Spojenectví je důležitá věc, málokdy se našel v historii někdo, kdo by dokázal něco sám, ať už ekonomicky či vojensky. No a i když se to povedlo, bylo to krátkodobé. Prostě bez partnerů to v našem světě moc nefunguje. Spojenci/partneři jsou proto důležití a měli bychom si jich tedy vážit.
To, jak se pak někteří chovají ke svým spojencům, podle mě rozhodně svědčí o jejich vlastním charakteru. Ne, opravdu tady nezajíždím do hluboké minulosti a nevracím se k Mnichovské dohodě, ale na druhou stranu i jisté paralely s následujícím textem by se našly…
Tedy minimálně Kurdové by to tak mohli vnímat. Pamatujete ještě ty zářné titulky, že Kurdové s podporou USA drtí Islámský stát jak v Sýrii, tak v Iráku? Já tedy zřetelně. Skrze naše média jsme je oslavovali, opěvovali, a oni na oplátku chválili vyzbrojování a technickou pomoc z USA a jejich nehynoucí podporu. Však je to přeci čest, mít na své straně přímo Velkého bratra.
Skoro už to v jednu chvíli vypadalo, že se nakonec Kurdové dočkají svého vlastního státu. Bylo to ale holt o chlup. Turek nechtěl, Turek zaútočil na sever Sýrie (právě z velké části kontrolované Kurdy), která v danou chvíli ještě byla příliš vyčerpaná na to, aby mu čelila. Pod záminkou útoku na Islámský stát tak zanikly plány na vytvoření Kurdistánu. A spojenci? Ticho. Možná si už tehdy Kurdové uvědomili, že měli raději sáhnout po nabídce Bašára Asada na autonomii, chtěli holt ale asi moc, když doufali v nezávislost se »zárukami« USA.
Nyní jsme pokročili ještě dál. Když už tedy Kurdové svůj díl jako kanónenfutr proti IS odvedli, nejen, že nebudou mít svojí autonomii, natož pak stát, naopak, to oni jsou najednou těmi teroristy. Geopolitika je holt vysoce nad nimi. A zdvojnásobit hranici NATO s Ruskem tím, že bude přijato Švédsko a Finsko, je rozhodně přednější, než nějací lidé toužící žít ve vlastním státě, a je jedno, že jinde jsou vystavováni represím.
Prostě Turek – který má druhou největší armádu v NATO, který už jednou řekl dost – řekl dost znovu. Však jak se říká, samotné Turecko na velmocenskou politiku nemá, ale může ji kazit všem ostatním. Nyní si tak vydupalo tím, že zdánlivě blokovalo vstup Švédska a Finska do NATO, volnou ruku na »vypořádání se« s Kurdy.
Jeden kamarád, když se jednalo o radaru v České republice, na moje protesty reagoval – ale já tu chci americké vojáky! Podle něj to totiž jsou skuteční spojenci. Tak tady je vidět, jak spojenectví made in USA dopadá. Přes palubu a bez jediného mrknutí…
Tomáš Cinka