Nejen filmoví, ale i fotbaloví fanoušci asi znají odpověď na otázku, kde Zobalka (mistrovsky ztvárněná Jiřinou Jiráskovou) pronesla větu: »Kde nehrajou fotbal, tam chcíp pes…« Bylo to sice v trochu jiné souvislosti, ale tato věta od sobotních 18 hodin neplatí o Pardubicích.
Ve filmu Kožené slunce se jednalo o otázku konce fotbalu v obci Vrátno po sestupu do pralesní ligy, ve městě perníku jde o návrat po dvou a půl letech do svého sídla. Současný klub FK Pardubice vznikl spojením tří celků až v roce 2008. Před jeho postupem do nejvyšší soutěže v roce 2020 se první liga v Pardubicích naposledy hrála v roce 1969.
Pardubický stadion, vybudovaný v letech 1930 až 1931, dříve nesl několik jmen, například Masarykův všesportovní stadion či Letní stadion. V závěru minulého roku rozhodlo městské zastupitelstvo o změně jeho názvu. Nově se jmenuje po protinacistickém odbojáři a funkcionáři někdejšího klubu SK Pardubice Arnoštu Košťálovi. Podle jednoho z partnerů klubu se používá i název CFIG Arena.
Skončil tak azyl ve vršovickém Ďolíčku, kde hráli nejvyšší soutěž od svého postupu. Nejde tedy o návrat, ale premiéru. Je celkem stylové, že se tak stalo zápasem s vršovickým sousedem z Edenu. Docela jsem zvědav, jak dlouho vydrží trenérovi Radoslavu Kováčovi jeho euforie z rozhovoru pro Sport.cz, kde řekl: »Moc jsme se sem těšili a věříme, že nám pravé domácí prostředí pomůže v boji o záchranu. Kdybyste viděli, jakou kabinu mají Na Vinici. Je to jako z trabantu do mercedesu.«
Chápu, že to bylo proneseno v euforii z nového prostředí, a že řeč není o Ďolíčku. Ale stejně by mohl být trochu diplomatičtější, aby nedocházelo k nepochopení, že nejde o hodnocení zázemí, které jim bylo nabídnuto a které si sami vybrali. Přiznám, že jsem trochu neobjektivní, jako dlouholetý klokan, ale zároveň je třeba si uvědomit, na kterém místě v tabulce je klub, který trénuje. Pardubický tým je mi sympatický a nerad bych se díval na cestu mercedesu do nižší soutěže…
Jak blízko mohou někdy mít situace z obou pólů fotbalu, se na vlastní kůži přesvědčoval trenér Dušan Uhrin mladší, když se mu na trénink nedostavil žádný z hráčů. Příbramské áčko totiž ve druhé polovině ledna ochromila stávka. Hráči, několik měsíců bez výplat, si postavili hlavu a odmítli pracovat. Příbram musela zrušit přípravné duely proti Velvarům a Domažlicím. Vše se trochu zlepšilo a Příbram včera nastoupila k přáteláku proti Táborsku. Nutno připomenout, že Příbram vede druhou nejvyšší soutěž.
Že peníze jsou problémem i v jiných zemích, není třeba pochybovat. Pojďme se podívat na situaci v jedné malé zemi, kde byl donedávna fotbal Popelkou. V rozhovoru pro Deník prozradil zajímavé informace jeden z místních bossů. Schválně – zkuste po přečtení následujících slov určit zemi, o které je řeč, nemusíte přímo klub, stačí jen zemi…
České kluby prý moc nezná. »Kdysi hrál můj klub proti Slovanu Bratislava. Prohráli jsme 3:4. Ale znám Spartu, to je váš největší klub, že?«
Kdysi ano, teď se mu nedaří a pravidelně je ve ztrátě.
To je normální. Celý náš fotbal je ve ztrátě.
Proč to tedy děláte?
Kdysi jsem hrál fotbal na nejvyšší úrovni. Do týmu jsem přišel v roce 2011, můj otec byl prezidentem klubu, ale nedařilo se mu – tým se potácel v nižších soutěžích. Chtěl jsem to zlepšit. Snil jsem o tom, že postoupíme do ligy. Teď jsme mezi nejlepšími a hrajeme evropské poháry.
Prozradíte mi, kolik si tady fotbalista vydělá?
Fotbal tu roste. Pokud to myslíte vážně, musíte investovat do zázemí, do toho, jak fotbalisty zaplatíte. Tak já vám to povím. Čtyři cizinci dostávají měsíčně osm tisíc eur. K tomu si připočtěte, že mají od klubu byt, zaplacené energie, dostanou auto… Jak to máte v Česku?
Řeknu to kulantně, možná mi někdo napíše, že chce na vás kontakt…
Vždycky záleží na kvalitě hráče. Ano, na maltský fotbal je to dost, někdo tu má dva tisíce eur, někdo čtyři, pět…«
Tak hovořil v nedávném rozhovoru dvaačtyřicetiletý boss maltského klubu Gzira United Sharlon Pace. Že vám to jméno nic neříká? Tak pokud nejste ligový fotbalista, tak to moc nevadí. V opačném případě asi také ne, oni na Maltě asi stejně preferují Brazilce.
Přestože není Brazílie kolébkou fotbalu, přestože možná jsou i země, kde je fotbal ještě populárnější, přestože to, kde se hraje nejlepší fotbal, nerozhoduje ani titul momentálního mistra světa… Mají krále fotbalu, i když už na nebeském trůnu, proto jsou top zbožím.
I po českých trávnících už jich několik běhalo a běhá, někteří vyčnívali, jiní nebyli lepší než našinci. Ale mít v kádru Brazilce je lákadlo, často i splňující cíl, mít v týmu svého »Mirečka«.
A tím se dostávám k poznání, že jeden můj známý, který tvrdí, že se o sport nezajímá od doby, kdy v něm rozhodují peníze a politika, má asi bohužel pravdu.
Takže sportu zdar a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.