Sparta je tým s jasnou vizí a systémem, napsal turecký tisk po čtvrtečním velkolepém představení, kdy český mistr na půdě toho tureckého předvedl výborný výkon a padl až v nastaveném čase po brance Maura Icarda. Předtím zahodil tisíciprocentní šanci Tomáš Wiesner. Vůbec toho hosté zahodili až hrůza – a doslova tím zahodili i cennou výhru, která byla překvapivě blízko.
Sparta skutečně na horké půdě a před až fanatickou kulisou ukázala, že pod dánským koučem Brianem Priskem ušla za rok a půl dlouhou cestu. Začalo to tehdy ostudným vyřazením z 2. předkola Konferenční ligy loni v létě od Vikingu Stavanger, pokračovalo sérií pěti remíz v nejvyšší domácí soutěži a – naštěstí pro fanoušky »rudých« – skončilo rekordním čtyřbrankovým přídělem v derby na Slavii.
Vedení Letenských tehdy nezpanikařilo, neudělalo to, co prakticky deset let jako na kolovrátku dělává, ať v něm sedí kdokoli. To znamená, že oznámí angažování trenéra s dlouhodobou vizí, aby pak po prvním nezdaru dalo výhybku a změnilo nastoupenou cestu. Tomáš Rosický tentokrát Briana Priskeho a jeho realizační tým podržel.
A výsledek? Smazání devítibodového manka v lize a titul po devíti letech. Postup do základní skupiny Evropské ligy a nyní účast ve vyřazovacích bojích fotbalového jara. Na půdě Galatasaraye, jednoho z největších favoritů na vítězství v celé soutěži, Sparta ukázala, že dnes už se může měřit jako rovný s rovným takřka s kýmkoli z evropské smetánky. Rozpočet, který je čtyřikrát nižší než u tureckého velkoklubu? Nevadí, správným systémem a smysluplnou herní tváří se to dá nahradit. Ostatně to, že peníze nejsou všechno, platí ve sportu, ať už jakémkoli…
Mně jde ale o něco zcela jiného. Mezi vší pochvalou, kterou jsem českého šampiona zahrnul, musí zaznít kritika. Kritika hlasitá, protože Sparta prohrála vyhraný zápas. Měla více šancí a soupeře dostala na koně triviálními chybami. První gól jde jednoznačně za brankářem Vindahlem, který si nepohlídal přední tyč. Druhý za kapitánem Krejčím, jenž předvedl komické číslo jak ze silvestrovského varieté. Nejprve nesmyslně přihrál Icardimu, aby následně tečoval Mertensovu střelu do vlastní sítě. A třetí branka? K té vůbec nemuselo dojít, kdyby předtím proměnil Wiesner svůj samostatný nájezd. Trefit brankáře, který je takřka bezmocný, do hlavy, to je stejná chyba, jakou předtím předvedl Krejčí, jen před opačnou brankou. Těžko říci, co se v tu dobu navíc honilo hlavou Olatunjimu, kterému Wiesner sobecky nepřihrál před prázdnou branku…
Nicméně pokud Sparta nesleví, může doma před vyprodanou Letnou výsledek zvrátit. Otázkou je, co s týmem udělají nucené změny vinou karetních trestů (Krejčí, Birmančevič, Ryneš). I turecký tisk si všiml, že Sparta ve čtvrtek po prostřídání části týmu ztratila šťávu. A už se závěrem ligového podzimu bylo evidentní, že pokud nenastoupí nejsilnější jedenáctka, mají obvyklí náhradníci problém. Tento oříšek musí Priske rozlousknout i s blížícím se vrcholem domácí sezony. Pokud se nepovede dostat záložní šiky do formy, bude to hozená rukavice Slavii, která přitom odstartovala jarní ligu mizerně a na rivala ztrácí čtyři body. Její lavička je však stále spolehlivější než ta sparťanská…
To v hokejové extralize šturmuje za výhrou v základní části a Pohárem Jaroslava Pouzara tým z Pardubic. Asi zaslouženě. Ovšem to, co předvedl obránce Dynama Michal Houdek v pondělním duelu v Plzni, to bylo za hranou všeho, nač si jen vzpomenete. V internetových diskusích padají slova jako »bezmozek«, »vražda« nebo »zločin na ledě«. Po ošklivém zásahu do hlavy svého, paradoxně ještě nedávno bývalého spoluhráče Tima Söderlunda by si zasloužil i vyšší než desetizápasový trest, který vyfasoval od disciplinárky pod vedením Viktora Ujčíka. Ano, deset zápasů je horní hranice. Vím, že více už řízný bek dostat nemohl. Ale i Ujčík uznal, že takový trest je pro Houdka málo a že bude potřeba trestní řád upravit. On by si totiž zasloužil flastr klidně i do konce sezony. Tady totiž ohrozil zdraví a – troufám si napsat – i život druhého hráče. Tvrdá hra je jedna věc, ale pokud k tomu přidáte naprostou bezohlednost a neúctu k protihráči, nemá to s hokejem nic společného. Se zraněným hokejistou to mohlo dopadnout mnohem hůře a vlastně je zázrak, že nedopadlo. Tohle tedy určitě vidět nechceme a doufám, že už v extralize neuvidíme!
A ještě něco, co určitě neuvidíme. Podle aktuálního rozhodnutí nebudou ruští a běloruští hokejisté startovat na MS v ledním hokeji ani v roce 2025. Nepřekvapující. Ale o to zajímavěji znějí slova šéfa slovenského parlamentu a kandidáta na prezidenta Petera Pellegriniho s ohledem již na ten příští šampionát – v roce 2024: »Opět se blíží mistrovství světa v hokeji a u nás se rozpoutala nesmyslná diskuse o tom, že by hráči hrající v KHL, tedy v ruské hokejové lize, neměli reprezentovat Slovensko. Vyzývám proto hokejový svaz, aby pečlivě zvážil své stanovisko a neuspěchal takové rozhodnutí, které pod nesmyslným mediálním a politickým tlakem opozičních stran znemožní těmto hokejistům reprezentovat naši vlast.«
Přesně s tím souhlasím. Čím se ti hokejisté vlastně provinili? To oni snad bojují na Ukrajině se zbraní v ruce? Mnohem větší vina je na vládách, které hráčům zakazují vykonávat jejich povolání, a přitom samy přilévají olej do ohně válečným štvaním. Přesně jako ta naše, česká. To na Slovensku začínají mít aspoň trochu rozumu…
Jen tak mimochodem – víte, kde se letos uskuteční MS v hokeji? Ano, v České republice. To zas bude poprask, kdyby náhodou chtěli dorazit ve slovenském dresu hráči z KHL. Už vidím, jak Černochová s Lipavským vyhlašují sousednímu Slovensku válku…!
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.
Diskuze je uzavřena.