Prvoligová fotbalová tabulka vypadá tak, jak by ji před začátkem sezony čekali sázkaři i bookmakeři. První je Slavia, druhá Sparta. Po čtyřech kolech se naplňují předpoklady. Jenže čistě teoreticky.
Faktem je, že dnešní »sešívaná« kanonáda 7:0 do sítě Pardubic byla spíše výjimkou. Jinak ani jedno »S« zatím v průběhu sezony dominantní nebylo. Oslabení Východočeši, hrající celý druhý poločas o deseti, nebyli – při vší úctě – prověrkou pro obměněnou základní jedenáctku červenobílých. Nicméně musím uznat, že kouč Jindřich Trpišovský má opravdu kam sáhnout. Co se týče hráčských rezerv, samozřejmě.
V tom se mi zdá kádr Slavie silnější než ten sparťanský. V zástupu náhradníků. I když pozor – jeden náhradník ve sparťanském dresu udělal v sobotu v Mladé Boleslavi pořádný vítr v obranných řadách týmu z města automobilů. Tomáš Čvančara. Jeden gól, jedna asistence a parádní výkon. Totéž se dá říci i o reprezentačním stoperovi Jaroslavu Zeleném, který by mohl nahradit prodanou hvězdu Dávida Hancka. Pochvaloval si jej i kouč Brian Priske, i když mluvil o tom, že nějaká posila by se hodila. V porovnání s šířkou slávistického kádru a s ohledem na obří marodku (která se opakuje každoročně již skoro deset let a nikdo neví proč) je to očekávaný výrok.
A ještě k Priskemu. Fanoušci po duelu v Mladé Boleslavi začínají na dánského odborníka, který začal tak neslavně sparťanskou štaci, měnit názor. A vesměs se shodují, že tým donutil makat a takzvaně jezdit po zadku. Což ne vždy bylo výsadou »hrdé Sparty«.
To, že spolu se Slavií okupují první dvě příčky, ale není – a tím se vracím na úplný začátek dnešního Sportovního víkendu – příliš směrodatné, protože tři týmy, které byly v čele po třech kolech, své duely odložily. Mimochodem, Bohemka, kterou nepustil k duelu s Hradcem v sobotu déšť, si svůj duel dohraje již zítra večer. A pokud zvítězí, bude lídrem ona. Tři pražské týmy na prvních třech pozicích? To už by byl pořádný pragocentrismus…
Teď jsem si s tímto termínem dělal tak trochu legraci. A je to způsobeno dobrou náladou. Především po víkendových úspěších českých sportovců v individuálních odvětvích. Třeba bronz Barbory Špotákové, to je pohádka jak z pera Boženy Němcové. Hollywood by se mohl vyřádit.
Před dvaceti lety právě v Mnichově závodila poprvé na velké akci jako oštěpařka. A teď tu na sklonku kariéry získala bronz. Navíc v konkurenci dravého mládí. Dál než Špotáková na evropském šampionátu hodily jen devatenáctiletá Řekyně Elína Tzéngkoová a ještě o rok mladší Srbka Adriana Vilagošová. Když se Češka v Mnichově představila se svým náčiním poprvé, ani jedna z nich ještě nebyla na světě.
Ještě cennější kov má po víkendu její mužský kolega Jakub Vadlejch. Ano, zase mu nebylo dopřáno vystoupat na nejvyšší stupínek, ale tím nesmí být jeho báječná letošní sezona zpochybňována ani v nejmenším. Je totiž jediným českým atletem, který v jeden rok získal medaili z mistrovství světa i Evropy. Samozřejmě jen díky tomu, že se letos – vinou předešlých covidových let – obě vrcholné akce uskutečnily ve stejný rok. Dá-li virus, už se nic takového opakovat nebude. Takže zřejmě navěky zůstane u jména Jakub Vadlejch připsán tento primát, a do značné míry i rarita.
Blahopřeji i Martinu Fuksovi k evropskému zlatu a stříbru v obou víkendových kanoistických startech, stejně tak si zaslouží absolutorium za mnichovské stříbro i plážoví volejbalisté Ondřej Perušič a David Schweiner. A také Petra Kvitová, která dokráčela v Cincinnati až do finále, kde ji ve dvou setech bohužel zdolala francouzská tenistka Caroline Garciaová (2:6, 4:6). Nu a díky také juniorským hokejistům. Ti sice berou neoblíbené »brambory« po prohře v duelu o třetí místo se Švédskem, na druhou stranu v každém zápase ukázali, že i v této věkové kategorii se můžeme měřit s nejlepšími. Takhle blízko medaili nebyla dvacítka dlouhých sedmnáct let. Čekání se protahuje, ale světélko v tunelu stejně problikává. A to je dobře.
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.