SPORTOVNÍ TÝDEN PETRA KOJZARA: Správní chlapi, paradoxy a otazníky pro »S«

Hokejový brankář Július Hudáček vydal ve středu prohlášení pro média, jímž zareagoval na ukončení angažmá v extraligovém Kladně. Dovolím si prohlášení pětatřicetiletého vicemistra světa z roku 2012 publikovat v plném znění.

»Ve světle událostí posledních dní a negativní mediální kampaně, která byla proti mně vedena, chci tímto prohlášením uvést věci na pravou míru a vyvrátit nejhorší lži a nesmysly. Činím tak zejména kvůli své rodině a svým dětem, ale také s ohledem na všechny ostatní, kteří by se mohli velmi snadno ocitnout v podobné situaci.

Především chci jasně a důrazně prohlásit, že jsem a vždy jsem byl naprosto jednoznačně proti válce na Ukrajině. Chci také zcela jasně zdůraznit, že jsem nikdy slovně ani žádným gestem či jinak nevyjádřil podporu ruskému režimu. To je holý fakt a snažit se mi namluvit něco jiného je účelová manipulace. Samozřejmě jsem se v několika rozhovorech vyjádřil ke svému osobnímu životu v Rusku, který jsem vedl jako hokejista (spolu se stovkami dalších hokejistů z České republiky, Slovenska, Finska, Švédska, Kanady atd.). Byl to dobrý a normální život, který jsem žil především v klubu a s vlastní rodinou, tak jako je tomu v životě hokejisty všude na světě.

Nicméně jsem se bohužel stal obětí nenávistné kampaně, v níž si na mně lidé jako pan Koreis nebo Radosa vybíjejí svou frustraci a pod praporem strážců falešné morálky ničí životy a kariéry normálních hokejistů. Kdyby šlo jen o mě, asi bych nad tím mávl rukou. Za dobu svého působení jsem dokázal, že hokej hrát umím, že vždy bojuji za svůj tým, že ze sebe vydávám maximum na ledě i mimo něj a hlavně že ctím zásady fair play. Ve sportu i v životě.

Útoky na mou osobu se bohužel rozšířily z hokejového prostředí do celé společnosti a staly se ukázkovým příkladem toho, jak lze člověku zničit kariéru a například ukončit pracovní smlouvu, přestože ji nijak neporušil. A to jen kvůli domnělým názorům a zjevným pomluvám v médiích. Ve svých 35 letech se s tím dokážu vyrovnat, ale co by něco takového udělalo s kariérou dvacetiletého hokejisty, je zřejmé. Doba, kdy se vyhazovalo za byť jen domnělé názory, není zase tak daleko a rozhodně se k ní nechci vracet.

V roce 1989 si naši rodiče vybojovali demokracii, svobodu slova a svobodu cestovat, žít a pracovat v zemi, kterou si sami vybrali. Respektuji názory ostatních a velmi si přeji, aby se s podobným respektem přistupovalo ke všem. Dokonce i ti, kteří mají jiný názor na hraní v KHL nebo na jakoukoli jinou práci v Rusku. Osobně znám mnoho lidí, kteří v Rusku pracují i za současné situace – lékaře, učitele, právníky i podnikatele. Ti sice nejsou pod stejným mediálním lynčem jako my hokejisté, ale byl bych nerad, aby například lékař, který léčí pacienty v Rusku, byl po návratu na Slovensko nebo kamkoli jinam po čase vyhozen z práce. Protože to je totéž, jako když někoho vyhodíte jen kvůli jeho rase, náboženskému přesvědčení nebo sexuální orientaci, což je v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

V mém případě je situace o to absurdnější, že jsem v roce 2022 odešel hrát do Kazachstánu, za Barys Astana. Kazachstán je nezávislý stát, jehož hlavním městem je Astana. Klub samozřejmě hraje i soutěž KHL proti řadě ruských klubů. Ale tohle je o kazašském klubu a o mém životě v Kazachstánu. Pokud je to důvod k veřejnému lynčování, pak si myslím, že svět není v pořádku.

Proto žádám novináře, hokejové odborníky, komentátory a významné hokejové osobnosti, aby pečlivě zvažovali, co píší a říkají, protože to má obrovský dopad. Mnohdy slova bolí víc než fyzické násilí. Využívejte svou veřejnou moc k šíření pozitivních věcí, ne k šíření nenávisti, lží a pomluv.

Původně jsem chtěl nad celou touto podivnou mediální kauzou mávnout rukou a neztrácet čas s toxickými fanatiky, jako jsou pánové Koreis a Radosa. Ale poté, co se moje malá dcera vrátila domů s pláčem, jsem změnil názor a rozhodl jsem se bojovat. A to jak tímto veřejným prohlášením, tak právními kroky. Zlu, pomluvám a obyčejným lžím a manipulacím je třeba se bránit. A pana Radosu ujišťuji, že vysouzené peníze věnuji na charitu.«

Přiznám se, že lépe bych to nenapsal. A že jsme již o této kauze popsali docela dost vitruálního papíru. Takhle totiž mluví pravý chlap. A docela by mě zajímalo, jak by dopadl duel Hudáčka s rusobijcem Dominikem Haškem, pokud by se střetli ne na ledě, ale třeba v Otázkách Václava Moravce nebo v Partii Terezie Tománkové. Pokud by byl moderátor nestranný (což je v našem mainstreamu asi tak pravděpodobné, jako že Hašek dobrovolně políbí ruskou vlajku), určitě by se musel Haška zeptat, proč neměl problém brát dolary při svém působení v NHL, když Američané mají na svědomí mrtvé v Jugoslávii, Iráku či Afghánistánu. Jenže Hudáček by takový televizní duel neměl zapotřebí. Chce jen dělat svoji práci, a to mu supové různých jmen znepříjemňují. Zato Hašek má nahrabáno, a to i díky chytání v nenáviděné KHL, a teď jen s klapkami na očích exhibuje. Lépe řečeno, připravuje si půdu pro senátní kampaň. Ještě že se nesplnilo ono naganské »Hašek na Hrad!«. Přiznávám, že ve druhém kole bych proti němu snad volil i Petra Pavla, jakkoli ho nepovažuji za prezidenta reprezentujícího národní zájmy ani v nejmenším. To jsou ale paradoxy!

Docela mě potěšilo, jak se Hudáčka zastal slovenský premiér Robert Fico. To je další správný chlap! A závidím našim bratrům, že si zvolili právě takovou politickou reprezentaci, jakou dnes mají. »Je mi líto, co se stalo známému sportovci. Já principálně odmítám takovéto zacházení. Nikdy bych nevtahoval sportovce do špinavých politických her. Pane Hudáčku, i já se omlouvám,« řekl Fico ve čtvrtek na sněmovní půdě, když odpovídal na dotazy poslanců.

Domácí hokej přišel o zajímavou osobnost, kterou by se vyplatilo v brankovišti sledovat. Zato do fotbalu – a ano, nyní konečně opouštím to šílenství kolem »Hudyho« – proudí řada zajímavých jmen. Česká FORTUNA:LIGA se může těšit na celou škálu zahraničních posil, kdy zvučná jména přivádějí především pražská »S«. V tomto týdnu ohlásila Slavia již čtvrtou zimní posilu, jíž se stal senegalský obránce El Hadji Malick Diouf. To Sparta přivedla »teprve« druhou akvizici v tomto přestupním termínu – norského defenzivního záložníka Markuse Solbakkena.

Zatímco červenobílí jinak loví i v domácích vodách (viz příchody Staňka, Zmrzlého či Chaloupka), Sparta je v poslední době odkázána na nákupy z ciziny. Posledních šest posil v řadě připlulo právě ze zahraničních vod. Proč o tom píšu? Že mám k oběma týmům skromné dotazy. Zajímalo by mne, jestli Slavia skutečně nakupuje hráče, které bezvýhradně potřebuje, nebo sáhne po těch, kteří i třeba krátkodobě zazářili, jen proto, aby neskončili u konkurence? A také bych se rád dozvěděl, zda už cizinecká legie na Letné není za hranou. Vždyť právě na to kdysi Sparta v éře kouče Stramaccioniho dojela.

Odpovědi dá pravděpodobně až jarní část jako taková. Nicméně už teď se mi líbí, jak k nám proudí zajímaví hráči ze severu Evropy. Týká se to obou »S«. A je to logické. Například norské kluby nejsou v pohárové Evropě nijak převratně úspěšné, tudíž hráči – i ti z afrického kontinentu – nemohou být tolik na očích skautů ze západní Evropy. A když i čirou náhodou jsou, nebývají prověřeni boji na evropské scéně, a to je výrazný hendikep. No a tím se kruh uzavírá. Právě proto, že obě »S« (ale samozřejmě také Viktoria Plzeň) nehrají v pohárech druhé housle, stávají se z nich zajímavé destinace pro hráče, kteří si vybudovali jméno na mrazivém severu. Klidně i jako přestupní stanice do jedné z pěti nejprestižnějších lig. Takový už je fotbal a fotbalový byznys.

Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.