SPORTOVNÍ TÝDEN PETRA KOJZARA: Nepochopitelný Bílek a tenis jako řemen

»Hodně se o tom psalo, mám na to stejný názor jako on.« To je výrok kohosi ze sportovního prostředí z této středy. Kvízová otázka by mohla znít: »Kdo to řekl?« A také: »Koho měl na mysli?«

Správná odpověď na první otázku zní: Michal Bílek, kouč fotbalistů Viktorie Plzeň. V tu chvíli vám určitě vytane na mysl odpověď »bé«. Ano, mluvil o svém svěřenci Tomáši Chorém. Ten o víkendu nepochopitelně unikl vyloučení poté, co úmyslně trefil hlavičkou protivníka ze Sparty Asgera Sörensena.

Letenské to – výsledkově – mrzet nemuselo. Získali tři body. Otázkou je, co by bylo, kdyby nakonec prohráli. To by asi hodně štěkali na sudí. Řeklo by se »spravedlnost zvítězila«. Jenže ne. Mrzet to ve středeční dohrávce muselo někoho jiného: Zbrojovku Brno. Ta dostala ve Štruncových sadech čtyři branky, z toho dvě od Chorého. Kdo ví, jak by to celé dopadlo, kdyby měl forvard Viktorie disiplinární trest a nemohl proti týmu z moravské metropole nastoupit!? A je po vítězství spravedlnosti…

Nu, a kouč Bílek? Chválil, jak jeho svěřenec zareagoval na kritiku. Jak se vypořádal s mediální štvanicí, jež byla – dle jeho »kvízově zpracovaných« slov – nezasloužená. K tomu netřeba cokoli dodávat. Viděl to celý národ, jen Plzeň mlží. Kdyby se Bílek v danou chvíli zachoval jako chlap, řekl by: »Chorý mohl zranit hráče, zasloužil by trest. Ani dva góly ho z toho nemohou vykoupit, ač jsme rád, že jsme zvítězili.« Nebo něco na ten způsob.

U mě zkušený kouč svojí reakcí hrozně klesnul. A to jsem vždy tvrdil, že je to skvělý trenér, navíc i v momentě, kdy mu národ v době reprezentačního působení nespravedlivě nasadil psí hlavu. Jeho schopnosti se naplno rozvinuly právě v Plzni, s níž v minulé sezoně získal titul a v té nové vede tabulku. A nebýt sobotního zakopnutí proti Spartě, bylo by to bez porážky.

I proto si dovolím: Pane Bílku, schováváním hlavy do písku (což, mimochodem, pštrosi ve skutečnosti nedělají), Chorému nepomůžete. Ani ostatním fotbalistům. Body jsou důležité, ale v prvé řadě bychom měli chránit zdraví hráčů. I pro východu mladých talentů, kteří uvidí, co vše jim může projít (nejen u rozhodčího, ale i u trenérů), to není ideální řešení, není-li pravda…?

A mrzí mě také to, že disciplinární komise nemůže Chorého dodatečně potrestat, protože Sörensenovi se – až na jednu bouli – nic nestalo.

Když někoho zmlátím na ulici, také jsem beztrestný v momentě, kdy ráno vstane a jen souhrou okolností a dílem boží náhody nemusí do nemocnice…?

Tak nějak jsem přemýšlel, jak si po tom všem spravít (sportovní) chuť. Basketbalistům ani hokejistům se v tomto všedním týdnu příliš nedařilo. Ale tenistky se i bez zraněné Barbory Krejčíkové ve finálovém turnaji Poháru Billie Jean Kingové rvou jako tygřice a už jsou v semifinále! Mimochodem, tenhle nový formát někdejšího Fed Cupu se mi zpočátku nelíbil, ovšem nyní si postupně opravuji názor. Je to zábavné i dramatické. Jen mi tam pořád chybí ta atmosféra zápasů na české domácí půdě. Moc nechybělo a i letos se hrálo u nás. Zvítězily britské peníze a hvězdný tenis vidí Glasgow. Tak už to chodí. Finance hrají významnou roli i ve sportu. Jen mě s blížícím se fotbalovým mistrovstvím světa v Kataru napadá, že někdy je ta jejich role ještě větší než velká…

Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.