Je to jako na sinusoidě. Kolikrát si sparťanští fotbaloví fanoušci v sezoně říkali »ono to půjde!«!? Minimálně třikrát s velkým optimismem. A vždy přišel pád a konec iluzí. Pak zase bliknutí naděje. A znovu beznaděj.
Výborný start do sezony a první místo. Pak v září 2021 cesta do Plzně, která předtím ostudně vypadla z evropských pohárů a nestačila na nováčka z Hradce Králové na »neutrální« půdě v Mladé Boleslavi.
Kdy jindy by měla Sparta porazit neoblíbeného rivala než právě při tomto rozpoložení? Následovala prohra 2:3, která ještě ani zdaleka nevypovídá o tom, jakou převahu Západočeši ve šlágru 7. kola měli.
Upadnutí do deprese potvrdilo i následující kolo a domácí ztráta s Jabloncem. Jenže pak přišel obdivuhodný týden, kdy si Letenští poradili s Glasgowem v Evropské lize a následně konečně i s největším sokem – Slavií.
Cesta vzhůru? Ale kdeže. Přišla další klopýtnutí, a hlavně rekordní prohra 0:4 na Slovácku. To už je na Chocholouška. Nebo ne? Sparta se obdivuhodně dotáhla na čelo a na přelomu letopočtu při zimní pauze byla její ztráta na Slavii jen tříbodová. Navíc mistr zkraje jara nečekaně zakopl doma s Karvinou. Šance pro Spartu? Kdepak. Jen příležitost zahozená do koše. Před březnovou dohrávkou v Jablonci rekordní ztráta deset bodů na duo Slavia, Plzeň.
Titul je v »pdachu«, jak by řekl klasik? Nene, pět výher v řadě (a dost přesvědčivých nejen výsledkově, nýbrž i herně) vrátilo tým z Letné to rulety o titul. Ztráta byla minimální, až do posledního kola, kde ve středu Dočkal a spol. šokovali prohrou 0:2 v Olomouci. A hlavně herní blamáží. Sparťanský národ je zase dole.
Když na počátku roku 2021 přebíral A-tým renomovaný kouč Pavel Vrba, vypadalo to, že nejúspěšnější trenér v Česku za poslední dekádu najde recept na dlouhodobou bolest. Ale zatím se tak nestalo, jakkoli je sparťanský bodový zisk po 30 kolech nejvyšší za celou dobu, kdy se u nás hraje nadstavba.
Výpadky, hlavně venku, se opakují. Jak na kolovrátku jsou i chyby při obranných standardních situacích. A o zaplněné marodce, která je evergreenem už nějakých šest let, ani nemluvě. Sparta se zkrátka točí v kruhu i pod Vrbou.
Šéfredaktor jednoho nejmenovaného deníku mi – coby začínajícímu novináři – říkával: »Petře, být slávistou, znamená trpět.« Teď asi tvrdí něco jiného. Trpí fotbalový národ z jiného konce Prahy…
Petr Kojzar