Zdál se mi sen o tom, že jsem se nechal po vzoru hrdinů slavné polské komedie Sexmise hibernovat a probudil jsem se do časů (ne zas tolik dávné) budoucnosti. A protože je sport můj celoživotní koníček, okamžitě jsem se jal sledovat zápasy, soutěže a hry. Nevycházel jsem z údivu…
Fotbal se hrál bez míče. Hokejistům chyběly brusle i led. Tenistům zase síťka. A ping-pong postrádal stůl. Nelyžovalo se na sněhu a atleti měli zakázán jakýkoli pohyb připomínající běh nebo chůzi.
Brrr, to byl ale sen! Naštěstí zcela mimo realitu. I když – opravdu zcela? Zástupci národních svazů moderního pětiboje totiž před pěti dny na kongresu mezinárodní federace UIPM odhlasovali, že tento tradiční olympijský a armádní sport přijde o jízdu na koni, kterou nahradí překážkový závod. Jestli koně, speciálně chovaní a krmení pro tento druh pohybu, půjdou do salámu nebo je rovnou předhodíme lvům, se mi nepovedlo zjistit. Zato vím, že baron Pierre de Coubertin se musí obracet v hrobě. A spolu s ním desítky moderních pětibojařů, kteří v minulosti bojovali o medaile mimo jiné ze sedla takového úžasného a majestátního zvířete, jakým je kůň.
Prozradím dopředu, že o víkendu na toto téma přineseme rozhovor s historicky jediným českým mistrem světa v moderním pětiboji Michalem Sedleckým. A leccos z něj vyčtou i absolutní sportovní laici a analfabeti. Především to, že se najednou od podstaty mění jeden konkrétní sport. A věřte, že je to stejné jak ten snový (či nočně-můrový) hokej bez ledu. Prostě nesmysl. Podraz. Na zvířata i na lidi. A ani to nevyčítám německé závodnici Annice Schleuové, ta posloužila jen jako záminka k něčemu, co se potají (ale i nahlas) připravovalo nějakou dobu. Asi jako atentát na Františka Ferdinanda v roce 1914, kdy již také bylo o něčem dávno rozhodnuto a jen se čekalo na spouštěcí »knoflík«. Bafuňáři v tomto nádherném sportu, šitém přesně na olympijskou míru, zkrátka vyměnili chuť a ochotu hledat rozumná i kompromisní řešení za své, už notně prosezené, židle. Divím se, že je v tom tolik národních federací podporuje. V jejich případě zase platí výjimka potvrzující pravidlo – totiž že i kapři mohou občas vypustit, byť jen jistou část, svého rybníka…
Jestli nechtěli jít do konfliktu s »nadřízenou« federací, nevím, každopádně mě napadá někdo, kdo se toho, v jiném sportu, nezdráhal. Fotbalová Sparta, Slavia, ale i Viktoria Plzeň či ostravský Baník, si zkrátka postavily hlavu a k přípravným zápasům národního týmu své hráče nepustily. Mají na to právo. A přiznávám, že jim to ani nezazlívám. Tady platí jiné rčení: všechno zlé je pro něco dobré. Alespoň měl kouč Jaroslav Šilhavý v nicneřešícím duelu proti Faerským ostrovům, na který naváže zítřejší utkání v Turecku, možnost vyzkoušet nové hráče. To se vždy hodí! Že, Mojmíre Chytile…?
Mimochodem, stejnou taktiku – zkoušení některých neokoukaných tváří – zvolil i minulý týden na Karjala Cupu trenér národního týmu hokejistů Kari Jalonen. I když jemu žádný klub podmínky nekladl. Někdy platí, že když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž. Ale to už bychom těch rčení, či snad přísloví (ačkoli jsem vystudoval český jazyk, dodnes mi rozdíl mezi těmito pojmy uniká, přiznávám bez mučení) měli přespříliš.
Proto si pomohu na závěr raději filmovou hláškou. »Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil.« Ano, je to pan král z Pyšné princezny. Zanedlouho tuto pohádku všech pohádek opět, v čase vánočním, uvidíme. Jenže sparťanští fanoušci vlastně ani nemuseli čekat na prosincové svátky. Vedení hokejového týmu sice mlčelo, ale na dálku odvolávalo a slibovalo. Alespoň dle toho, co ohledně kauzy »nový trenér« prosáklo na veřejnost.
»Hádanka okolo nového trenéra hokejové Sparty se vyjasňuje. Zkušený trenér Miloslav Hořava by se jím stát neměl. Sám to potvrdil v rozhovoru pro iDNES.cz: ‚Chtěl jsem se vrátit, uvědomil jsem si, že odejít po minulé sezoně byla chyba. Jenže Sparta měla od začátku na prvním místě Václava Varaďu. A já tomu rozumím.‘ Vše tak směřuje k tomu, že pražský klub oznámí angažmá právě trojnásobného mistra Varadi, s nímž intenzivně jedná.«
Tohle publikoval v pondělí večer právě server iDNES.cz. Se zaručenou zprávou o angažmá trojnásobného trenérského šampiona s Třincem Václava Varadi se připojil i isport.cz. Stejně jako v úterý ráno agentura ČTK. Jenže bylo nutné odvolat, co se slíbilo. V dnešním utkání v Karlových Varech vedl trápící se tým z Prahy Hořava, nikoli Varaďa. S tím se klub nedohodl na podmínkách. A následně překvapil úterním odpoledním »státnickým« vyjádřením sportovního ředitele Petra Tona: »Ač si to Miloš možná nemyslí, pro nás byl od začátku volbou číslo jedna.«
Jednám s trenérem, který nabude z onoho jednání dojmu, že je číslem dva? Pak jednám blbě. A nebo tím číslem dva opravdu byl, a pak nevymyšlím pohádky. Prostě to nevyšlo, sáhli jsme po druhé variantě. Popravdě a bez politických zdůvodnění, které sportovní národ stejně »nežere«.
Jestli »varianta dva«, kterou se snažíme vydávat za »variantu jedna« (což připomíná milostný i manželský start mnoha lidí), bude tou správnou, to ukáže až budoucnost. Už dnes však nové (vlastně staronové) koště značky Hořava dobře (ba dokonce výborně!) metlo v Karlových Varech. Však bylo na čase! Finalista minulé sezony posílený o řadu dalších zajímavých jmen se krčil na předposledním místě tabulky a hrozil mu pád na samotný chvost. To by fanoušci značky »S«, kteří zároveň prožívají nelehké časy i na zeleném trávníku, asi jen těžko trávili a kousali…
Co dodat? V neděli začíná fotbalové mistrovství světa. Tak se těšme!
A samozřejmě, sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.