Byl to týden, kde v zahraničním sportu hrála prim »Stará dáma«, čili nejslavnější cyklistický závod světa Tour de France. Ctěný čtenář jistě promine, že se mu dnes nebudu věnovat – a záhy vysvětlím proč.
Protože zítra se jede rozhodující časovka. Teprve ta určí, kdo si tu nedělní exhibiční pouť do Paříže užije jako nový vítěz pyrenejského a alpského cyklistického dobrodružství. A říci nyní, jak to asi dopadne, když je páteční večer, a pak si slíznout v sobotu odpoledne kritiku, že člověk není věštkyně s křišťálovou koulí, o to nestojí žádný novinář. Nehledě na to, že nikdo z nás nechce klamat své věrné čtenáře, a co si budeme povídat, nikdo není bájná Sibyla. I když si v téhle souvislosti neodpustím poznámku – rádo se skloňuje rčení, že »po bitvě je každý generál«. U nás, novinářů, bohužel někdy platí, že i před bitvou je každý generál…
To, prosím, berte s rezervou. Zkrátka se snažíme předpovědět budoucnost, protože každý čtenář chce vědět, co nastane. Ale jak jsme v tom úspěšní, je jiná věc.
Já se, s dovolením, budu raději držet minulosti. A klíčovou událostí uplynulých pěti pracovních dní byl vstup českých klubů do kvalifikací o evropské poháry. Jaký byl? Inu, z mého pohledu, až příliš kopírující loňskou sezonu. V čem? Tak pojďme na to.
1.) Viktoria Plzeň. Mistr vyhrál v prvním klání o Champions League v Helsinkách 2:1 a učinil významný – zdá se, že dokonce klíčový – krok k postupu do třetího předkola soutěže všech soutěží. Výsledek je skvělý. Hra ale méně. Domácí byli v mnoha fázích zápasu lepší a vytvořili si i řadu šancí. Jenže tým Michala Bílka ukázal to, co celou uplynulou mistrovskou sezonu. Kolikrát býval horší než jeho sok, ale přesto ho dokázal udolat. A většinou i o jeden jediný gól. Tradice pokračuje. I po duelu ve finské metropoli…
2.) Slavia Praha. Povinné vítězství 4:0 na půdě gibraltarského trpaslíka netřeba příliš hodnotit. Není to objektivní ukazatel slávistických schopností, jakkoli jim patří dík za plný úlovek do bodového koeficientu České republiky. Ale i kouč Jindřich Trpišovský přiznal, že gólů měl vicemistr dát dvojnásobek či spíše trojnásobek. A jsme u dalšího opakování minulé sezony. Stojím si za tím, že si Slavia titul zasloužila více než Plzeň. Tedy herně. Ale dojela na zahazování šancí a vypadá to, že se dočkáme pokračování příběhu i v začínajícím ročníku. Lhostejno, zda byl duel proti totálnímu outsiderovi úplně vypovídající..
3.) Sparta Praha. Letenští pod koučem Priskem také pokračují ve stopách minulosti. A tou je bída v evropských pohárech. Domácí remíza 0:0 s třetím týmem norské ligy Vikingem Stavanger rozhodně není chvályhodnou vizitkou mužstva, jež v minulosti dokázalo vyřadil například římské Lazio, rotterdamský Feyenoord, anglický Tottenham či potrápit slavný Real nebo konkurenční Barcelonu. Nicméně, buďme spravedliví. Sparta ukázala změnu. V obraně je lepší než v posledních letech, kdy ji právě velký počet inkasovaných gólů srážel daleko z dohledu mistrovských plánů. A pak také má větší tlak na míč. Což je chvályhodné pro fanouška. Zda góly přijdou? Měly by. Pokud ne, pak má velký fotbalový plán »nové Sparty« obří trhlinu hned na počátku zamýšlené cesty…
Ale ještě slovo na závěr: opusťme nyní fotbal. Čeká nás atletický víkend s oštěpařskými želízky v ohni na mistrovství světa v USA. Jakub Vadlejch a Nikola Ogrodníková. Pozvednou povislý prapor české královny sportů? Kdo ví, jsme zase u toho, co na začátku. Chybí nám ona pověstná křišťálová koule…
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.