Ti, kteří se těšili na bílé sporty, se dočkali. Ti, kteří se těšili, že si užijí radost z českých úspěchů, se zatím nedočkali. A tak se řeší jiné situace.
Šampionát v alpském lyžování měl být velmi sledován českými fanoušky, ale Ester Ledecká je stále ve stavu nezávodících. A přesto se stalo něco, co velmi, ale opravdu velmi, připomnělo její olympijský úspěch. Jistě si pamatujete na toto:
Tehdy možná komentátoři vůbec nečekali, že se může stát něco takového a věnovali se v komentáři spíše stylu jízdy, než času.
A pak se najednou stane, že tři závodníci za sebou zlepší vedoucí čas a komentátoři asi pojmou velice zásadní dojem, že to už stačí – navíc jejich favoriti mají teprve na řadu přijít. V čase kolem sedmé minuty ovšem odstartuje někdo, s kým nepočítali a skoro minutu v podstatě nereagují. Podobnost čistě náhodná…
To není nekolegiální kritika, to je přesně důkaz toho, proč jsem radši v pozici píšícího, kde si mohu přečíst svá slova, která když jsou vyslovena v živém vysílání, nejdou vzít zpět ani párem koní a pak vás za ně kdosi peskuje…
Ale i my psavci děláváme boty. Nemyslím překlepy nebo pravopis. Jde o výběr – napadlo by vás číst norské deníky? Ale když je to o »správném« tématu, tak se hodí. Dostáváme se k biatlonu a středeční mixštafetě. Když jsem závod sledoval i psal článek, všiml jsem si posledních šesti štafet, které byly dojety o celé kolo: 21. Jižní Korea, 22. Polsko, 23. Moldavsko, 24. Čína, 25. Lotyšsko a 26. Kazachstán. Ale na norském webu se objeví článek, kde legendární Ole Einar Bjørndalen komentuje, že byla ze závodu vyřazena ještě před dokončením poloviny štafety – Čína.
Logiku to má, biatlonová legenda v minulosti trénovala čínské sportovce. Dokonce i se svou partnerkou, bývalou úspěšnou běloruskou biatlonistkou Darjou Domračevovou. Po hrách v Pekingu ovšem jako trenér národního týmu v Číně skončil. »Po olympijských hrách v Pekingu čínská federace snížila investice do národního biatlonového týmu, který víceméně zanikl. V letošní sezóně měli mizerné podmínky. Vůbec žádná letní ani podzimní příprava a nyní se o tento tým stará pouze jeden trenér a jeden mazač. Nejsou to spravedlivé podmínky,« říká Bjørndalen.
V letošní sezóně se Světového poháru zatím nezúčastnil žádný Číňan. »Je to katastrofální. Cítím se sportovci a vůbec nechápu jednání federace. S podmínkami, které čínští sportovci měli, to budou mít na mistrovství světa velmi těžké,« předpovídá Bjørndalen.
A teď jedna na komoru: Víte, kdo měl ve sprintu startovní číslo 43? Roberto Piqueras Garcia ze Španělska. Já to jméno slyšel poprvé, stejně jako informaci, že se ve Španělsku jezdí biatlon. To není pokus o zesměšňování, jen se ptám, proč jeho účast na šampionátu nikdo nenazval katastrofou?
Před nedávnem jsem zde psal o evropském šampionátu v biatlonu a o tom, že jistá štafeta byla také dojeta a stažena – vzpomenete si která? A psal někdo o katastrofě nebo ostudě? Sport má totiž i druhou stranu – nejen sportovce a výsledky, ale i věčné diskuze fanoušků, odborníků i »fanoušků, odborníků«. A tak i zde zaznělo mnohé, ale třeba i srovnání s »Kokosy na sněhu«. Ano, ten slavný jamajský čtyřbob z olympiády v Calgary 1988. Byl o něm natočen i zmiňovaný film. Asi na jeho základě někdo poznamenal, že toto srovnání pokulhává, jelikož jamajský bob byl na rozdíl od čínské štafety konkurenceschopný, jenom měl technickou závadu. Ve skutečnosti exotický čtyřbob doplatil na vysokou rychlost, kterou nedokázala posádka na trati zkorigovat. Takže taky »jen« nižší kvalita. Ale to se někomu nehodí…
Nakonec to asi bude spíš o tom, že reprezentovat svou zemi na světovém šampionátu je důležitější než výsledek. Že může jít o čest? Ale to už je to staré dobré kritizování neúspěchů, které zavinili »oni« v kontrastu s oslavami, když »my« jsme mistři. Kam se vytratil ten sportovní duch?
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.