Jistě si vzpomínáte na slova: »Nová doba! Host vyhazuje vrchního…« Ponechme hosty hostům a vedoucí vedoucím a použijme jen první větu – ve sportu totiž nová doba je. Nejen tím, že vrcholí fotbalový šampionát v době, kdy už se na »dvou prkýnkách« běhá s malorážkou i bez, skáče, slalomuje i sjíždí, což se děje i na jednom prkně. A na ledě se hokejuje, bruslí rychlo i kraso.
Před týdnem jsem psal o tom, že páté a šesté místo štafet nebo sedmé Markéty Davidové v biatlonu po ne tak dalekých medailových žních z olympiád a světových šampionátů nemusí také pro některé namlsané fanoušky být důvod k radosti. A hle – během týdne se situace pronikavě změnila. Když skončila ve čtvrtečním sprintu v Hochfilzenu letos poprvé na stupních vítězů, v návalu radosti možná mnozí přehlédli další poprvé: slovinské jméno Anamarija Lampičová by mělo být fanouškům známo, ale zatím ne z biatlonu. Tato trojnásobná medailistka ze světového šampionátu a držitelka malého Křišťálového glóbu ve sprintu mezi klasickými lyžařkami ve svém prvním závodu s malorážkou na zádech všechny své soupeřky dlouho válcovala. Až tři chyby na druhé střelbě ve stoje (předtím vleže za nula) ji připravily o pódium, ale i tak dojela na senzačním pátém místě. A z tohoto pohledu pikantní bylo jméno vítězky – rovněž někdejší klasická lyžařka Denise Herrmannová-Wicková.
Takže na sobotní stíhačku jsem se těšil nejen kvůli Makule, která dojela třetí. Ale těsně před závodem se u jejího jména ve startovní listině objevila zkratka DNS – nestartuje…
Nový trenér slovinských biatlonistů, Němec Ricco Gross, jí asi nechtěl pustit do čtyřpoložkového závodu a šetřil ji do dnešních štafet, kde se střílí jen dvakrát. Tam běžela chvíli bok po boku s Davidovou, vleže střílela bez chyby na rozdíl od naší závodnice, která jednou dobíjela. Ale pak opět přišla stojka, kde musela využít všech tří dobíjení, přesto jela dvě trestná kola – jinými slovy z osmi ran se trefila třikrát. Celkově to znamenalo osmé místo pro Slovinsko, půl minuty za ČR. Pouze prvních šest štafet nemuselo na trestné kolo, které je ve štafetách opravdu »majstštych«. Ukazuje se, že biatlon není jen o tom dát výbornému lyžaři na záda »flintu« a on to dožene, nebo naopak naučit ostrostřelce lyžovat, jak někteří »gaučinkové« rádi tvrdí.
Ale o víkendu byla možnost vidět i jiné zajímavosti a vlastně i novinky. I když formát takzvaných mixů, kde čtyřčlenný tým tvoří dvě ženy a dva muži, debutoval již v roce 2012, v rámci Světového poháru se v sobotu konal teprve pošesté. V rámci letošního roku však již potřetí, přičemž všechna klání se konala na velkých můstcích. Tak tomu bylo i v Titisee-Neustadtu, kde v závodě plném sněhu vůbec poprvé v historii triumfovali reprezentanti Rakouska. Polsko sice mezi muži patří již dlouhé roky mezi velmoci, smíšený tým v rámci Světového poháru ale postavilo vůbec poprvé. Premiérově rovněž prošlo do druhého kola, kde zejména díky skokům Dawida Kubackého a Piotra Žyly porazili i nakonec osmé Finy. Pomohly k tomu i Nicole Konderla a Kinga Rajda.
Ale jak se arbitři dobrali k výsledkům, to je vyšší dívčí – jsou to skoky na lyžích, tak by možná stačilo sečíst délky skoků, ale hodnocení se vytváří na základě součtu bodů za délku skoku a bodů za styl od rozhodčích. Každý závodník obdrží automaticky 60 bodů (výjimkou jsou mamutí můstky, u nichž se uděluje 120 bodů). V závislosti na dosažení tzv. konstrukčního bodu můstku (např. 120 metrů u můstků K120) získává (nebo ztrácí) další body. Za každý metr navíc/méně získá/ztrácí určité množství bodů závislé na typu můstku (třeba K80 – K99: 2 body za metr; K100 – K169: 1,8 bodu za metr; K170 a více: 1,2 bodu za metr). Pád stojí skokana sedm bodů. Od sezóny 2010/2011 se k bodům získaným za vzdálenost a styl přičítají (popř. odečítají) body za sílu větru, neboť skokan se silnějším větrem proti je zvýhodněn (vítr nese, doplachtí dál) oproti skokanovi s větrem v zádech. Současně byl zaveden tzv. gate-faktor, bodová korekce podle výšky nájezdového okna, který umožňuje jury snížit (zvýšit) nájezd, aniž by se muselo kolo opakovat. Cílem těchto opatření je jednak dosažení spravedlivějšího hodnocení, jednak plynulejší průběh závodů. Jak prosté, milý Watsone…
Ale zpět ke »kulatému nesmyslu«. Na MS 2014 v Brazílii se poprvé použila »goal line technology«, která umí určit, zda balon přešel celým objemem brankovou čáru. A zda tedy bylo dosaženo regulérního gólu. O čtyři roky později se na MS v Rusku objevil VAR. A letos »Fotoateliér Katar« začal pořizovat snímky, za které jsou jeden tým a část fanoušků vděčni, ale druhý tým a jeho fanoušci je vidí jen neradi. Systém, který prý vyřeší všechny ofsajdy. Každý stadion v Kataru má pod střechou dvanáct kamer a fotbalisté jsou padesátkrát za sekundu snímáni prostřednictvím 29 bodů. V kombinaci se senzorem v míči poté nasbíraná data vyhodnotí umělá inteligence a vytvoří 3D animaci, jako třeba tu uprostřed tohoto videa. Ano, použití si vyžádala hned třetí minuta úvodního zápasu – premiéra byla opravdu rychlá.
A senzor v míči? Vzpomínáte, co definitivně vyřešilo debaty o autorství prvního gólu Portugalska v utkání s Uruguayí? Senzor v míči Al Rihla navrženém pro finálový turnaj nezaznamenal podle výrobce žádný kontakt s hlavou Cristiana Ronalda, který se snažil tečovat střílený centr Bruna Fernandese, takže branka byla správně připsána záložníkovi Manchesteru United.
»S využitím technologie Connected Ball, která je umístěna v oficiálním zápasovém míči Adidas Al Rihla, jsme schopni s jistotou určit, že při zápase Portugalska s Uruguayí nedošlo k žádnému kontaktu s míčem od Cristiana Ronalda při úvodním gólu utkání,« uvedl Adidas v prohlášení. »Senzor 500Hz IMU uvnitř míče nám umožňuje vysoce přesnou analýzu. Žádná vnější síla působící na míč nebyla zaznamenána,« dodala společnost ke zveřejněným grafickým záznamům křivek zachycujících sílu působící na míč při různých situacích.
Ale dost fotbalu, příští týden si ho ještě užijeme. Sportovci dělají i jiné věci. K návštěvě České republiky na sociálních sítích zvou také česká snowboardistka a alpská lyžařka, několikanásobná olympijská vítězka a mistryně světa Ester Ledecká, česká fotbalová legenda Petr Čech nebo olympijská vítězka v rychlobruslení Martina Sáblíková. A to i na Slovensku. Jen záleží, jestli koukáte u nich, nebo u nás. Najdete pět rozdílů? Tato verze je vysílána v našich televizích a toto je originál. Pobrali jste to? Nebo dnešní doba přinesla i to, že Češi nerozumí slovenštině? Tak proč je tedy několik televizních soutěží společných?
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.
Diskuze je uzavřena.