Státe, žaluji tě!

»Český státní dluh se loni zvýšil na rekordních 2,895 bilionu korun. Na každého Čecha tak teoreticky připadá dluh 275 033 korun, potvrdilo ministerstvo financí dřívější předběžné údaje. Oproti roku 2021 státní dluh nabobtnal o 429 miliard korun,« oznamuje nám idnes.cz.

Trošku do toho budu vrtat. Já těch 275 tisíc nedlužím teoreticky, ale tvrdě prakticky. Tu teorii si přes statistiku nalháváme. Na syrovo prakticky, v reálu, ty peníze dlužím, protože je splácím. Byť s tím bezmála tříbiliónovým mankem nemám absolutně nic společného, stát mě odírá a nutí splácet bez toho, že by mě jednak vysvětlil, jak já, Marie Krejčíková, jsem se na vzniku onoho astronomického dluhu podílela a jednak, že by mě to – v případě prokázaného podílu viny – oficiálně oznámil, případně si se mnou domluvil splátkový kalendář.

Nic z toho se však neudálo a neděje. Krom toho základního – že musím splácet. Skrze poplatky za energie, skrze ceny potravin všeho druhu, spotřebního zboží, veškerých služeb a skrze desítky jiných poplatků. A věřte, že každý z nás splácíme mnohem více, než těch 275 tisíc a třiatřicet korun k nim.

Proto žaluji stát. Aspoň takhle, novinářsky. On, stát, po mně drze, nekompromisně žádá splácet svůj dluh, já zase chci zpět své peníze, kterými mě bez mého vědomí zadlužil.

Nikomu jsem nedala svolení k tomu, aby stát rozprodal (rozkradl, daroval) národní majetek, a tak se dobrovolně vzdal budoucích příjmů (zisků) do erární kasy.

Nikdy jsem nesouhlasila ani se vstupem mé rodné země do Evropské unie ani do NATO. Odmítám spolupodílnicky hradit těmto institucím jakékoli poplatky, důrazně se ohrazuji proti miliardovým nákladům na zbrojení. Já chci mír. Toto je váš boj, nikoli můj. A váš dluh.

Nemíním se jakkoli účastnit rádoby humanitární pomoci tisícům kvazi uprchlíků, kteří se po Praze s arogancí sobě vlastní prohánějí v luxusních automobilech, byvše ověšeni zlatými řetězy. Nechť prodají auta a řetězy. Také toto je boj váš, vy jste se k němu dobrovolně přihlásili – já nebojuji, já se k ničemu takovému nepřihlásila.

Nehodlám ani korunou ze své peněženky přispět zemi, jejíž oligarchové si užívají života v privátních luxusních letoviscích po celém světě, kde vojenská a humanitární pomoc je předmětem šíleného byznysu a kde korupce se stala běžnou společenskou normu. A ty, státe, mě i kvůli tomuto bez skrupulí zadlužuješ. Bereš si kvůli tomu půjčky, které mě nutíš splácet. Chováš se jako diktátor toho nejhrubšího zrna.

Ano, jsem jen obyčejný člověk, ale to tě, státe, ještě neopravňuje k tomu, abys ze mě sdíral kůži zaživa. Vrať mně mých 275 tisíc a 33 korun!!!

Marie Krejčíková