Hokejovou veřejností celý týden rezonuje téma – pozice reprezentačního trenéra. Měl by Kari Jalonen skutečně vést národní tým i na příštím mistrovství světa v Praze, když jeho výběr udělal letos v Lotyšsku a Finsku historickou ostudu? Neměl by do nejdůležitějšího a nejsledovanějšího trenérského křesla v zemi usednout Čech?
Tuto druhou otázku se pokusil v rozhovoru pro iportaL24.cz zodpovědět zkušený kouč Zbyněk Zavadil. Odpověď byla pozitivní. Čechy by měl trénovat Čech. Musím říci, že málokterý rozhovor, který jsem v poslední době o tuzemském hokejovém úpadku četl, byl tak inspirativní. Ne, nechválím sebe, toho jsem dalek, ale názory pana Zavadila. Přesně a výstižně pojmenoval bolístky druhého nejpopulárnějšího sportu u nás. A nebál se je popsat, jak se tak krásně česky a řízně říkává, »na plnou hubu«.
Všechno bych podepsal – a i krví, bylo-li by to zapotřebí – až na jednu jedinou maličkost. Nezastávám názor, že Čechy má vést Čech. Však se podívejte do fotbalové FORTUNA:LIGY. Také se dokola omílala myšlenka, že zahraniční kouč nikdy nepochopí zdejší mentalitu, a proto je jeho mise předem odsouzena k fiasku.
Není! Dán Brian Priske se Spartou dokázal pravý opak. Vyhrál mistrovský titul po dlouhých devíti letech a jeho jméno skandovali fanoušci při oslavách na Letenské pláni nejhlasitěji po kapitánovi Ladislavu Krejčím.
Proč by Jalonen nemohl také dovést národní tým k zlatým výšinám, a to přímo v České republice, kde se nám tradičně velmi dobře daří? Za sebe říkám, že to není v národnosti trenéra, ale v jeho schopnosti reagovat na vývoj utkání nebo celého turnaje. Nevadí mi, když hraje národní mužstvo defenzivněji, ale v momentě, kdy to nefunguje, je potřeba najít »plán B« a původní »plán A« překopat.
Však si vezměte srovnání s Priskem. Útočný fotbal a dominance na míči proti Slavii nefungovaly. Třikrát v řadě. Poučil se, před rozhodujícím, čtvrtým derby v sezoně, zvolil ryze defenzivní taktiku a vyhrál! Mimochodem – hrát dozadu, to neznamená nedávat góly. Fotbalová Sparta ve zmíněném 307. derby vstřelila tři.
A vzpomeňte si na taktiku, s níž vyhrál hokejovou ligu Třinec. Také to byla především důsledná defenziva, postavená na dokonalém bránění modré čáry a heroickém výkonu brankáře Kacetla.
Když něco podobného zafunguje v Praze 2024 na ledě O2 areny, proč ne!? Ale pokud bychom jednou, dvakrát ve skupině narazili, je potřeba udělat změnu taktiky. Na to musí být Jalonen připraven. A věřím, že bude – i díky tomu, že na domácí šampionát jistě dorazí všichni, kdo v zámoří vypadnou z bojů o Stanley Cup a kdo projdou zdravotní prohlídkou. Touha hrát před zaplněnými domácími ochozy bude větší než vydat se po sezoně někam do Rigy…
I to by mohlo hrát Jalonenovi, dostane-li příležitost, do karet. Zároveň bude muset sám v sobě, a ve své hlavě, ustát kritiku. To je něco, co zrovna současný svazový šéf Alois Hadamczik jako kouč moc neuměl, přesvědčen o jediné správné cestě, té své. Ano, míval výsledky a vozil medaile. Ale také je nevozil. Bylo to padesát na padesát. Stejně jako nyní – po dvou štacích – u Jalonena…
Na závěr dovolte, abych se zastavil ještě u dvou sportovních momentů tohoto týdne. Waterloo českých tenistů a tenistek na Roland Garros varuje, aby podobně hluché období, jakým si prošel a stále prochází lední hokej, neprožíval v budoucnu i náš bílý sport.
Naopak tleskám Pavlu Vrbovi. Jeho Zlín sice ještě není zachráněn, protože ho po domácí výhře 1:0 čeká barážová odveta v Drnovicích proti ambicióznímu a cizinci nabitému Vyškovu. Ale když se podíváte, jak »Ševci« tři kola před koncem nadstavby ztráceli na poslední příčce – po skandálním duelu v Teplicích – čtyři body na své přímé konkurenty z Brna a Pardubic, a to je ještě čekaly zápasy na stadionech obou jmenovaných týmů, musíte si říci, že už nyní se stal takřka zázrak. Dovrší ho v neděli tým z města obuvi? Uvidíme, míč je kulatý a fotbal, jak známo, nemá logiku…
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.