SPORTOVNÍ TÝDEN PETRA KOJZARA: O (ne)penaltách, omluvenkách a mistrovství části světa

Tento týden nezačal pracovním dnem, ale pondělními oslavami 1. máje. Ať coby Svátku práce, nebo coby svátku lásky. Sportovní fanoušci ale měli jiné ústřední téma než socialisté, anarchisté či komunisté v ulicích a milenci na procházkách u rozkvetlých stromů.

Rozebíral se především divoký závěr základní části první fotbalové ligy. Sparta na poslední chvíli urvala první místo, s nímž se snoubí hned několik výhod pro nadstavbu, jež startuje již zítra. Tou největší je, že v případě bodové rovnosti bude v konečné tabulce po 35 kolech výše než kterýkoli jiný tým – vzájemné zápasy už prvotním kritériem nebudou.

Jenže – Sparta ještě v 89. minutě prohrávala v Liberci 0:1. Protože Slavia hrála překvapivě doma s Hradcem Králové 1:1, potřebovala k posunu na první příčku vyhrát. Asi by v ten moment brala všemi deseti i onen usmolený bodík. Jenže přišly dvě penalty, které obě proměnil Awer Mabil, a v součtu s hřebíčkem do liberecké rakve v podobě gólu Jana Kuchty svítil na ukazateli skóre stav 1:3.

A právě o sparťanských penaltách se rozhořela ona prvomájová debata nejvíce. Dokonce tak, že následující den Komise rozhodčích svolala tiskovou konferenci. Sparta už totiž z pokutového kopu v nastaveném čase v předešlém 29. kole udolala Plzeň – a bylo na čase utnout všeobecnou hysterii. Komise potvrdila, že všechny tři penalty byly nařízeny správně, nadto vytkla sudímu duelu Sparta vs. Viktoria Pavlu Orlovi fakt, že v první minutě nastavení měl za udeření rukou do obličeje protihráče udělit hostujícímu Kašovi červenou kartu, a ne pouze žlutou.

Inu, nejsem rozhodčí, tohle odůvodnění nechám na Komisi, ale k oněm vášnivým debatám sparťanského a slávistického (antisparťanského) tábora bych rád uvedl dvě poznámky. Zaprvé – i kdyby Sparta kopala v Liberci deset penalt, nebylo by jí to k posunu na první místo nic platné, kdyby Slavia (dosud doma bezchybná) naprosto nepochopitelně neselhala v Edenu s Hradcem Králové. A zadruhé – slova o podplacených rozhodčích jsou také poněkud mimo, protože kdybych měl za úkol pomoci jednomu týmu (v tomto případě Spartě), písknu tu penaltu mnohem dříve a nečekám na poslední akci zápasu, jestli mi tam náhodou nedá Hejda ruku proti střele Kuchty na branku Plzně. Koneckonců, po zákroku brankáře Staňka na Kuchtu o nějakých patnáct minut dříve se dle Komise rozhodčích dala, ale nemusela písknout penalta. Nebyla by to pro pana Orla ideální příležitost, kdyby mu bývali připluli oni pověstní kapříci?

Nicméně, uplynuly dva dny a musím zatleskat slávistickým fotbalistům, že zareagovali nejlepším možným způsobem. Výhrou 2:0 v pohárovém derby na Letné, v němž byli celý zápas jasně lepší. Ano, stála při nich i štěstěna po dvou tyčích Krejčího a Karabce, ale jinak na trávníku vládli a dali jasný signál (kterého si nemohli nevšimnout ani bookmakeři Fortuny) – totiž že největším favoritem na titul jsou právě oni. Pokud se Sparta radikálně nezlepší, příští víkend ji Slavia sesadí i z ligového trůnu. A jak již jsem několikrát psal, Letenští nemají kde brát, na rozdíl od červenobílých. Mám tím na mysli především sílu lavičky, protože v případě absencí (které jsou nyní na obou stranách zhruba fifty-fifty) má Jindřich Trpišovský opravdu kam sáhnout.

Já bych si také klidně vsadil ve Fortuně na slávistický titul. Spartě by muselo pomoci štěstí a třeba také potenciální návrat Dána Sörensena, jejž po zápase i kouč konkurenta Trpišovský označil za klíčového stopera. Podobného, jakým byl v pohárovém derby bezchybný Nigerijec ve službách Slavie Ogbu.

Ať tak či onak, jeden tábor bude koncem května zklamaný. A bude muset doufat, že si zahojí smutek při sledování hokejového mistrovství světa. To začíná již o příštím víkendu a Češi pod vedením finského trenéra Kariho Jalonena obhajují bronz z minulého roku. Jen u toho nebude hvězdné duo z Bostonu Pastrňák, Krejčí, které se navzdory šokujícímu vypadnutí jejich týmu z play off Stanleyova poháru omluvilo. Těch záporných vyjádření hráčů ze zámoří slyšel realizační tým nároďáku bohužel více. Chápu, že zdravotní prohlídky po sezoně jsou poměrně přísné, ale stejně mi to tak nějak neštymuje. Vždyť kdyby Boston překvapivě nevypadl, jeho hráči by museli tak jako tak do akce, ať už mají nějakou tu bolístku nebo ne. Vím, pojistky jsou drahé, ovšem v této souvislosti mi tohle všechno úroveň MS tak trochu devalvuje. A ještě více než »tak trochu« mi ho ZCELA degraduje neúčast Rusů a Bělorusů, ale to je trochu jiná písnička.

Zkrátka a dobře – nejde o mistrovství světa, ale o mistrovství části světa. A znovu bych se zamyslel nad tím, jestli je záhodno konat hokejový šampionát každý rok. Zvláště když nejde o projekt nikterak výdělečný, například ve srovnání s fotbalovým MS. I když přiznávám, že by mi jako fanouškovi něco v tom květnu chybělo…

Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.