro kterou militantní skupina příznivců té nejpravější pravice takto dodává své argumenty. Vytipují si člověka, stranu, nebo skupinu lidí a jsou ochotni všemi způsoby prosadit svou jedinou pravdu. Tak začíná štvanice.

Na Seznamu jsem zaznamenal zmínku o tom, jak se bubnová palba nenávisti snáší na hlavu písničkáře Jarka Nohavici. Zpívá přece své protestsongy, jež nejsou oslavou nejlepších let existence naší republiky a tedy Fialovy vlády, byl před časem vyznamenán dokonce v Kremlu Puškinovou medaili za zásluhy o upevnění přátelství a spolupráce mezi národy a v Moskvě cenou Ruské písničkářské asociace Zlatý odznak k 75. výročí narození Vladimíra Vysockého a nehodil je po roce 2022 Putinovi k nohám, neodmítl vyznamenání od prezidenta Zemana, nezřekl se veřejně ceny Stříbrný lukostřelec, jež je udělována za rozvoj česko-ruských vztahů či medaile Josefa Jungmanna, jíž dává Česká asociace rusistů. A dokonce v době, kdy preferujeme angličtinu a snažíme se vytlačit ze života češtinu tím, že krok za krokem nahrazujeme české výrazy anglickými, si dovolil přebásnit do krásného libého českého jazyka Marschnerova Vampíra, Mozartovy opery Cosi van tutte, Dona Giovanniho, Figarovu svatbu a Bastiena Bestienku, Rossiniho Lazebníka sevillského aj., přeložit do češtiny a zpívat písně Vysockého a Okudžavy, zhudebnit některé básně z Bezručových Slezských písní. Byl dokonce vyznamenán cenou Boženy Němcové za vysokou jazykovou úroveň za alba Pražská pálená a Ikarus od Akademie literatury české. Příliš dlouhý je seznam jeho hříchů, tak jako jeho písní, alb, překladů a textů. Dovolil si moc a navíc stále se drží svého rusofilství. A dnes ctít slavná ruská jména představitelů kultury a jejich díla se rovná schvalování války na východě. Každý Rus je přece nepřítel, i když zemřel dávno před zmíněnou válkou a jmenuje se Vladimír Vysockij či Bulat Okudžava.

Byl obviněn i z donášení StB na své kolegy z branže. Do akce antinohavica se zapojili Respekt, Reflex, Huťka, Pavel Kohout ad. Nakonec se ukázalo, že nic z toho, z čeho byl obviňován, není pravda. Punc donašeče však zůstal a přetrvává u skalních pravdoláskařů stále.

Všechno ovšem má svou logiku. Kdo dokázal dvakrát vyprodat O2 arénu? Nohavica. Nikdo jiný. Kdo dokonale přebásnil muzikály Malované na skle a Romeo a Julie? Nohavica. Kdo jako první z českých zpěváků dostal za autorské písně italskou cenu Premio Tenco? Nohavica. Kdo se může pochlubit téměř v řadě Zlatou Portou, Českou Grammy za album roku Divné století, cenouHudební akademie, Akademie populární hudby, dvojitou platinovou deskou Moje smutné srdce, Českým lvem, vítězstvím v čtenářské anketě Uši Rock a Pop či Cenou Anděl (síň slávy)? Ano, správně, Jaromír Nohavica.

A tak se zrodila štvanice. Napřed jako šikana. Dopředu dohodnuté sály začaly odmítat jeho koncerty. Nenávistné články denuncovat jeho rodinu. Strach se má kolem Nohavici šířit jako mor. Šikana se proměnila ve štvanici. Nemohl konat již předem objednané koncerty v Hodoníně, Uherském Brodu, v Olomouci ad. Nepomohlo to zakazovatelům. Ti, kteří milovali Nohavicu, dál ho chtějí poslouchat. Zakazované se stává ještě žádostivějším.

Zdá se, že z těch, co sami štvou, se časem stanou štvanci. Dál zatím škodí, vytvářejí strach. Nikoli u Nohavici. Jeho nové koncerty se pomalu vyprodávají. Jenže jsou lidé bázliví, lidé malodušní, malověrní či dokonce zbabělí. Ty je třeba zastrašit a vnutit jim jedině správné myšlení nebo alespoň strach. Taková je filozofie vycházející z havlovské pravdy a lásky. Pokřivené pravdy, pokřivené lásky. Jarek Nohavica ovšem bude dál zpívat své songy. Jim navzdory. Přes štvanice fašizujících skupin. Nejsme ovšem v letech třicátých a čekají nás v příštím roce volby. Proto Jarek Nohavica přes všechny štvanice i na příštích koncertech bude zpívat:

Do alba jízdenek lepím si další jednu
vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu
za oknem míhá se život jak leporelo
a dokud se zpívá, ještě se neumřelo

Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze
houpe to houpe to na housenkové dráze
i kdyby supi se slítali na mé tělo
tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo

Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa
zvedl jsem telefon a ptám se Lidi jste tam?
a z veliké dálky do uší mi zaznělo
že dokud se zpívá ještě se neumřelo.

Jaroslav Kojzar

PS: Ještě něco. Berte to jako varování…

Po kolena v hnědém blátě muži jdou
roje svatojánských mušek
sedají na hlavně pušek
smrt má tvář nevinnou nevinnou

Opřeni o kmeny stromů muži spí
spánek jako černá kočka
kdo se probuzení dočká
jen každý desátý desátý

Rudé plody lesních malin muži sní
po tvářích jim šťáva stéká
obzor jako tmavá řeka
obloha krvácí krvácí

Beze jmen a bez příjmení muži jdou
v katedrálách lesních samot
zvony zní jak myší šramot
zvony zní nad hlavou nad hlavou

Kolem zapálených ohňů muži spí
z popele jak z černé pěny
znovunarozený Fénix
vyletí vyletí vyletí.

(Jarek Nohavica)