Státní rozpočet – další debakl vlády

Když se podíváme na vývoj schodků státního rozpočtu v režii současné vlády prakticky, nemohu to nazvat jinak, nežli jejím debaklem. Dokonce i ve vládní koalici (s výjimkou ODS) panuje nespokojenost (Piráti) anebo výhrady (STAN a TOP 09). Dalo se to očekávat, vícepožadavky, které směřovala jednotlivá ministerstva na zpracovatele rozpočtu ministerstvo financí, se dostaly k částce téměř čtvrt bilionu korun (!).

Když se dívám na finální návrh rozpočtu ministerstva financí, musím o některých základních východiscích rozpočtu silně pochybovat. Tak především státní rozpočet vychází meziročně z nárůstu příjmů o 124 miliard. Přitom předpokládá poněkud příliš optimisticky v roce 2025 nárůst hrubého domácího produktu (HDP) o 2,7 %, což může generovat do rozpočtu navíc zhruba cca 60 miliard Kč přírůstku příjmů. Pak jsou v přírůstku státního rozpočtu nějaké evropské peníze. Předpokládám, s ohledem na letošní vývoj české ekonomiky, kde ministerstvo financí předpokládá nárůst HDP meziročně o 1,1 %, tedy de facto stagnaci české ekonomiky. A i tento titěrný předpokládaný letošní růst české ekonomiky je velmi optimistický. Myslím, že k němu nedojde. Jednak proto, že lze očekávat stagnaci německé ekonomiky, a také velmi nízký nárůst ekonomiky eurozóny i celé EU. Prostě na německou ekonomiku dopadla deka, neboť její prosperita (i naše prosperita) byla dlouhá léta postavena na dovozu levných ruských surovin. Tohoto dovozu levných ruských surovin se EU zbavila sankcemi vůči Rusku, které velkou měrou dopadly právě na Německo a jeho ekonomiku.

Když se dívám na rozpis návrhu rozpočtu na rok 2025, nevidím tam příliš logiku, pokud jde o výdajovou část. U kapitol některých ministerstev (MMR a zahraničí) je dokonce oproti letošnímu rozpočtu pokles.

A Piráti budou jistě rozporovat tuto věc a snažit se vytáhnout z ministerstva financí nějaké peníze pro své resorty. MMR meziročně ztratilo ve státním rozpočtu téměř 2 mld. korun. Naopak, velký nárůst je díky penězům z evropských fondů, které půjdou na rozvoj dopravní infrastruktury u ministerstva dopravy (téměř 36 miliard korun meziročně). Díky tomuto nárůstu ministr financí charakterizuje státní rozpočet jako proinvestiční a prorůstový. Je a není to pravda, infrastrukturní investice přinesou ekonomický efekt až za řadu let. Nejdříve se musí postavit dálnice, silnice a železniční koridory a pak teprve budou svými investicemi reagovat investoři, kteří budou vyhledávat blízkost dálnic, silnic a železnic. A kromě toho se jedná, pokud jde o zmíněné evropské peníze pro dopravu, o úvěry, které bude muset republika jednou vracet. Podrobný rozbor by si zasluhoval meziroční pokles v rezortu průmyslu a obchodu. Meziročně totiž došlo k poklesu rozpočtu ministerstva průmyslu ve srovnání s rokem 2023 o téměř 3,9 miliardy Kč.

Velké meziroční nárůsty jsou pochopitelně u ministerstva práce a sociálních věcí, ale je otázkou, jaká je struktura těchto výdajů. Zdá se, že ministr práce a jeho tým jsou zmatení a chaotičtí a projeví se to i ve výdajích státu. Dalším vítězem bitvy o státní finance je ministerstvo školství, na kterém dochází k nárůstu meziročně o více než 18 miliard.

Samozřejmě, zcela zbytečný je meziroční nárůst o 3,2 miliardy Kč v resortu obrany. Ministryně obrany zkoušela různé fantazijní nápady, které by vedly k nabobtnání rozpočtu obrany až na 169 miliard. To se naštěstí nestalo, takže místo meziročního nárůstu o 18 miliard máme nárůst »jen« o 3,2 miliardy. Mimochodem čtvrtina investic, které jsou předpokládány pro příští rok vládou ve státním rozpočtu, je na ministerstvu obrany. Teď je otázka, kolik těchto investic bude z dovozu a kolik zbraní (investic) bude domácího původu… Protože dovoz zbraní bude negativně zasahovat do hrubého domácího produktu republiky.

Utajování příprav státního rozpočtu ministrem financí bylo projevem naprostého zoufalství a bezradnosti. Vláda a její ministr financí se dívají na státní rozpočet jako na účetnickou kategorii a chybí jim vazba na hospodářskou politiku státu To signalizuje např. srpnový další pokles důvěry podnikatelů a spotřebitelů, ale také meziroční pokles čísel průmyslu a stavebnictví.

Vláda se snaží oblafnout veřejnost svým tvrzením, že za krach jednání s odboráři ve věci zvýšení mezd pro státní zaměstnance od letošního 1. září mohou odboráři. Že prý nesouhlasili s navýšením mezd těch příjmově nejslabších kategorii veřejných zaměstnanců. Ale tak to přece není, nic totiž nebrání tomu, aby vláda příjmově nejslabším veřejným zaměstnancům navýšila mzdy svým vlastním rozhodnutím. Prostě, je to jen perfidnost vlády. Vládní řeči o úsporách jsou také směšné, schodky státního rozpočtu jsou děsivé. Už dnes platí stát za obsluhu svého dluhu cca 100 mil. ročně. A pokud si ratingové agentury spočítají, že za 4 roky současné vlády se navýší deficity státu kumulovaně o cca 1,1 bilionu korun, musí dříve nebo později ke zhoršení ratingu ČR dojít. A to bude mít také za následek další nárůst výdajů dluhové služby státu. Plus samozřejmě úroky ze státních dluhopisů, které stát bude nucen vydat k pokrytí schodku státního rozpočtu příštího roku ve výši až 231 miliard korun.

Prostě neradostné čtení je ten náš státní rozpočet pro příští rok. Nyní bude následovat menší vládní politická krize, neboť ministři se budou dohadovat o navýšení čísel výdajů svých ministerstev pro příští rok. A v příštím roce budeme zírat na to, že stát nebude mít dostatečné příjmy, neboť odhad ministerstva financí je příliš optimistický. V každém případě a na to bych chtěl zvláště upozornit, reálná mzda státních úředníků klesla za poslední 2 roky zhruba o čtvrtinu. Státní správa ale musí být stabilní a její pracovníci dobře motivováni. Pokud chybí motivace a tento jev se bude ještě dále prohlubovat, tak se to projeví na nepříznivém výkonu státní správy. Když nejsou peníze na mzdy pro státní správu, stát nemůže dobře plnit svou funkci.

Jiří Paroubek, předseda ČSSD