Tak tedy máme nového hokejového šampiona. Vlastně starého. Tedy staronového. Noc z pátku na sobotu byla v Třinci pořádně dlouhá! Oceláři získali čtvrtý titul v řadě a připomněli doby, kdy takto suverénní rukou, vlastně hokejkou, vládl nejvyšší soutěži Vsetín. Rozdíl je jediný – Valaši, to byla na konci minulého století ze dvou třetin česká reprezentace, Třinec představuje mnohem pestřejší slepenec…
Ve sportovním prostředí se ráda používá jedna definice, která je poměrně vtipná, ale ve skutečnosti vtipem není ani za mák. Totiž že »extraliga je dlouhodobá soutěž plná zajímavých i nečekaných výsledků, na jejímž konci máte jedinou jistotu – že mistrem se stane Třinec«. A definice se dá modifikovat, zvláště po letošku, i takto: »Extraliga je dlouhodobá soutěž plná zajímavých i nečekaných výsledků, kdy nezáleží na pořadí po základní části, neboť se s naprostou jistotou v play off stane mistrem Třinec.«
A právě zde vidí mnozí kritici stávajícího herního systému zakopaného psa. Totiž že některé týmy zvládnou základní část bravurně a stejně jejich výkony za 52 kol a dlouhých pět měsíců zhatí čtyři nepovedené zápasy během necelých dvou týdnů. A naopak. Což byl letošní případ Třince. Ve druhé půli základní části byli Oceláři tragičtí a publikum volalo po vyhazovu pro kouče Zdeňka Motáka. Jaký to rozdíl! V pátek zaplněná Werk Arena jako jeden muž skandovala trenérovo jméno.
Do play off šel obhájce titulu až z šestého místa. Musel i do předkola, ale zvládnul nejen to, ale pak i postupně vyřadit i dva největší favority na titul – Spartu a pardubické Dynamo. Je to v pořádku? Kritici stávajícího herního systému tvrdí, že ne. Ale divácká atraktivita a rekordy v návštěvnosti hovoří přesvědčivějším argumentem. Kdyby se totiž uděloval titul jen po dlouhodobé části, nebylo by v závěru prakticky o co hrát.
Já jsem jednoznačně zastáncem play off, jen s tím, že mi přijde 12 týmů, které postoupí do vyřazovacích bojů, nadměrné číslo. Pak totiž ona dvaapadesátikolová šichta skutečně ztrácí na hodnotě. Ano, opět do hry vstupují rekordní divácká čísla. Ale – nenabízelo by se udělat změnu teď, než v době, kdy už může být pozdě? Je to jako se státním rozpočtem. V době konjunktury se dělají změny lépe a méně bolestně, než když přijde krize. Ale chápu, že to je, jako s kapry, kteří si rybník nevypustí. Kluby budou raději, když jich bude mít své jisté dvanáctka, a nikoli jen desítka či osmička jako v minulosti…
Zajímavý je i relativně nový systém fotbalové FORTUNA:LIGY. Má nadstavba, která nás čeká od příštího víkendu své opodstatnění? Nebo by stačilo třicet kol, jak jsme byli zvyklí ještě před pěti lety? Opět do toho promlouvá sportovní i komerční hledisko. Čekají nás dramatické souboje o titul i v podpalubí, a vězte, že další derby »S«, které uvidí do třetice Letná, nebo pražské souboje Sparty i Slavie s Plzní budou ozdobami a lákadly pro zaplněné ochozy. Oproti extralize je navíc nadstavba spravedlivější, neboť zachovává bodové odstupy (ve skupině o titul i o záchranu) ze základní části.
A co dodat k dnešnímu thrilleru v souboji o první místo v základní části? Snad jen to, že mnozí slávisté po zkušenosti z minulé sezony, kdy jim výhra po 30 kolech nezajistila titul díky fanomenálnímu nadstavbovému závěru Plzně, kafrali, že bonusových pět kol je navíc. Po dnešku mohou být rádi, jinak se titul slavil na Letné, vlastně pod Ještědem…
A poslední poznámka: dlouhodobě se tvrdí, jak má Slavia širší lavičku než Sparta a dnes se to mělo projevit. Souhlasím s tím, že papírově jsou na tom skutečně náhradníci z Edenu lépe než ti z Letné. Ale jak říkal Tomáš Pospíchal, fotbal nemá logiku, a dnes se to opět ukázalo. Přesto je pro mě Slavia favoritem na titul dnešku navzdory. Nedá se totiž dlouhodobě zachraňovat zápasy v hodině dvanácté, jak to předvádí Sparta. Svědčí to o chrakteru týmu, ovšem paní Štěstěna není zrovna věrná žena…
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.