Svět je plný paradoxů. I ten sportovní. Skončený pracovní týden jich nabídl hned několik. Nevěříte? Za všechny vyberu tři.
1.) Ostravský Baník těsně před uzávěrkou přestupů v české fotbalové lize posílil srbský krajní obránce či záložník Srdjan Plavšič. Škatulata se v závěru přestupového okna hýbou, na tom by tedy nebylo nic až tak divného, kdyby… Kdyby Ostravany netrénoval Pavel Vrba. Ptáte se proč? Když před rokem a čtvrt odcházel Plavšič ze Sparty do Slavie a vyvolal tím spoustu zlé krve, hádejte, kdo koučoval Spartu. Ano, tentýž Pavel Vrba. Plavšič mu přitom na jaře lhal, když tvrdil, že u konkurence smlouvu nepodepsal. Předstíral, že nikam neodchází, a během pár dní bylo vše jinak. Ve Slavii se ovšem spálil – a byl nasazován minimálně. Změna dresu je proto logická. Ale zpět k Vrbovi. To je docela dobrý paradox, nemyslíte…? A víte, co by byl ještě větší? Kdyby za týden Vrbův Baník vyhrál na Spartě – a vítězný gól dal letenskými fanoušky nenáviděný Plavšič…
2.) Ve středu a ve čtvrtek se v evropských pohárech představili všichni tři čeští zástupci. Dva mají do tabulky bod, jeden odjel s debaklem 1:5. Ale víte, který trenér paradoxně po zápase nezuřil? Ten, který viděl pět gólů v síti svého mužstva. Ano, hádáte správně, plzeňský kormidelník Michal Bílek. Řekl, že nemá svému týmu co vytknout, vždyť proti němu hrála Barcelona v čele s výtečným Lewandowským. Slavia i Slovácko to naopak od svých trenérů schytaly. Červenobílí jen remizovali v Sivassporu, což je proti podprůměrnému tureckému týmu docela zklamání a Jindřich Trpišovský se nechal slyšet, že někteří hráči jeli do Turecka jen na výlet. No a Slovácko v historické premiéře v evropských pohárech doma remizovalo s Partizanem Bělehrad 3:3, což by asi nebyla žádná ostuda, kdyby nevedlo už 2:0 a soupeř nešel do desíti. »Jsem strašně zklamán, že jsme to nedotáhli do vítězného konce, říká se mi to těžce, ale tak zkušené mužstvo by si vedení po první půli mělo uhlídat,« litoval kouč Martin Svědík. Vést 2:0 a nechat si dát od oslabeného soupeře tři góly, to je také docela paradoxní. Ještě že Libor Kozák v závěru vyrovnal, jinak nevím, co by se v Uherském Hradišti bývalo dělo…
3.) Čeští basketbalisté se základní skupinou na mistrovství Evropy v O2 areně doslova a do písmene protrápili. Před zaplněným hledištěm ale splnili to základní – postup do vyřazovacích bojů v Berlíně. I když – v hodině dvanácté a posledním duelem, ve kterém to bylo opravdu kdo s koho. Buď Češi, nebo Izrael. Když pomineme, jaký je paradox, že Izrael hraje evropský šampionát (ač známe souvislosti a víme, proč tomu tak je), najdeme i jiný, ještě větší paradox. Ano, Izrael vyřadil izraelský trenér na české střídačce. Ačkoli Ronen Ginzburg má i české občanství, byla to pro něj zvláštní chvíle. »Z turnaje jsme vyřadili tým z mé rodné země, kterou mám rád, stejně jako její lidi, ale je to sport. Bylo na obou stranách hodně tlaku, i na mě, ale nakonec jde opravdu jen o sport,« řekl po zápase Ginzburg. Přejme si teď, aby Češi, kteří postoupili s odřenýma ušima last minute porazili dosud suverénní Řecko. To by teprve byl pořádný paradox!
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.