U plzeňského okresního soudu skončil třetí týden soudního jednání s bývalým místopředsedou Fotbalové asociace ČR Romanem Berbrem a dalšími lidmi, kteří čelí obžalobě za korupci při ovlivňování fotbalových zápasů. Jednání začalo v dubnu prvním týdenním cyklem, následoval další týden v květnu a v červnu. Po prázdninové přestávce bude hlavní líčení pokračovat dvěma týdenními bloky v září.
Státní zástupce obžaloval 21 lidí z fotbalového prostředí a klub FC Slavoj Vyšehrad. Podle obžaloby stál Berbr v čele organizované skupiny, která se v letech 2019 a 2020 podílela na zmanipulování deseti zápasů třetí a druhé ligy. Berbra státní zástupce viní z toho, že využíval svého dominantního postavení ve FAČR a ovlivňoval nasazování rozhodčích na utkání Slavoje Vyšehrad podle požadavků tehdejšího sportovního ředitele klubu Romana Rogoze. Vybraní sudí a delegáti, ale i jeden hráč a funkcionář konkurenčních klubů pak za úplatek pomáhali Vyšehradu k výhře, říká obžaloba.
Berbr vinu rozhodně odmítl, stejně jako většina obžalovaných. Přijetí úplatků za ovlivnění několika zápasů přiznal bývalý sudí Tomáš Grímm, který je rovněž jedním z hlavních obžalovaných. Jako spolupracující obžalovaný uzavřel se státním zástupcem dohodu o vině a trestu. Vinu přiznal také bývalý rozhodčí Marek Janoch a bývalý hráč a funkcionář Michal Káník. Oba mají rovněž zájem o uzavření dohody. Nikdo z nich ale u soudu nepotvrdil tvrzení obžaloby, že Berbr byl v čele organizované zločinecké organizace, což je nejvážnější část obžaloby.
Je tedy Berbr zločinec? Vládce fotbalového podsvětí? Uměl také rozdávat kapříky a munici, i když už tato obrazná pojmenování pro úplatky dávno vymizela ze žargonu? Nejsem soudce. Ani právník. A příslušné spisy detailně neznám. Zato však vím jedno zcela určitě. Tahle kauza poškozuje jméno fotbalu. Nejen u sponzorů z hlediska sportovní současnosti, ale především ohledně sportovní budoucnosti. Rodiče budou zajisté velmi »nadšeni«, mají-li dávat své děti do oddílu s vizí, že se o jejich budoucích zápasových výhrách nebo prohrách bude rozhodovat úplně jinde než na zeleném trávníku. Stará kauza s Ivánkem, kamarádem, který může nebo nemůže mluvit, sice po zásluze proslavila herce Petra Čtvrtníčka a Jiřího Lábuse, ale zároveň vrhla velký stín na něco, co by si děti měly ze sportu odnést – na smysl pro fair play. A rovněž po zásluze! Což platí i nyní, v kauze nové…
Abych ale tentokrát, s blížícím se létem, nebyl tak negativistický, přeladím na veselejší notu. Tři »příběhy« z tohoto týdne mě zaujaly a vyloudily mi i malinkatý úsměv na rtech.
Ten první je z fotbalového srazu reprezentačního A-týmu. Tam se sešli bratři Michal a Lukáš Sadílkové – a zítra na Faerských ostrovech se mohou stát prvními sourozenci, kteří obléknou národní trikot v jednom soutěžním duelu. Mladší Michal má paradoxně více zkušeností s reprezentací, a tak staršímu Lukášovi nic o jeho nominaci neprozradil dopředu. To až v momentě, kdy Lukáš poslal bratrovi esemeskou číslo, ze kterého mu někdo pořád volá, ale protože ho neznal, hovor nepřiijímal. Možná je to důležité, přemítal sparťanský záložník. A bylo. Ten, jehož hovory vyrvale odmítal, byl reprezentační asistent Jiří Chytrý…
Zaujalo mě i soustředění jednadvacítky před mistrovstvím Evropy z Rumunsku a Gruzii. Jedničkou mezi tyčemi má být, při zranění sparťanského gólmana Matěje Kováře, jeho dlouhodobý náhradník Vítězslav Jaroš. Zajímavé je, že tento brankář, který patří Liverpoolu, hostuje ve čtvrté anglické lize v týmu Stockportu, kde ale většinu času dělal jen dvojku. Teď se stane jedničkou a je možné, že pro příští rok mu v kádru nadupaného LFC připadne místečko. Ovšem jako trojce. Ta čísla se mění, až se z toho člověku točí hlava…
A do třetice kuriozitka. O vítězství Tomáše Součka v anketě Zlatý míč ČR jsme vás informovali zde. Ale nabízí se i detailnější pohled na čísla za podzim i jaro, tedy dvě části oné prestižní novinářské hlasovací soutěže. Podzimním králem byl gólman Plzně Jindřich Staněk, který získal dokonce 455 bodů, za jaro však připojil jen jedenáct dalších bodíků a skončil až čtvrtý. Přesně naopak to má jarní král Ladislav Krejčí mladší. Sparťanský kapitán, který úspěšně nasměroval svůj tým k titulu, získal v druhé polovině soutěže coby její vítěz 374 bodů. A víte, kolik jich má celkově? Rovněž 374. Ano, za podzim, který z velké části promarodil, neobdržel od novinářů ani jeden hlas. Celkově skončil pátý, jeden bod za Staňkem. Podobně bychom mohli procházet zisky dalších sparťanů, například Kuchty nebo Kováře, což by jen demonstrovalo, jak se týmu z Letné povedlo jaro, a nepovedl podzim.
Ale mně jde ještě o něco jiného. O to, jak (ne)spravedlivé je hlasování na dvě půlky. Pište si, že kdyby se udělovaly hlasy naráz až po jarní části sezony, byl by Staněk určitě nejen za jmenovanou trojicí, ale třeba i za slávisty Václavem Jurečkou či Matějem Juráskem. Na famózní podzim Plzně by se zapomnělo pod vlivem zpackaného jara, a to by bylo škoda.
Dá se ale argumentovat obráceně. Konečným pořadím ligy. K čemu byly Staňkovi a spol. vynikající výkony z první poloviny sezony, když Viktorii nepřinesly v konečném účtování lepší než »třetí« flek!? A proto by si zasloužily hvězdy obou »S« stanout výše. Což se nestalo. Vidíte, všechno má svá pro i proti…
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.