Dlouhodobě se vedou, a asi nekonečně ještě povedou, odborné i neodborné debaty o tom, kde se hraje nejlepší fotbal. Nemyslím teď reprezentační výběry – tam by to mělo být rozhodnuto na kontinentálních šampionátech a pak hlavně na světovém. Ale ty se hrají jednou za čas. Na klubové scéně je to »měření« přeci jen častější. Jenže nejen fotbalem je sport živ, velkou radost Čechům udělala další tenistka.
Zůstaneme-li v Evropě, hrají se tři poháry – pardon, ligy: včera jako třetí italský tým nezvládl pohárové finále Inter Milán a s fotbalisty Manchesteru City prohrál boj o vítězství v nejcennější Lize mistrů. AS Řím v Evropské lize podlehl španělské Seville a v Evropské konferenční lize v Praze nestačila Fiorentina na anglický West Ham. Takže z šesti účastníků tři italské týmy, ale dva vítězové z Anglie a jeden ze Španělska – která evropská soutěž je tedy nejlepší? Podle počtu trofejí anglická Premier league, ale je zde i polovina finalistů z italské Serie A. Jenže to bychom potom třeba mohli spočítat semifinalisty. Ano, někdo určitě namítne, že nejlepší soutěž je německá Bundesliga, jiný připomene francouzskou Ligue 1 a samozřejmě byla zatím jen lehce zmíněna španělská La liga…
Podíváme-li se na to třeba pohledem na finalisty tří zmiňovaných »pohárů« jenom v tomto století, bude nejméně práce s nejmladší Konferenční ligou. Letošní vítěz je teprve druhým držitelem poháru, který obhajoval již zmíněný premiérový vítěz AS Řím. Takže zde je to mezi Itálií a Anglií znovu lepší pro týmy z Apeninského poloostrova podle finalistů (loni ve finále prohrál holandský Feyenoord Rotterdam), ale nerozhodně na vítěze.
Evropská liga se dlouho hrála vlastně pod názvem Pohár UEFA a také finále se hrávalo stylem doma – venku, tudíž na dva zápasy, a hostitel finále se dopředu nevybíral. Poprvé na jedno finálové utkání se hrálo v roce 1998, naposledy jako Pohár UEFA 2008/09. Je třeba také připomenout, že původně se od roku 1955 hrál Veletržní pohár pro týmy z veletržních měst, nakonec jej mohly hrát i týmy odjinud. Nejúspěšnějšími týmy byly FC Barcelona se třemi trofejemi a FC Valencie a Leeds United mají po dvou. Španělské týmy vyhrály šestkrát, anglické čtyřikrát. V roce 1971 převzala řízení soutěže oficiálně UEFA, která tak založila Pohár UEFA.
1999-00: Galatasaray Istanbul – Arsenal 0:0, 4:1 na penalty
2000-01: Liverpool – Deportivo Alavés 5:4 po prodloužení
2001-02: Feyenoord Rotterdam – Borussia Dortmund 3:2
2002-03: FC Porto – Celtic Glasgow 3:2 po prodloužení
2003-04: Valencia CF – Olympique Marseille 2:0
2004-05: CSKA Moskva – Sporting Lisabon 3:1
2005-06: Sevilla FC – Middlesbrough 4:0
2006-07: Sevilla – Espaňol Barcelona 2:2, 3:1 na penalty
2007-08: Zenit Petrohrad – Glasgow Rangers 2:0
2008-09: Šachtar Doněck – Werder Brémy 2:1 po prodloužení
2009-10: Atlético Madrid – Fulham FC 2:1 po prodloužení
2010-11: FC Porto – SC Braga 1:0
2011-12: Atlético Madrid – Athletic Bilbao 3:0
2012-13: Chelsea – Benfica Lisabon 2:1
2013-14: Sevilla – Benfica Lisabon 0:0, 4:2 na penalty
2014-15: Sevilla – FK Dněpr Dněpropetrovsk 3:2
2015-16: Sevilla – Liverpool FC 3:1
2016-17: Manchester United – Ajax Amsterdam 2:0
2017-18: Atlético Madrid – Olympique Marseille 3:0
2018-19: Chelsea – Arsenal 4:1
2019-20: Sevilla – Inter Milán 3:2
2020-21: Villarreal CF – Manchester United 1:1, 11:10 na penalty
2021-22: Eintracht Frankfurt – Glasgow Rangers 1:1, 5:4 na penalty
2022/2023: Sevilla FC – AS Řím 1:1, 4:1 na penalty
Lze napočítat 12 vítězů ze Španělska a čtyři z Anglie, zároveň 15 španělských finalistů a 10 anglických, zbylí jsou rozděleni celkem vyrovnaněji a v mnohem nižších číslech. Také si nejde nevšimnout výsledků 1:1 a penaltových rozstřelů v posledních třech ročnících.
Liga mistrů, dříve Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ), má historicky jasného dominanta v Realu Madrid, který vyhrál pět prvních ročníků za sebou. V přehledu vítězů v tomto století je to podobné:
1999-00: Real Madrid – Valencia 3:0
2000-01: Bayern Mnichov – Valencia 1:1, 5:4 na penalty
2001-02: Real Madrid – Bayer Leverkusen 2:1
2002-03: AC Milán – Juventus 0:0, 3:2 na penalty
2003-04: Porto – Monaco 3:0
2004-05: Liverpool – AC Milán 3:3, 3:2 na penalty
2005-06: Barcelona – Arsenal 2:1
2006-07: AC Milán – Liverpool 2:1
2007-08: Manchester United – Chelsea 1:1, 6:5 na penalty
2009-10: Inter Milán – Bayern Mnichov 2:0
2010-11: Barcelona – Manchester United 3:1
2011-12: Chelsea –Bayern 1:1, 4:3 na penalty
2012-13: Bayern – Borussia Dortmund 2:1
2013-14: Real Madrid – Atlético Madrid 4:1 po prodloužení
2014-15: Barcelona – Juventus 3:1
2015-16: Real Madrid – Atlético Madrid 1:1, 5:3 na penalty
2016-17: Real Madrid – Juventus 4:1
2017-18: Real Madrid – Liverpool 3:1
2018-19: Liverpool – Tottenham 2:0
2019-20: Bayern – PSG 1:0
2020-21: Chelsea – Manchester City 1:0
2021-22: Real Madrid – Liverpool 1:0
2022-23: Manchester City – Inter Milán 1:0
I zde je jasný vítěz Španělsko ať podle vítězů nebo i podle finalistů. Také zde jsou zajímavé výsledky posledních čtyř finále – vždy 1:0. A o tom to asi je – to za nějaký čas bude vědět málokdo, ale jméno vítěze bude zaznamenáno navždy a koho bude zajímat, jakým způsobem vyhrál?
Zajímavá byla sezóna 2018/19 – v obou tehdy hraných soutěžích všichni finalisté z Anglie.
Ale bavíme se o ligových soutěžích jednotlivých zemí. Pak je tu otázka jiná a zkusíme si na ni odpovědět pouze na příkladu dvou sobotních finalistů.
Sestava vítězného týmu: v brance Brazilec, obrana Švýcar (narozený v Nigérii), Portugalec, Holanďan a Angličan, kterého vystřídal také Angličan, záloha Španěl, Portugalec, Belgičan, kterého střídal Angličan, turecký Němec a Angličan, který má na svém kontě nejen reprezentační starty za Anglii, ale i dva za Irskou »jednadvacítku«. V útoku hrál Nor a tým trénuje Španěl.
V brance poraženého týmu chytal Kamerunec, v obraně Itala vystřídal Ital, stoper je Ital, dalšího Itala vystřídal Němec a Holanďana v průběhu hry nahradil Ital. V záloze hráli dva Italové, Chorvat a německého Turka střídal Armén. Nastoupili i všichni útočníci ze soupisky – Argentinec a reprezentanta Bosny a Hercegoviny, který prošel i týmy Teplic a včerejšího soupeře, střídal Belgičan. Italský trenér má v kádru dále brankáře z Itálie a Slovinska, do obrany Brazilce, Holanďana, Slováka a Itala, do zálohy pak dalšího Itala, Albánce a dva Argentince.
To Španěl má ještě na soupisce brankáře z Anglie a Německa, dva obránce ze Španělska a po jednom z Francie a Anglie, do zálohy dva Angličany, Severního Ira, Alžířana a Argentince a další dva jeho krajany do útoku.
Tudíž odpověď na nevyřčenou otázku zní: na soupisce anglického týmu je osm Angličanů (z 26 fotbalistů) a italský klub má ve stejně početném kádru deset Italů. A na další nevyřčenou otázku si odpovězte sami. Jen připomínám, že na začátku jsem »se pídil« po tom, kde se hraje nejlepší fotbal a řeč byla o ligových soutěžích. Kolik fotbalistů z jakých zemí hraje v jednotlivých klubech, je věc úplně jiná.
Možná by bylo zajímavé v jednotlivých ligách vytvořit »ligový výběr« a postavit je v nějakém turnaji proti sobě. Možná tam by se ukázalo, jestli je nejsilnější anglická Premier league, italská Serie A, německá Bundesliga, španělská La liga, francouzská Ligue 1 anebo nějaká úplně jiná – jen si nechci představit ty diskuze, kteří fotbalisté by v kterém výběru měli hrát a kteří naopak ne…
To fanoušci českého tenisu se o víkendu mohli přesvědčit o jiné pravdě: český ženský tenis je v poslední době velmi rozmanitý. Karolína Muchová byla včera už čtvrtou Češkou, která si od roku 2015 zahrála na Roland Garros finálový zápas. Takovou bilancí se kromě České republiky může pochlubit jenom USA.
Tuto úžasnou sérii zahájila před osmi lety Lucie Šafářová. Ta tehdy ve třech setech nestačila na Serenu Williamsovou. I druhé finále s českým zastoupením postrádalo z našeho pohledu závěrečnou radost z triumfu. Markéta Vondroušová v roce 2019 nedostala šanci od Australanky Bartyové. Velkým vítězstvím skončila až třetí česká účast v posledním zápasu na pařížském grand slamu. Před dvěma lety Barbora Krejčíková dokráčela k nejvyšší metě po třísetové bitvě s Ruskou Pavljučenkovou.
A to byla řeč jen o francouzské antuce, před námi je wimbledonská tráva a jsou ještě dva další grand slamy a zejména finále Poháru Billie Jean Kingové.
A zde si můžete připomenout, jak k tomuto »masakru« došlo:
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.