Sportovní víkend byl ve znamení mistrovství světa v rychlostní kanoistice v Halifaxu a druhého kola naší nejvyšší fotbalové soutěže. Asi netřeba zdůrazňovat, jakou radost udělal českým barvám kajakář Josef Dostál, který v Kanadě vybojoval již páté světové zlato, a to na trati 500 metrů. A to je třeba vyšperkovat a opepřit ještě dvěma bronzy kanoisty Martina Fuksy.
Osobně z toho mám velikánskou radost. Po odchodu Martina Doktora do zaslouženého sportovního důchodu to vypadalo, že rychlostní kanoistika v českých luzích a hájích už nikdy nenaváže na svoji dávnou úspěšnou tradici. Rozvinula se tu jiná odvětví. Nejen klasický vodní slalom, ale i módní raftařské kousky a další dynamické disciplíny, které jako by odrážely adrenalinovou současnost. Dřina v podobě drilu, jakým je jednotvárná fuška na klidné vodě, se nenosí. Koneckonců, něco podobného zažívají i vytrvalostní atletické soutěže, silniční cyklistika či plavání. Mladí dnes chtějí vše hned – a pokud možno, zadarmo. Dřít na ovále nebo v posilovně, jako to svého času dělala Jarmila Kratochvílová, která si schválně ještě přidávala tréninkové dávky, aby byla skutečně nejlepší, je dnes naprosto nereálné. Když nemůžeš, přidej. Ano, legendární Zátopkovo krédo jako by také patřilo do starých časů. A ani se není čemu divit, když je kolem mladé generace toliko lákadel. Digitálních.
Ostatně, dlouho neměla své vzory. Pánové Dostál a Fuksa naštěstí těmi příklady, hodnými následování, již posledních pár let jsou. A česká rychlostní kanoistika si může lebedit, že jména jako Jan Brzák, Josef Holeček nebo Martin Doktor mají své následovníky, a věřme, že budou mít i v blízké či vzdálené budoucnosti.
To s českým fotbalem to v současnosti takhle slavné není a jen marně vzpomíná na slavné časy Pavla Nedvěda, Karla Poborského, Patrika Bergera a spol. Není to ostatně tak dávno. A kdybychom šli dále do minulosti, blyštila by se tam neméně slavná jména Josefa Masopusta, Antonína Panenky či Ivo Viktora. A mohli bychom pokračovat ještě dále nazpět v čase. Ale o to tady vůbec nejde.
Spíše se chci zastavit u jednoho momentu. Zatímco rychlostní kanoistiku sledují lidé v momentě, kdy to cinká medailemi, jako právě teď, fotbal je fenoménem, ať se daří nebo ne. I když jdete od porážky k porážce, bude si o vás podívat celá hospoda u lahodného moku. I když se jedná »jenom« o ligu. A o víkendu šli favorité nikoli od porážky k porážce jako před týdnem, ale od výhry k výhře. Slavia, Plzeň, Slovácko. Ale nejsladčeji asi chutnala rozklíženým sparťanům. Ti zjistili, že navzdory pohřební náladě z počátku sezony mohou vyhrávat – a i po docela dobrém výkonu. Nenalhávejme si, že by to v Českých Budějovicích byla jízda jízd. Ovšem konečně byl problematický tým dánského kouče Priskeho produktivní. A našel nového Hložka v podobě dalšího mladíka Kryštofa Daňka, který převyšoval ostatní.
Nicméně, jedna vlaštovka jaro nedělá. Stále to vypadá, že Slavia a Plzeň jsou o něco vepředu. Ono to tak nevypadá, ono to tak i je. Ale ukazuje se, že i stoprocentní favorité nejsou bezchybní. A třeba je to šance pro některé z podceňovaných celků, aby vypálili favoritům rybník. Takovým fanouškům Liberce či Bohemky se na tu tabulku kouká docela dobře…
Je to jen začátek, uznávám. Nechť je však pro všechny fandy vzkazem, že ve sportu se může stát vše. A – jak známo – fotbal nemá logiku, že, pane Tomáši Pospíchale…
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.